První tři šéfové NKVD (později přejmenované na KGB, pak na FSK, a pak na FSB) byli popraveni, tím třetím byl před sedmdesáti roky, 23. prosince 1953, Lavrentij Pavlovič Berija, pocházející z Gruzie stejně jako Džugašvili-Stalin.
První tři šéfové NKVD (později přejmenované na KGB, pak na FSK, a pak na FSB) byli popraveni, tím třetím byl před sedmdesáti roky, 23. prosince 1953, Lavrentij Pavlovič Berija, pocházející z Gruzie stejně jako Džugašvili-Stalin. To sehrálo roli, když se Stalin v roce 1938 rozhodl učinit Beriju nástupcem Ježova v čele NKVD. V roce 1947 Berija dostává hodnost maršála. V letech 1945-1953 formálně vedl program vývoje jaderné bomby.
V březnu 1953 umírá Stalin. Předsedou vlády se na dva roky stává Georgij Maximilianovič Malenkov. Na začátku devadesátek, když jsem po desetiltém úsilí mohl konečně vyjet na Humboldtovo stipendium na Ústav Maxe Plancka v Mainzu, jsem se tam setkal s jeho synem, Malenkovem mladším, obírajícím se popisem a předpovědmi vlastností roztoků. Malenkov mladší příležitostně hovořil i o méně známém historickém dění v Moskvě. Zatímco Malenkov starší se v tom roce 1953 stal předsedou vlády, na pozici jeho náměstka se dostal Berija. Lidé jako Nikita Sergejevič Chruščov, který se stal šéfem strany, nebo i Malenkov si ovšem uvědomovali, že Berija by byl schopen rozpoutat nějaké nové velké čistky. Chruščovovým spojencem bylo velení armády, které si dobře pamatovalo likvidace v armádě v třicátých letech. Chruščov takto připraven na Beriju zaútočil na zasedání 26. června 1953. Po obvinění ze zločinů byl Berija okamžitě zatčen. Pokyn k tomu fakticky vydal před-připravenym tlačítkem právě Malenkov - šlo o dohodnutý signál pro armádní důstojníky v čele s maršálem Žukovem. Zaskočený Berija se vrhl ke svému kufříku, ale byl zadržen. Existující spekulace, že v něm měl svou zbraň. Až do noci drželi Beriju v Kremlu, a teprve pod rouškou tmy jej převezli do bunkru na moskevském armádním velitelství. Do moskevských ulic byla povolána obrněná vozidla pro případ, že by se ozbrojenci patřící pod NKVD pokusili svého šéfa osvobodit. Podle zprávy z amerického velvyslanectví mělo jít mimo jiné o 12 obrněných transportérů, 20 tanků T34, a přes dvacet samohybných děl.
Zpráva o Berijově zatčení byla zveřejněna v novinách Pravda 10. července 1953 (aniž by se obvinění ještě specifikovala). Teprve 17. prosince 1953 bylo v tisku oznámeno, že prokuratura připravila obžalobu a předala ji soudu. A pak 23. prosince 1953 byl vynesen rozsudek soudu, kterému předsedal maršál Koněv. Po jeho skončení byl Berija neprodleně popraven. Kolovaly však i verze, že byl zastřelen již před procesem, a že u soudu figuroval jeho dvojník. Dokonce existovala i verze, že byl ve skutečnosti zastřelen již při zatýkání, a že se na střelbě měl podílet i Chruščov. Podle dostupných informací se ale toto dnes považuje jen za mýty. Berijovo zneužívání moci bylo fakticky pojmenováno teprve až zveřejněním Chruščovovy zprávy o zločinech stalinismu z roku 1956. Ale již na Jaltské konferenci Stalin představil Beriju americkému presidentu Rooseveltovi s výstižnou charakteristikou “můj Himmler”. Dnes patři Berija do dlouhého seznamu psychopatů chorobně toužících po moci, kteří kvůli tomu v historii za sebou zanechali mnoho zla.
Berijův konec znamenal začátek pozvolného tání. U nás mohlo být jedním z jeho prvních signálů propuštění z vězení Artura Londona, jednoho z těch tří členů tzv. Protistátního spikleneckého centra, kteří v roce 1952 dostali jen doživotí (tomu se během vyšetřování mělo dostat ujištění "zničíme tě, ať se přiznáš nebo ne"). Ten byl v červenci 1955 z vězení převezen do plicního santoria (od mládí trpěl tuberkulózou), samotný rozsudek nad ním byl zrušen pak až v roce 1956. O svých zkušeností z vyšetřování vydal později ve Francii knihu Doznání. Větší propouštění u nás přinesly však až amnestie v šedesátých letech.
