Německý kvantový fyzik Hans Gustav Adolf Hellmann byl popraven během stalinského teroru třicátých let (po dvou měsících ve vazbě) v důsledku denunciace od dvou udavačů z moskevského ústavu, kam se ženou emigrovali před nacismem.
Hans Gustav Adolf Hellmann se narodil 14.10.1903 v přístavu Wilhelmshaven na severu Německa, kde jeho otec působil u námořnictva. Nejprve začal v roce 1922 krátce studovat elektroinženýrství na technice ve Stuttgartu. Ale již v dalším semestru přestoupil na studium technické fyziky, aby se pak v roce 1925 přesunul na univerzitu v Kielu kde se věnoval experimentální problematice vodivosti v roztocích, neb pro tyto výzkumy byl k dispozici finanční fond (částečně též od námořnictva). Pak se ale vrací do Stuttgartu jako asistent u profesora Ericha Regenera. Získává zde i doktorát experimentální prací o produkci ionů při rozkladu ozonu, a o jejich možném podílu na ionizaci stratosféry. Krátce též působil v Berlíně u Otto Hahna a Lise Meitnerové v jejich Laboratoři pro radioaktivitu. Hahn se stal laureátem Nobelovy ceny za chemii pro rok 1944, za objev stěpení atomových jader, což bylo avšak oznámeno až po válce v listopadu 1945, kdy Hahn sám byl ještě v britském zajetí .
Hans Hellmann se krom experimentů v laboratoři seznámil s adoptivní dcerou profesora Regenera Viktorií, která pocházela z židovské ukrajinské rodiny. Ledva Hellmann získal doktorát, uzavřel s Viktorií sňatek. A také opět změnil působiště i problematiku. Tentokrát se přesunul na techniku v Hannoveru, kde se začal věnovat využití kvantové mechaniky pro řešení chemických problémů. Tento nový obor se prvně krátce nazýval matematická chemie, pak teoretická chemie, pak také chemická fyzika, ale nakonec se ustálilo označení kvantová chemie. Tyto nové Hellmannovy výzkumné zájmy byly blízké výzkumům ruského fyzika Y. B. Rumera (???? ????????? ?????), v té době působícího na univerzitě v Göttingen.
S nástupem nacistů k moci je však Hellmann ze zaměstnání v Hannoveru propuštěn - kvůli židovskému původu své manželky. Pokračovat dál v akademické dráze v Německu se tak pro něj stalo nemožným, a musel proto hledat možnost působení v zahraničí. Shodou okolností, Y. B. Rumer se v roce 1932 vrátil z Göttingen do Moskvy, také vzhledem k židovskému původu jak Rumera, tak jeho manželky. Rumerovi se podařilo pro Hellmanna zajistit místo v moskevském Karpově ústavu pro fyzikální chemii, a tak Hellmannovi v dubnu 1934 přesídlili do Moskvy. Od května 1934 začal Hellmann působit v ústavě jako vedoucí teoretické skupiny, fakticky už druhé takové v ústavě, tu první vedl jistý A. A. Zhukhovitskij, který se později stal místoředitelem ústavu. Vědecky však byl sterilní - přítomnost naopak produktivního Hellmanna tak nejspíš zraňovala jeho ješitnost. Druhým Hellmannovým odpůrcem se stal M. Tjomkin, který vedl skupinu technické katalýzy, a rovnou odmítal teoretické postupy v chemii jako bezcenné.
