Ideály
Coby mladá slečinka jsem se viděla přinejmenším právničkou, bojují proti všem, nebo významnou archeoložkou, jejichž nálezy otočí koly vědění světa. Dnes se pouze usmívám nad vlastní naivitou. Až dospěje člověk do věku, kdy se dokáže dívat na svět přes růžové brýle, pochopí teprve, jak byl hloupý a neviděl podmínky reálně. Jako mladá jsem odmítala vzít na vědomí, že jsem zdravotně handicapovaná, politicky naše rodina tehdy nespolehlivá a to, že jsem se dobře učila mi stejně k ničemu nebylo. Tehdy existovaly posudkové komise, kde rozhodovali o nás, bez nás a žádnou diskuzi nepřipustili. Takže se usnesli, že mohu studovat pouze ekonomickou školu a vyučení nepřichází v úvahu, vzhledem k mým ochrnutým končetinám. Doma jsem to oplakala, jenže jaké bylo zděšení rodičů, když po přijímacích zkouškách přišel dopis, kde stálo: Pro velký počet uchazečů nebyla přijata! Bylo mi to celkem jedno, nechtěla jsem vidět dál, prostě hloupé děcko. Ve škole učitelé nechápavě kroutili hlavou, to ovšem tehdy netušili, že tehdejší ředitel mi do posudku napsal, že nedoporučuje moje studium z důvodů politických a náboženských, to jsem zjistila až po letech. Teď teprve začaly starosti, nakonec jsem byla přijata na dvouletou ekonomku, kde zejména profesor z psaní strojem nechápal, co já mohu dělat na škole pro písařky, porušil asi všechny učební předpisy, vyvolal si mne ze třídy a řekl mi: „Vidím na Vás, jak přímo při psaní trpíte a stejně máte rychlost na pětku, uděláme to jinak, pište pouze tou lepší rukou, psaní naslepo pusťte z hlavy, ale musíte mít přesnost na výbornou, jinak Vám tu trojku dát nemohu i když správně bych měl dát čtverku, jenže to bych Vám zkazil prospěch.“ Zřejmě kantoři o mně debatovali a tak se snažili a pomáhali mi i s mou velkou nedoslýchavostí. Díky jejich pochopení jsem vystudovala a právě třídní profesor mi dal nakonec přečíst i ten posudek ze základky (dodnes nedokáži pochopit, oč vlastně tehdejšímu soudruhovi vlastně šlo, zřejmě si potřeboval vylepšit kádrový profil). Škola mě zoufale nebavila, nejvíce jsem trpěla při hodinách účetnictví, kdy mi nic neříkalo žádné má dáti, dal a slova rozvaha, aktíva a pasíva mi zněla jako z cizí planety, takže žádné přemlouvání kantorů, abych si udělala rozdílové zkoušky a přešla na čtyřleté studium, nepomáhala, zbytečně házeli hrách na stěnu. Když nemohu studovat, o co mám zájem, tak půjdu do práce. Mládí je již takové, známe to všichni a každý si musí ústa nabít sám, protože si myslí, že je nejchytřejší. Dokonce i tehdy byl problém bez známostí najít práci, kterou bych mohla dělat, sekretářku jednoho ředitele jsem dělala dva týdny, potom si nechal zavolat mého otce, dokonce ani do očí mi to ten zbabělec neřekl a tátovi naznačil, že neslyším a tak přece nemohu telefonovat. Dodnes jsem nepochopila proč tam měl tři sekretářky, když ty dvě byly po celé dny zašité s kafíčkem a cigaretou a všechnu práci jsem dělala sama, nikdy jsem neodešla od rozdělané práce, ale měl pravdu, telefon jsem opravdu neslyšela. Tatínek přišel za mnou řekl, abych si sbalila věci a byla jsem bez práce. Později se táty ptal jeden inženýr od nás z vesnice, proč tam už nedělám, když mu otec řekl, že jsem nebyla pro soudruha ředitele reprezentativní, tak jen nevěřícně kroutil hlavou, protože to prý byly jediné dva týdny, kdy měli všechno uděláno a bez chyby, jenže byl příliš malý pán, aby mi pomohl. Skončila jsem, světe zboř se, jako provozní účetní v družstvu invalidů a to, co mi ve škole nic neříkalo, se mi stalo celoživotním chlebem, naučila jsem se mít svoji práci ráda a vlastně se mi splnil další sen, mohla jsem pomáhat a radit lidem, kteří na tom byli ještě hůře než já. Od té doby již dávno nejsem u stejného zaměstnavatele, ale s výjimkou jediného pokusu pracovat mezi zdravými lidmi, pracuji vždy v organizacích zaměstnávající různě postižené lidi a té účetní jsem se již nikdy nezbavila. Až před časm jsem o tuto práci žasla a nyní dělám opět mezi zdravými, dalo to spoustu hledání, není to žádná sláva a bohužel pouze na dobu určitou a nic dalšího se neobjevuje, to neovlivním, prostě již dávno nejsem perspektní a vlastně nikdy nebyla. Často jem doma sedávávala nad hromadami sestav či různými výkazy a z legrace říkám, že v příštím životě se chci narodit jako státní úředník, ale moc dobře vím, že bych nedokázala předstírat práci. Takže nezáživný školní předmět se stal v praxi mým koníčkem a není to práce, kterou může dělat každý i k ni je třeba mít buňky! Jsem tedy ukázkovým příkladem toho, jak dokáže člověk být spokojený s tím co dělá a nestěžuji si, naopak připadám mnohým jako „magor“, že si stále vystřihuji či tisknu nové změny zákonů. Nakonec většina z nás se musí smířit se skutečností a naučit se mít svou práci rád. Život by byl velmi těžký, kdyby se celý život choilo do práce bez nadšení, alespoň já se dokázala se svým údělem smířit.
