Dnes nebudu řešit politiku

Pouze obyčejné lidské problémy, které ovšem stejně s politikou souvisí. Všechen ten nepořádek začíná přece od naší vrchnosti.

Občan zjišťuje, že máme narvané supermarkety, luxusní obchody (kde je pusto a prázdno), když však potřebuje si dát třeba opravit boty, oděvy, spotřebiče, tak většinou kouká, že provozovna tam již prostě není a dokonce ani odkaz, kde se přestěhovali, zkrachovali… Jsem silně neslyšící, bez naslouchátka prostě neslyším nic. V sobotu ráno se mi pokazilo, drobná závada, kterou zkušený člověk opraví za pár minut, jenže doma si s tím neporadím. Kdo slyší se nedokáže vžít do stavu, kdy se pohybujete, jako ve vatě, neslyšíte žádné zvuky, po několika hodinách třeští celá hlava. Mávnete rukou, jsou dalece více postižení a nestěžují si. Taky tak nečiním, pouze konstatuji. Jistě je snadné říct, však se to dá opravit. Pokud vím tak v našem krajském městě to dělá jedna staro důchodkyně, která je členkou „Neslyšících a nedoslýchavých v ČR“. Provádí pouze drobné opravy, poradenství, prodává baterie a pokud náhodou má, tak vadný strojek půjčí. Jinak se opět vše posílá do Uherského Brodu, nebo Brna. Dovedete si představit, jak je to časově náročné.Úřaduje pouze v pondělí a ve středu od 13 do 16 hodin. Vydržet již to musím, pouze se modlím, zda nebude náhodou někde na dovolené… Ještě jsem musela poslat zprávu své vedoucí, že nestihnu přijít do práce na 14 hodin, tak malý úvazek mám, stejně za měsíc skončím a ještě naruším chod pracoviště. Vím, že již několik let marně za sebe shání náhradu, za ten pakatel a věčné trampoty se žádostí o dotace, několikrát se stěhovali, aby ušetřili na nájmu, to prostě nikdo nepřevezme. Což o to, znalosti se dají naučit, ale chce to velkou zručnost, je to velmi jemná a přesná práce, takové schopnosti většinou postižení nemívají. Společně s výše uvedenou organizací spolupracovali „Neslyšící“, vlastním úsilím si vybudovali krásnou klubovnu a měli se možnost trochu bavit, tlumočnice do znakové řeči jim pomáhala v jednání na úřadech, u lékařů a seznamovala je se všemi novinkami. Při mé poslední návštěvě opravičky, již opět přestěhované, jsem zjistila, že již žádná klubovna neexistuje. Prostě jim majitel zvýšil nájem, nesehnali na provoz peníze a je to opět tak, že lidé jsou odkázáni opět být doma, izolovaní od života. O jejich pracovním uplatnění nemluvě, protože své trampoty jsem popsala a každý handicapovaný by mohl vyprávět své neradostné zkušenosti. Teď si představte, že člověk zcela odkázán třeba na vozík, je na tom ještě hůře. Někdo musí za něj vyběhat lékaře, navštívit provozovnu vydávající zdravotní pomůcky. Pokud mají štěstí, tak jim nějaký vyřazený zapůjčí, tedy pokud mají na skladě. Jinak se vše posílá do Brna a je to na dlouhé lokte. Nechci psát pouze o postižených, ale každému se může stát, že se mu třeba porouchá šicí stroj, taky málo perspektivní činnost a hledej si opraváře. Tam kde se dříve vyráběly klíče, je dnes třeba restaurace a mohla bych pokračovat donekonečna. Skončíme opravdu na nedostatku odborníků? Možná asi ano, časem se zřejmě dočkáme, že vystudovaný inženýr, lékař či učitel nám bude opravovat silnice, nebo stavět domy. A zase jsem fňukna, která nedokáže napsat nic pozitivního!!!