Když 11.3.2011 udeřilo v Japonsku zemětřesení M9, nejbližší ze seismografů vyslal pokyn k zastavení všem 33 soupravám Šinkansenu - a tak nevykolejila žádná z nich. Dodnes nezapříčinil provoz Šinkansenu ani jednu smrtelnou nehodu.
Když před deseti lety 11. března 2011 udeřilo M9 zemětřesení s epicentrem v moři poblíž severojaponského města Sendai, jako první ze seismografů železniční společnosti JR East jej zachytil přístroj na ostrově Kinkazan vzdáleném 68 km od epicentra. Obratem vyslal rychlostí světla pokyn k nouzovému zastavení všem 33 soupravám Šinkansenu na trati v dosahu. Tím se získal náskok 12 a více vteřin před blížícím se zemětřesením, takže žádný z vlaků nevykolejil, a nedošlo tak k žádným ztrátám na životech. Ostatně dodnes, za celou dobu existence Šinkansenu, nezapříčinil jeho provoz ani jednu smrtelnou nehodu. Za celá tři desetiletí mého působení v Pacifiku došlo jen ke třem vykolejením, dvě vlivem zemětřesení, jedno z titulu sněhové kalamity. Jen jedna vážnější nehoda na desetiletí, žádná s obětmi, a to při rychlostech provozu až kolem 300 km/h.
K otevření prvé tratě Šinkansenu došlo 1. října 1964 - 553 kilometrů dlouhého spojení vedoucího z Tokia do Osaky. Tato trasa byla po staletí v Japonsku nejdůležitější, byl a je to hlavní dopravní tah, a tak i slovní spojení Šinkansen má dosti prozaický význam - Nová hlavní dráha. Úsek Tokio-Kjóto má tradiční jméno Tokaido (cesta Východního moře) a vedla tady po staletí důležitá silnice, od centralizace moci spojující tehdejší sídlo císaře v Kjótu a vládu šóguna v Edu, dnešním Tokiu. Tokaido šinkansen byl spuštěn deset dnů před začátkem 18. olympiády v Tokiu. Obé představovalo spektakulární úspěch a svým způsobem tečku za tragickou válkou a těžkým poválečným obdobím. Přicházela éra prosperity podložené ovšem usilovnou prací.
Šinkansen hned od počátku jezdil rychlostí až 160 km/h, záhy pak až 200 km/h, později 220 km/h, což se postupně dál zvyšovalo až na nynějších 320 km/h – na úseku mezi stanicemi Utsunomiya a Morioka na trati Tohoku. Další metou má být dosažení rychlosti 360 km/h. Na trati Tokaido zůstává maximální rychlost zatím na 285 km/h. Pracuje se i na prvé trati maglevu (magneticky vznášeného vlaku - magnetická levitace), která vytvoří se stávající tratí Tokaido osmičku, v jejímž průsečíku bude město Nagoya. Zatím se provozuje jen úsek cca 20 km, na kterém byl dosažen i rychlostní rekord 581 km/h. Úsek maglevu Tokio-Nagoya by měl být zprovozněn do r. 2027.
Závažný problém pro provoz rychlovlaku představuje okolnost, že prakticky v kterékoliv oblasti může kdykoliv nastat velké zemětřesení. Šinkansenový zabezpečovací systém proto vyhodnocuje drobnější záchvěvy, které předcházejí hlavní úder - nedestruktivní tzv. primární P vlny, a v předstihu začne s bržděním. V závislosti na odlehlosti od epicentra se tak může získat náskok cených desítek vteřin, ba i jedné minuty. Japonsko je kromě tratí Šinkansenu vybaveno nezávislou sítí více jak 4000 seismografů, a pokud aspoň dva z nich signalizují blížící se zemětřesení, automatický systém vstoupí do televizního a rozhlasového vysílání a vydá pro příslušné prefektury varování. Někdy se, pravda, jedná jen o planý poplach.
Systém však není účinný pro soupravy, které by se právě nalézaly prakticky nad samotným epicentrem, kde v podstatě dochází k splynutí fáze slabých otřesů a hlavního úderu. K této nepříznivé konstelaci došlo 23. října 2004. Desetivozová souprava na trati Tokio-Niigata tehdy byla poblíž stanice Nagaoka při rychlosti kolem 200 km/h zemětřesením vykolejena. Strojvůdce Šinkansenu sice sám aktivoval tísňové brždění - vlak zastavil po 1,6 km a sedmdesáti vteřinách. Tou dobou však už bylo vykolejeno osm vagónů, z nich čtyři zcela mimo svou kolej. Automatický systém zareagoval až prakticky souběžně s akcí strojvůdce.