Nicméně v některých případech ovšem ty estébácké praktiky - zavedené poradci vyslanými NKVD (např. N. I. Makarov, M. T. Lichačev, V. A. Bojarskij a A. D. Besčastnov) - pokračovaly u nás i později. A i tehdy oběť udání mohla být vystavena i riziku trestu smrti - viz třeba případ nebohého Jiřího Ganse, kterému nakonec (v roce 1977) skutečně hrozil provaz:
https://taborsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/pripad-utyrani-milovnika-americke-hudby-i-20160703.html
https://prachaticky.denik.cz/zlociny-a-soudy/pripad-utyrani-milovnika-americke-hudby-ii-20160703.html
https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/gans-premium-stb-politicky-vezen-budejovice.A200117_122314_budejovice-zpravy_epkub
Nebo dodnes nenapravená kauza Alexandra Ereta:
https://blisty.cz/art/116576-jak-se-ceske-soudnictvi-vyrovnava-s-komunistickou-minulosti-tvari-v-tvar-moralnim-dusledkum-postoje-delal-jsem-jen-svou-praci.html
V lepším případě takové obvinění mohlo vynést oběti deset i více let ve Valdicích v podzemních kobkách:
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/komunisticka-prokuratorka-zustane-bez-trestu/r~i:article:600750/
Ale ty estebácké praktiky jsou bohužel občas možné i dnes. Stačí třeba připomenout vysloveně urválkovské narafičení vykonstruovaného, zjevně objednaného vyfabrikovaného kompra proti ex-řediteli ŘSD Michalu Halovi:
https://www.ceska-justice.cz/2022/05/nepamatuji-se-omlouvat-se-nebudu-uvedla-u-soudu-zalobkyne-z-pripadu-nezakonneho-stihani-byvalych-sefu-rsd/
Jiným odiózním případem jsou praktiky nesolidního znalce Jiřího Strause, známé jako Matematika zločinu:
https://denikreferendum.cz/clanek/29876-rozhovor-s-brit-jensen-a-magdalenou-sodomkovou-rozhlas-cenzuruje-nasi-praci
https://art.ceskatelevize.cz/inside/kdo-vsechno-se-dokaze-prepocitat-matematika-zlocinu-jako-kniha-tGwuE
http://mluveny.panacek.com/radiodokument/195763-matematika-zlocinu-15-2018.html
Nebo falšování výpovědí soudcem Alexandrem Sotolářem, které by při rutinním běhu české justice dostalo nevinné do vězení. V právním státě by takový soudce nejen musel skončit, ale musel by skončit i ve vězení za zneužívání úřední moci - u nás se mu dohromady skoro nic nestalo:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/libor-vavra-alexander-sotolar-josef-baxa-soud-soudnictvi-opencard_2007300600_sto
Jednoho napadnou dvě motivace. Buď jde o psychopatickou osobnost, kterou těší škodit lidem. Nebo šlo o pomoc bývalé st. zástupkyni Máchové, která fakticky kauzu OpenCard úspěšně zametla pod koberec - dodnes se nad tím jejím zametáním zavřela voda, leč je stíhána za korupci v jiné kauze:
https://echo24.cz/a/HPX45/zpravy-domaci-kauza-bereta-soud-poslal-zalobkyni-machovou-vezeni
Ale všimněte si - Bradáčová žádala jen podmínku (jinak se tomu říká Kasta nedotknutelných, nakonec jako ten falešný hráč Sotolář). Navíc se ale taková falšovatelská sotolářovština - hlavně v podobě účelového, záměrného zkreslování, ohýbání faktů ze spisu - v české justici používá bohužel relativně běžně a je jen obtížně napravitelná. Systém ji totiž prostě bere jako samozřejmou užitečnou praktiku šetřící čas té Kasty nedotknutelných.
V zemi, kde je možné, že prokuratura urválkovsky jak v padesátých letech, a přitom BEZTRESTNĚ, vyrábí falešné kompro, aby mohla na něčí přání zavřít někoho nevinného, musí vpodstatě každý počítat s tím, že si nějací gangsteři mohou objednat podobný podraz i na něj - pokud jim bude nějak překážet. Mimochodem - poměry v české justici výstižně popisuje bývalý disident Jan Urban:
https://hlidacipes.org/jan-urban-zkorumpovany-cesky-system-hledani-spravedlnosti-a-pouceni-z-havla/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
Nakonec sám mám zkušenost, jak se třeba tito reprezentanti akademického vedení:
snažíili (neúspěšně) znemožňovat i působení v cizině - vyrobil se třeba ujetý, ba až ulítlý, lživý paskvil:
Ó ano, to o čem tak úpěnlivě hýkají je můj Otevřený dopis už z kraje devadesátek, určený Akademickém sněmu AVČR pojednávající totalitní udavačství jednoho polistopadového akademického papaláše (které mělo, m.j., znemožnit napravování udavačových vědeckých nesmyslů):
https://app.box.com/s/pf4naee9bfredkmz6gpz09uymu4g27sa
který jsem různě distribuoval, samozřejmě třeba taky všem nově zvoleným akademickým vedením, nebo třeba též akademické Dozorčí komisi či Etické komisi:
A esencí toho mého otevřeného dopisu byla tato (vše-říkající) pasáž:
No, a na tento jasný otevřený dopis jsem žádnou odpověď nedostal dodnes - vyvolal jen zběsilé vylhávání a pomlouvání mé osoby ze strany Akademie, trvající taky podnes. A přitom šlo o skutečně nemravné udání mé osobní korespondence s emigrantem. Takovou věc za totality mohl spáchat jen opravdový psychopat.
