Imaginární přátelé na face

Tentokrá žádnou upoutávku na facebooku dávat nebudu, s tímto článečkem žádný rozruch vyvolat netoužím, pouze se vypsat ze smutku.

Tak marně přemýšlím, proč se na facebooku přidávají přátelé, když stejně nakonec člověk přijde na to, že v nouzi se stejně není na koho obrátit. Pravděpodobně jsem byla velmi naivní, když jsem se některým (mnohdy po dlouholetém psaní) přiznala se svou životní situací… Nakonec jsem stejně pochopila, že se pouze tváří účastně, ale v momentě kdy člověk skutečně potřebuje pomoc, tak zjistí, že je to pouze pavučina, která snese všechno. Nebojte se, v žádném případě zde nebudu uvádět svůj životní příběh, to je pouze má privátní věc, kterou mi stejně nikdo nepomůže vyřešit. Pouze bych ráda všem napsala, aby nebyli tolik důvěřiví, jako jsem byla já. Nakonec jsem se dočkala pouze výsměchu. Asi je to tím, že vyznávám určité hodnoty, kdy mi vtloukali do hlavy, že má být člověk čestný, solidární a především nemlčet, když vidí kolem sebe bezpráví. Dnes trpce zjišťuji, že dnes se prostě nosí arogance, ostré lokty a bezohlednost. Jen je mi líto, že dostávám tyto lekce ve věku, kdy jsem si myslela, že už jsem v životě dost přeskákala. Asi to tak mělo být, sice se již nenaučím výše uvedeným vlastnostem, na to jsem již trochu stará, ale je mi líto dnešních mladých lidí, kteří snad nejsou všichni stejní. Tedy alespoň doufám. Na face sice zůstanu, přece jen potřebuji nějaký kontakt se světem, tedy pokud si budu moci dovolit ještě platit připojení na internet. Dnešní svět je tak propojen, že se nedá snad ani jinak komunikovat, hledat práci, mít informace. Ovšem rozhodně již nebudu nikomu psát, žádné privátní věci. Jen zděšeně sleduji, kam se dnešní svět řítí a v žádném případě bych dnes již nechtěla být mladá!!! Neumím v takovém světě žít a již předem se děsím do čeho rostou moje milované vnučky. Všem se předem omlouvám za toto velmi intimní vyznání. Děkuji za pochopení. Pro žádnou karmu to nepíši, předpokládám předem, že čtenost bude téměř nulová.