Zdeňka Jašková
Štvanice na prezidenta
Původně jsem se nechtěla vyjadřovat k neskutečně štvavé kampani na našeho pana prezidenta Miloše Zemana, která trvá prakticky od jeho zvolení ve svobodných volbách. Pan prezident ať učiní či řekne cokoliv, okamžitě se zvedne ohromná štvanice ze všech stran, tedy poražených ve volbách, masmédia a co mě obzvláště mrzí, že se k ním přidávají ministři ČSSD, tuto stranu jsem vždy volila, ale již nikdy více, protože se sociální demokracií již nemá nic společného a jejích kopání do člověka, který je vytáhl z upadání do zapomenutí, je prostě podlost. K obusmance Šabatové se odmítám vyjadřovat, protože ta nemá žádný morální kredit k zastávání tak významné funkce.
Zdeňka Jašková
Omluva prezidentu České republiky panu Ing. Miloši Zemanovi
Co mi dal a vzal 17. listopad 1989!!! Dal mi poznatek, že skutečně jde velmi snadno zmanipulovat často i velmi inteligentní lidé!!! A vzál? Veškerou víru v lepší svět!!!
Zdeňka Jašková
Strach
Často mi bývávalo k smíchu, když moje přítelkyně se bála chodit za tmy. Pokaždé spěchávala domů, nebo jsem ji doprovázívala. Nikdy jsem tuto její fobii nechápala a to jsme kamarádky od malinka a dnes jsme dávno dámy v nejlepších letech... Vždy jsem jí říkala, že tma není můj nepřítel, pouze zlí lidé.
Zdeňka Jašková
Vzpomínka, trochu veselá
Bývám svými odpůrci napadána, že si na všechno jen stěžuji, nedokáži napsat nic veselého. Je pravda, že píši hodně pochmurně, ale jsou mezi mými články i veselé příběhy ze života, jenže ty jsou velmi málo čtené. Dnes v převánoční době o politice ani náhodou, spíše zavzpomínám na věci veselejší.
Zdeňka Jašková
Zápisník zbytečného člověka
V dnešní až příliš přepolizované době se mi nechce přemýšlet o blížících se volbách, spíše chci psát o lidech, které jsem měla možnost za svůj život poznat. Tento příběh je jeden z prvních a pokud zaujme, budu v této sérii pokračovat. To, že používám ich formu, neznamená to, že píši o sobě, ale prostě mám pocit, že mám ke čtenáři blíže...
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Zákon proti úhynu ryb. Všechny trubky svedené do řek se budou zapisovat
Premium Rybáři si všimnou úhynu ryb v řece. Hasiči, zatímco havárii likvidují, na webové aplikaci vidí,...
Náš Den D. Jak se Čechoslováci v srdci Francie postavili divizi SS
Premium Byla to nerovná bitva. Proti hrstce partyzánů stála elitní německá divize SS Das Reich na tancích...
Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“
Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...
Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...
Rozdáváme ovocné pochoutky ZDARMA
Ovoce, nebo čokoláda? Zapojte se do testování a ochutnejte oboje najednou! Šnek BOB přichází s novinkou v podobě ovocných pochoutek v čokoládě....
- Počet článků 193
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1143x