Stanice Mammoth odčerpává z atmosféry 100 tun kysličníku uhličitého denně

Na Islandě zahájila provoz zatím největší stanice na odčerpávání kysličníku uhličitého z atmosféry (případně nazvaná Mammoth čili Mamut). Ročně má odčerpávat 36000 tun CO2 a zavádět do zemského podzemí k postupné mineralizaci.

Climeworks je švýcarská společnost zaměřená na příme vychytávání kysličníku uhličitého ze vzduchu (známé jako DAC – direct air capture). Nyní na Islandu postavila další provoz tohoto typu s názvem Mammoth neboli Mamut, který má být schopen ročně odstranit z atmosféry 36000 tun CO₂, tedy kolem 100 tun denně. Takových provozů firma už po světě postavila kolem patnácti, jedním z nich je stanice Orca (Kosatka dravá) fungující taktéž na Islandě od roku 2021. Po plném uvedení do provozu však Mammoth překoná její adsorpční výkon devětkrát.

Samotné odnímání CO₂ se dnes může provádět s pomocí tuhého byť porézního sorpčního materiálu, např. vázáním CO₂ na amino skupiny materiálu. Po nasycení sorpčního materiálu se takto chemisorbovaný CO₂ uvolní zahřátím sorbentu na teplotu kolem 100°C. K ohřevu se v připadě stanice Mammoth používá vodní pára z přilehlé geotermální elektrárny. Takto z atmosféry odseparovaný a ve vodě rozpuštěný CO₂ se pak ukládá do geologického podloží. V těchto podzemních prostorách nějakých 800 metrů hluboko postupně dojde k jeho zabudování do minerálního prostředí, a touto mineralizací k trvalému uložení.

Vedle prostého ukládání do geologických prostor však z atmosféry odseparovaný CO₂ může být využíván i jako surovina pro navazující chemické zpracování, zejména na syntetická paliva či plastové materiály. V případě syntetických paliv druhou surovinou nutnou pro jejich produkci v modifikovaném (dvoustupňovém) Fischer-Tropschově procesu je (molekulární) vodík. Jedná se tedy o katalyzovanou termální chemickou výrobu. Vodík by mohl pocházet z elektrolýzy vody prováděné elektrickým proudem z jaderných elektráren, nebo ze solárních panelů či větrných elektráren. Např. by se mohly vytvořit velké plantáže solárních panelů na Sahaře a proud vést na pobřeží, kde by probíhala samotná elektrolýza (odsolené) vody.

Jiné provedení takové katalytické syntézy je ale možné i v elektrochemickém reaktoru. Tak např. výzkumníci z jihokorejského Gwangju Institute of Science and Technology navrhli katalytický elektrochemický způsob konverze kysličníku uhličitého (v budoucnu získávaného právě vychytáváním z atmosféry) spolu s vodou na jiné použitelné palivo – 1-butanol C₄H₉OH (tedy butylalkohol). Základem jimi použitého katalyzátoru je fosfid mědi. Výsledný 1-butanol může být prostě přidáván jako rozhodující složka do benzinu, aniž by bylo zapotřebí nějakých zásadních konstrukčních změn motorů. Poznamenejme, že uhlovodíková paliva stále mají oproti elektrickým bateriím tu zásadní přednost, že na jednotku váhy poskytují třicetkrát až čtyřicetkrát více energie, což je zvlášt důležité pro leteckou, ale i lodní a železniční dopravu.

Při konvenčnějším termálním chemickém postupu může být z atmosféry odčerpaný CO₂ používán společně s vodíkem pro produkci uhlovodíků (a tedy paliv včetně benzinu) v rámci modifikovaného (dvoustupňového) Fischer-Tropschova procesu. Na rozdíl od elektrochemických reaktorů se zde pracuje za vyšších teplot a tlaků. Nejprve je ale třeba provést konverzi CO₂ na CO:

CO₂ + H₂ = CO + H₂O

A pak už je možné v rámci Fischer-Tropschovy reakce produkovat různé uhlovodíky, kondenzovaně zapsáno třeba:

CO + 2H₂ = (1/n)(C_nH_2n) + H₂O.

A opět je zde klíčová katalýza - zase jde o katalýzu na bázi kovů (železa, kobaltu, manganu, mědi), nebo s pomocí zeolitů.

