Dětičky jsou neodolatelné

K padesátinám jsem dostala od rodiny dárek v podobě pobytu v maličkých, ale velmi příjemných a útulných lázních v Nimnici, nedaleko Púchova. Senzační bylo to, že se mnou byla dcera a tehdy 2,5 letá vnučka Jituška a půlroční Janička, protože velmi dobře věděli, že bych sama nikde nejela.

Cesta uběhla příjemně, vezli jsme sebou kočárek, skládací cestovní postýlku, zkrátka naše maličké Clio bylo nacpáno až po střechu. Velmi nám personál lázní vycházel ve všem vstříc, procedury nám pěkně navazovaly i když to někdy byla docela honička, jak jsme se střídaly u dětiček, do bazénu si mohla dcera brát Jitušku s sebou, v jídelně nás rozmazlovali a podstrkovali nám tolik dobrot, že se to nedalo ani sníst, všimli si totiž, že ráno chodíme až na druhé kolo snídaní a to již ze švédských stolů bylo to nejlepší pryč. Tak nám naložili jídla na náš stůl a zakryli ubrouskem. Když jsem se bránila, že je to škoda, stejně to nesníme, pošeptala mi servírka, jen ať si to dáme do kočárku, že jsme samoplátci a proč tedy si brát ta málo. Jituška se stala hvězdou lázní a Janička miláčkem všech, protože za celý pobyt snad ani nezaplakala. Bylo nádherné odpočívat a být obklopena těmi nejdražšími, které mám. Ale proč tento příběh vlastně píši... Jednou z terapií byly návštěvy solné jeskyně. Při prvním sezení nám paní, která terapii provozovala, všechno vysvětlila a samozřejmě mluvila nejen o příznivých účincích, ale taky vysvětlovala, že sůl pochází z Mrtvého moře. Po skončení relaxace, kdy nám obě děti krásně usnuly, takže nikoho nerušily, mi po cestě zpět do hotelu Jituška říkala: "Babičko, tady budeme chodit stále, protože z té jeskyně se určitě dostaneme do toho Mrtvého moře!" Musím se přiznat, že jsem na chvíli ztratila řeč, jak tak malé dítě uvažuje a současně jsem musela přemýšlet, jak Jitušce vysvětlit, že to nebyla opravdová jeskyně. Zřejmě jsem to svedla. Všechno správně pochopila a od té doby chodíme do solné jeskyně často, pochopitelně doma, kde je to ještě lepší, protože je u nás pro malé děti pískovišťátko, kde děti lopatičkami, formičkami a kýblíčky sůl víři, takže je účinek ještě efektivnější. Škoda jen, že již nedostanu otázku, jak se dostat z jeskyně k moři. Určitě se vnučky až povyrostou, dostanou k opravdovému k moři, já zažiji mnoho dalších zážitků s vnučkami, ale na tuto dovolenou nikdy nezapomenu. Važme si toho, že si můžeme užít vývoje dětí a vnoučat, protože toto období nám proteče jako zrnka písku a již se nikdy nevrátí. Vím, že dnešní doba takovému názoru nenahrává, ale to co nám uteče, se již nikdy nevrátí.