Toto historicky prvé vykolejení Šinkansenu se nicméně obešlo bez jediného zranění. Došlo však ke značnému poškození svršku, takže trať byla tehdy zprovozněna až koncem prosince. Příčinou vykolejení bylo zemětřesení sedmého stupně, které si však tenkrát vyžádalo jen 39 obětí na životech. Zato zemětřesení v r. 1995 v Kobe, které mělo intensitu 7,8 stupně, si vyžádalo na 6400 životů. A zemětřesení v oblasti Tohoku 11.3.2011, které mělo sílu 9, bylo pátým celosvětově největším zaznamenaným zemětřesením známé historie, a počet obětí byl kolem 16 000 (většina však v důsledku následného tsunami). I když k žádnému vykolejení tehdy v Tohoku nedošlo, otřesy poničily elektrické vedení i svršek, takže opravy trvaly až do konce dubna 2011.
Ve dnech 14.-15. dubna 2016 postihlo zemětřesení prefektury Kumamoto a Oita na nejjižnějším z hlavních japonských ostrovů Kjúšú. Velikost maximálního otřesu na desetibodové Richterově stupnici byla nakonec určena na 6,5, byť na sedmibodové škále používané v Japonsku mu byla přiřazena až ta nejvyšší hodnota 7. Po řadě následných otřesů přišlo pak 16. dubna v 01:25 zemětřesení o velikosti 7,3 na Richterově škále, které se považuje za největší na Kjúšú od počátku moderních měření, s epicentrem přímo ve vlastním městě Kumamoto. Považuje se tak za srovnatelné s tím zemětřesením ve velkoměstě Kobe z roku 1995, nicméně zemětřesení v Kumamotu mělo jen 48 obětí na životech a kolem 3000 zraněných. Rozdíl souvisí s tím, že velmi hornatá centrální část ostrova má hustší osídlení jen při pobřeží. Nepřístupnost středu ostrova zvyšuje sopka Aso, označovaná za největší aktivní japonský vulkán. První z obou velkých otřesů způsobil též vykolejení soupravy Šinkansenu poblíž nádraží v Kumamotu. Vozy sice tehdy byly prázdné, celkově však na trati vznikly značné škody, jako třeba na 25 místech došlo k potrhání nosných sloupů podpírajících estakádu s kolejištěm. Na dalších 80 místech se zhroutily protihlukové stěny - z nich na jednom byla stěna poničena bizarním pádem blízkého továrního komína.
Standardní japonský předpisový postup při zemětřesení je (žactvo) zalézt pod lavice, jinak se postavit mezi zárubně dveří a pak urychleně opustit objekt (nikoliv však výtahem, samozřejmě), dostavit se na volná prostranství a vyčkávat pokyny úředních míst. Na noc se při pokračujících otřesech přemístit do evakuačních center - kulturní domy či tělocvičny škol, což oboje jsou bytelné stavby, navíc disponující výbavou na nocování. Takto bylo v prefektuře Kumamoto evakuováno na 90 tisíc lidí, ačkoliv zcela zničených budov byla jen asi tisícovka. Dalším průvodním jevem je, že záhy zmizí veškeré zboží ze supermarketů.
Vedle těchto zatím dvou vykolejení Šinkansenu způsobených zemětřesením, existuje též už jedno způsobené jiným živlem - nikoliv asi očekávatelným tajfunem (tajfun skutečně dokáže přinejmenším lehčí vlak z kolejí vyhodit, nakonec i silné poryvy větru mimo tajfůnovou sezónu, riziko představují i zřídkavější tornáda) - nýbrž sněhem. K tomu došlo 2. března 2013 na trati Tohoku šinkansenu z Morioky do Akity, kde zrovna řádil tou roční dobou obvyklý sněhový blizard. Expres sice jel předpisově sníženou rychlosti 20 km/h, leč ani to nezabránilo vykolejení přední části šestivozové soupravy Komači. Nikdo sice nebyl zraněn, ale cestující byli evakuováni až po šesti hodinách, doprava byla obnovena až po dvou dnech. Podobně se rychlost snižuje i při průchodu tajfunů, provoz může být i zcela přerušen. Při poslední sněhové kalamitě v Japonsku na přelomu roku došlo sice k celonočním uvíznutím na dálnici v prefektuře Niigata, ale provoz Šinkansenu žádná nehoda tentokrát nepostihla.
Každý šinkansenový model má své jméno - třeba to Komači má význam kráska (původně to bylo jméno básnířky z 9. století žijící v oblasti Akity). Souprava Komači jezdí na hlavní trati do Morioky rychlostí až 320 km/h, ale z Morioky do Akity používá místní trať, takže rychlost je snížena jen na 130 km/h. Na Tohoku šinkansenové trati jezdí i Super-Komači a též Hayabusa, neboli sokol stěhovavý. A jeho let byl v r. 2016 prodloužen až na nejsevernější z japonských ostrovů, Hokkaidó, podmořským tunelem, byť zatím jen do jižního přístavu Hakodate. Do největší města na Hokkaidó - Sappora, kde jsem shodou okolností strávil svůj první japonský rok - by měl být prodloužen až v r. 2030.
Foto u perexu: Nehoda Šinkansenu Komači 2.3.2013 na trati z Morioky do Akity v důsledku blizardu.
VI. díl seriálu: 666@Sky - Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné
[blankyt:666THz]
VII. díl seriálu: http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=771021
V. díl seriálu: http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=762565
This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0