Pro takovéto technologie úhrnem platí, že pokud je jako surovina používán CO₂ předtím odčerpaný z atmosféry, zajišťuje takový postup celkově nulové uhlíkaté emise, neb z automobilových motorů do atmosféry vstupuje jen CO₂, který z ní byl předtím odčerpán.

Leč jsme hovořili o Švýcarsku čí Jižní Koreji. Bohužel, tristní možnosti v našem výzkumu pro dosahování takovýchto opravdu užitečných výsledků výstižně popisuje třeba tento článek: Odkaz . A jako ilustrace může sloužit tento komplot zahrnující i náměstkyni ministra vnitra: Odkaz . Jinými slovy – u nás poctiví výzkumníci, pokud nejsou ochotni se zapojovat do různých korupčních řetězců, mohou na slušné výzkumné prostředky dosáhnout jen při šťastné shodě náhod.

Onen název odčerpávací stanice Mammoth mne osobně taky připomíná, že slovo mammoth bylo svého času použito pro zcela lživé mlžení kolem jednoho z mnoha akademických etických problémů, a sice takto:

Třeba tito reprezentanti akademického vedení:

když se snažili (neúspěšně) znemožňovat i mé působení v cizině, se podepsali pod třeba takovýto zcela lživý paskvil:

Ó ano, to o čem tak úpěnlivě hýkají je můj Otevřený dopis už z kraje devadesátek, určený Akademickém sněmu AVČR pojednávající totalitní udavačství jednoho polistopadového akademického papaláše (které mělo, m.j., znemožnit napravování udavačových vědeckých nesmyslů, a současně mu mělo přinést prebendy od totalitní moci, které se udáním samozřejmě zavděčil): Odkaz. N.B.: Povšimněte si toho jejich manipulativního mafiánského LHANÍ: „... letters may have been sent on the expense of the institues whose hospitality“. Ač jim muselo být jasné, že vše posílám soukromě, už proto, že jsem to samozřejmě posílal v čistých obálkách, t.j. bez jakéhokoliv potisku nějaké instituce (něco takového by tamní univerzitní pošta samozřejmě vůbec sama ani neodeslala – rules are rules). Prostě – Akademická špína v krystalicky čisté formě. Ten Otevřený dopis jsem (jak je u Otevřených dopisů přirozené) různě distribuoval, samozřejmě třeba taky všem nově zvoleným akademickým vedením, nebo třeba též akademické Dozorčí komisi či Etické komisi:

A esencí toho mého otevřeného dopisu byla tato (vše-říkající) pasáž:

No, a na tento jasný Otevřený dopis jsem žádnou odpověď nedostal dodnes - vyvolal jen zběsilé vylhávání, a pomlouvání mé osoby ze strany Akademie, trvající taky podnes. A přitom šlo o skutečně nemravné udání mé osobní korespondence s emigrantem (za kterou jste mohli snadno dostat třeba deset let). Takovou věc za totality mohl udat moci jen opravdový psychopat. Šlo o agilního recidivistu, který poškodil řadu talentovaných lidí – velmi mnoho kupř. Doc. Jiřího Panciře,Odkaz či Dr. Ivanu Haslingerovou,Odkaz nebo Dr. Michala Svrčka.Odkaz. Je příznačné, že ten mstivý člověk sám nikdy ve vědě nevytvořil nic, co by mělo hlavu a patu. Celé jeho vědecké činění se opíralo o to, že se z titulu svého vlivového postavení nechával připisovat na práce vytvořené jinými. S takovými mnohočetnými etickými přešlapy ale nemá vůbec smysl se obracet na akademickou Komisi pro etiku vědecké práce. Ta vůbec ani neodpoví – jejím skutečným účelem je totiž zametat pod koberec nepravosti příslušníků akademické kasty nedoknutelných. Stejnou zkušenost udělal např. i Dr. Ladislav Andrey: ‚..... Když jsem kdysi na Národní kritizoval zneužívání AVČR jejím tehdejším předsedou, biochemikem V. Pačesem, coby předsedou „Nezávislé energetické komise“ za vlády Topolánka ..... byl jsem ..... označen „mafiánem“ (můžu to násobně prokázat) Pačesem a to veřejně, cituji: „Andrey poškozuje AVČR a měl by být okamžitě z AVČR vyhozen“. Asi 80 účastníků strnulo, seminář okamžitě byl ukončen ..... Předseda AVČR Pačes pak na vánoční besídce ve vile Lanna osobně a soukromě předal dopis řediteli ústavu AVČR, ve kterém jsem působil, údajně vyžaduje mé okamžité propuštění, jinak prý hrozí seškrtání dotací na ústav (ÚI AVČR)... K mému vyhazovu pak opravdu došlo ..... Psal jsem i na tzv. etickou komisi AVČR, žádná reakce .....‘. Odkaz