A tak se tedy vycucal z prstu i ten hoření zcela smyšlený nesmysl, že jsem 'jako' svůj otevřený dopis posílal na náklady nějaké instituce. Jenže tu lež si prostě z prstu vycucat museli, aby do toho svého mafiánství ta zahraniční pracoviště aspoň nějak podloudně vtáhli. Pochopitelně, že jsem svůj otevřený dopis nikdy přes žádné pracoviště neposílal - už právě proto, aby je nějaký šibal do toho vylhávání z Czech-made udavačství nechtěl nějak zlomyslně přímíchávat. Nakonec ta jejich sprostá lež stejně neměla dlouhého života. A stejně tak jsem emailoval výlučně z yahoo.com. Přitom samozřejmě pouhé projití knihy univerzitní pošty okamžitě ukázalo, že jsem vůbec nikdy nic přes univerzitu do vlasti neposílal. Ovšem, že si pak každý soudný člověk musel říct, co to je na té Akademii v Praze za opravdu divné, rozložené a prolhané poměry. A podobně jako vylhávací pomůcka vznikl i vpravdě bizarní dopis tří akademických hodnostářů (pod který by se normální člověk hádám nepodepsal ani ve stavu silné podroušenosti), který hned zkraje začínal úderným otevíracím sloganem:
A pod toto úspěšné odhalení terorismu se podepsali tři příslušnící akademické kasty nedotknutelných:
Leč ani tato jejich lež nevedla k nějakému mému stíhání za (neexistující) terorismus - i když byla příslušným organům podstrčena (právě proto se tam taky prsklo moje datum narození). Na druhou stranu ale ani nedošlo na logické stíhání těch prolhaných akademických papalášů za zjevná křivá obvinění - holt ještě zdaleka nejsme právní stát. Samozřejmě, že pokud je Akademie v rukou lidí, kteří nemají problém se podepisovat pod takovéto lži, nesmysly, zcela křivá kriminální obvinění, tak je pochopitelné, že se tam cirkulárně dějí různé podivnosti, které ji nutně dál zbavují důvěryhodnosti:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-auditor-v-akademii-ved-panoval-strach-vedeni-dostavalo-kritiky-pod-tlak-235083
Ovšem, že se pod ty lži podepisovali, neb věděli, že zametání pod koberec totalitního udavačství toho akademického papaláše bude oceněno - v tomto bez-zásadovém režimu Akademie funguje už tři desetiletí. Kdo se odvážil tyto opravdu nezdravé poměry kritizovat, byl vyhozen - viz třeba moje poznámka v LN 15.2.22:
Přitom to samotné hoření totalitní udavačství je už od roku 2017 popsáno i na dvou stranách knižních pamětí ex-předsedy ex-ČSAV akademika J. Římana [J.Říman, F.Houdek: Od pluhu do senátu a zpátky, Galén 2017], ovšem tato kniha se vůbec nesmí v Akademii dodnes zmínit -- no přece proto, že uvádí pravdu (viz třeba moje poznámka v LN 22.10.19):
A tak akademické vedení jen dál zuby-nehty brání každé možnosti nějakému řečení pravdy o té trapnosti, a naopak jen produkuje ty své kamuflážní nesmysly:
http://fragmenty.cz/index.php/spolecnost/item/2435-dva-zamky-plny-historiku-by-se-neodvazily-nebot-denunciantem-je-zahradnik
Foto u perexu: L. P. Berija - na snímku z návštěvy u Stalina v r. 1931: https://en.wikipedia.org/wiki/Lavrentiy_Beria#/media/File:Lavrenti_Beria_Stalins_family.jpg
____________
[hniloba@AVCR neboli Akademická špína v krystalicky čisté formě: Část LVIII.]
LVII. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=809240
LIX. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=813863
This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0