Z počátku se však Hellmannovi na novém působišti vědecky dařilo. Pracoval též na učebnici kvantové chemie, jejíž rukopis byl v roce 1935 přeložen do ruštiny. Tiskem vyšel v roce 1937 jak v Moskvě, tak i v němčině jako Einführung in die Quantenchemie v nakladatelství Deuticke sídlícím v Lipsku a Vídni. V této knize též zveřejnil formuli pro první derivace energie v kvantové mechanice. Tu pak v roce 1939 nezávisle v Physical Review zveřejnil Richard P. Feynman (Nobelova cena za fyziku v roce 1965, společně s Schwingerem a Tomonagou, za zásadní práce v kvantové elektrodynamice). Tato formule se dnes nazývá Hellmann–Feynmanův teorém. Ve zhola nepravděpodobném případě, že by si někdo chtěl o tom přečíst něco více, viz třeba str. 31-32 zde: https://vdocuments.mx/zdenek-slanina-contemporary-theory-of-chemical-isomerism-dreidel-pubco.html?page=1
Období let 1936-38 bylo obdobím stalinského Velkého teroru či Velké čistky. Údaje o počtu obětí se liší, uvádí se např. číslo dva a půl miliónu zatčených, z nichž kolem 700000 bylo popraveno. Velký teror se specificky zaměřoval i na cizince. V této atmosféře byl Hans Hellmann zatčen 10.3.1938. NKVD ho přinutila podepsat "doznání", které sama připravila a datovala 13.3.1938. Šlo o nesmyslné doznání ku špionáži, pro kterou měl být získán ještě v Hannoveru, s tím, že německé straně dodával informace o pracech na Karpově ústavě, např. stran jedovatých plynů. Na základě tohoto vynuceného doznání byl Hans Hellmann 17.5.1938 odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán 29.5.1938 na popravišti zřízeném NKVD na střelnici Butovo, dnes sloužící jako historický památník, kde je k dispozici tato informace (http://old.memo.ru/memory/butowo/index.htm):
Když se Hellmannova manželka Viktorie po několika dnech po jeho zatčení neúspěšně pokusila v ústavu vyzvednout jeho poslední mzdu, spatřila na stěně viset denunciační pamflet o svém manželovi, který sepsali oba jeho nepřátelé, Zhukhovitskij a Tjomkin. Zhukhovitskij pak jako kořist dostal pod sebe i původní teoretickou skupinu Hellmanna.
Hellmannův osud se začal vyjasňovat v roce 1957 - s datem 15.10.1957 došlo k rehabilitaci. Rodina byla v roce 1938 ovšem vyhozena ze služebního bytu. Manželka Viktorie se synem se živila příležitostnými pracemi, též jako učitelka němčiny. V roce 1941 byla zatčena a pak skončila ve vyhnanství v Kazachstanu. Syn přežíval v dětském domově a s matkou se znovu setkal až v roce 1956, vrátit se do Německa se mu podařilo až v roce 1991. Mašinerie NKVD si našla i Y. B. Rumera, Ten byl zatčen na konci dubna 1938 a dostal 10 let za "špionáž" pro Německo (v dubnu 1938 počíná pád tehdejšího šéfa NKVD N. I. Ježova, a poměry se přece jen začínají trochu uvolňovat). Po propuštění se Rumer dokázal k vědě vrátit a úspěšně působil v Novosibirsku.
Podobně i u nás existovali akademičtí udavači. Typicky lidé vědecky sterilní, kteří odstraňovali nadanější a pracovitější spolupracovníky udáními moci, aby tak pomáhali svým vlastním kariérám. Je možná obtížně uvěřitelné, že pár z nich se mohlo po roce 1989 dostat i do vedení v naší Akademii věd (pověstnou ukázkou české obdoby dvojice Zhukhovitskij a Tjomkin je samozřejmě můj Osobní UDavač neboli OUD). A ještě méně je uvěřitelné, že naopak z Akademie byli vyhazováni talentovaní, produktivni výzkumníci, kteří na takové amorálnosti upozorňovali:
https://members.tripod.com/gamma_photon/jp2.html
https://members.tripod.com/gamma_photon/ih.html
https://members.tripod.com/gamma_photon/ms.html
Jak zpíval Karel Kryl: Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce. Toto neblahé dění je však v Akademii dodnes tabu (OUD uměl - ach, tak velkoryse - odměňovat zametání svých vlastních pochybení pod koberec).
Foto u perexu: Vstup na střelnici Butovo, kterou NKVD používala v letech 1937-38 jako jedno ze svých popravišť; popravili zde kolem 21000 obětí stalinského Velkého teroru (https://topos.memo.ru/en/node/68).
P.S.: NKVD se v roce 1954 přejmenovalo na KGB (KGB se pak v roce 1995 přejmenovala na FSB), nicméně ještě v šedesátých letech byla u nás setrvačností běžná zkratka NKVD. To dokládá i satirický pozdrav používaný na podzim 1968: Jak se ti NKVD? (čti: Jak se ti enká vede?). U příležitosti odchodu Milan Kundery jsem si nicméně vzpomněl i na jedno správné použití zkratky KGB z šedesátých let (https://www.lidovky.cz/domov/dopisy-redakci.A081023_000046_ln_noviny_sko):
____________
[hniloba@AVCR neboli Akademická špína v krystalicky čisté formě: Část LIII.]
LII. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=801444
LIV. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=805757
This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0