V tomto kontextu je ovšem už snadno pochopitelné, že v rámci vylhávání se z toho totalitního udavačství výše si na Akademii prostě a zcela samozřejmě vycucali z prstu i ten hořejší čirý nesmysl nepravdivě podsouvající, že jsem ‚jako‘ svůj Otevřený dopis posílal na náklady nějaké instituce. Jenže tu lež si prostě z prstu vycucat museli, aby do toho svého mafiánství ta zahraniční pracoviště aspoň nějak podloudně vtáhli. Pochopitelně, že jsem svůj Otevřený dopis nikdy přes žádné pracoviště neposílal - už právě proto, aby je nějaký šibal do toho vylhávání z Czech-made udavačství nechtěl nějak zlomyslně přímíchávat. Nakonec ale ta jejich sprostá lež (nepřekvapivě) neměla dlouhého života. Vždyť pouhé projití knihy univerzitní pošty samozřejmě okamžitě ukázalo, že jsem vůbec nikdy nic přes univerzitu do vlasti neposílal. A stejně tak jsem emailoval výlučně z yahoo.com. Ovšem, že si pak každý soudný člověk musel říct, co to je na té Akademii v Praze za opravdu divné, rozložené, prolhané, pokrytecké poměry. A podobně jako vylhávací pomůcka vznikl i další vpravdě bizarní dopis tří akademických hodnostářů (pod který by se normální člověk hádám nepodepsal ani ve stavu silné podroušenosti), který hned zkraje začínal úderným otevíracím sloganem:

A pod toto úspěšné odhalení terorismu se podepsali tři příslušnící akademické kasty nedotknutelných:

Leč ani tato jejich lež nevedla k nějakému mému stíhání za (neexistující) terorismus - i když byla příslušným organům podstrčena (právě proto se tam taky prsklo to moje datum narození). Na druhou stranu ale ani nedošlo na logické stíhání těch prolhaných akademických papalášů za zjevná křivá obvinění, za tu pomlouvačnou kampaň, co dosáhla vpravdě mamutích rozměrů. Holt ještě zdaleka nejsme právní stát: Odkaz . Samozřejmě, že pokud je Akademie v rukou lidí, kteří nemají problém se podepisovat pod takovéto lži, nesmysly, zcela křivá kriminální obvinění, tak je pochopitelné, že se tam cirkulárně dějí různé podivnosti, které ji nutně dál zbavují důvěryhodnosti: Odkaz .

Ovšem, že se pod ty lži podepisovali vypočítavě, neb věděli, že zametání pod koberec totalitního udavačství toho akademického papaláše bude jím i oceněno - v tomto bez-zásadovém režimu Akademie funguje už tři desetiletí. Kdo se odvážil tyto opravdu nezdravé poměry kritizovat, byl vyhozen. Přitom to samotné hoření totalitní udavačství je už od roku 2017 popsáno i na dvou stranách knižních pamětí ex-předsedy ex-ČSAV akademika J. Římana [J.Říman, F.Houdek: Od pluhu do senátu a zpátky, Galén 2017], ovšem tato kniha se vůbec nesmí v Akademii dodnes zmínit -- no přece proto, že uvádí pravdu (viz třeba moje poznámka v LN 22.10.19):

A tak akademické vedení jen dál zuby-nehty brání každé možnosti nějakého řečení pravdy o té trapnosti, a naopak jen produkuje ty své kamuflážní nesmysly:
Odkaz

Foto u perexu: Nějakých 13 tisíc let staré vyobrazení mamuta ve francouzské jeskyni Rouffignac: Odkaz .

XXXI. díl seriálu: 666@Sky - Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné [blankyt:666THz]; XXX. díl seriálu: Odkaz; XXXII. díl seriálu: Odkaz

[hniloba@AVCR neboli Akademická špína v krystalicky čisté formě: Část LX.; LIX. díl seriálu: Odkaz]

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0