Poslední dva a půl roku v životě Nikolaje Ivanoviče (strávené v Gulagu)

Pravým imperátorem vědeckých nepřístojností je Trofim Denisovič Lysenko (1898-1976). Prominentním kritikem Lysenka byl botanik Nikolaj Ivanovič Vavilov (1887-1943). Leč Lysenko byl protégé Stalina, a tak řešení bylo ovšem nasnadě.

Pravým imperátorem vědeckých nepřístojností ve světovém měřítku je pověstný šarlatán akademik Trofim Denisovič Lysenko (1898-1976). Lysenkismus je kombinace produkce chybných, nesmyslných, neexistujících výsledků za současného využívání represivního aparátu státu k pacifikaci nehodících se kritiků. Prominentním kritikem Lysenka byl botanik akademik Nikolaj Ivanovič Vavilov (1887-1943), leč Lysenko byl Stalinův protégé, a tak řešení bylo nasnadě. V r. 1940 je Vavilov zatčen, obviněn ze špionáže, dostává pochopitelně trest smrti, ten je pak zmírněn na dvacet let (jeho bratr Sergej byl též akademik, a později i prezident Akademie věd). Leč Vavilov ve vězení onemocní a v lednu 1943 umírá. Lysenko má na deset let od kritiků pokoj. Lysenko se v r. 1935 stal řádným členem Akademie zemědělských věd, a v r. 1938 jejím prezidentem (tři jeho bezprostřední předchůdci byli naopak postupně zlikvidování v čistkách). V r. 1939 se stává akademikem AV SSSR a členem jejího Presidia. Záhy po zatčení Vavilova ho nahrazuje ve funkci ředitele Ústavu genetiky. Když však Watson a Crick v r. 1953 publikují uspořádání DNA a tím de facto dědičnost redukují na strukturu jedné, byť velké chemické molekuly, představuje to i definitivní zpochybnění Lysenkových pseudovědeckých nápadů. Je málo známo, že už na počátku padesátých let došlo k pokusu o vzpouru proti Lysenkovi. Komise pro obhajoby odmítla udělit vědeckou hodnost jednomu jeho oblíbenci - pro pochybnosti o vědecké hodnotě. Tuto vzpouru však Lysenko tehdy ještě nějak dokázal ustát. Až v r. 1956 (dočasně) končí jako šéf Akademie zemědělských věd. Ale ještě se mu daří obludit Chruščova (oba byli původem z Ukrajiny) a do jejího čela se ještě pak na chvíli vrátí. V r. 1962 tři známí fyzikové – akademici Zeldovič, Ginzburg a pozdější nobelista Kapica - se veřejně vymezili proti Lysenkově pseudovědě a jeho podílu na likvidacích jejích kritiků. S odchodem Chruščova v r.1964 se pak Lysenkova moc už definitivně láme - v r. 1965 je odvolán z postu šéfa Ústavu genetiky. Odhaduje se, že v aférách kolem Lysenkovy pavědy bylo vyházeno, uvězněno, nebo i popraveno na 3000 výzkumníků. Lysenko nikdy nebyl - jak se dnes říká - členem žádné politické strany; akademikem zůstal do konce života. A i po smrti měl hrstku obdivovatelů a obhajovatelů. Pozdější disident a nositel Nobelovy ceny za mír akademik Andrej Sacharov shrnul v r. 1964 na Valném shromáždění Akademie Lysenkovo neblahé působení slovy: Je odpovědný za zahanbující zaostávání našich biologických věd a zvláště pak genetiky, za šíření pseudovědeckých koncepcí, za nezodpovědné jednání, za degradaci vzdělání a také za pomlouvání, vyhazovy, zatýkání, dokonce i smrt mnoha skutečných vědců.

V Německu jsem se potkal jsem s jedním ruský  badatelem, který se shodou okolností setkal s Lysenkem.  Ten zmínil, že Lysenko i při tom jejich setkání trval na tom, že nikdy vědecky nepodváděl, nikoho neudal, a že se jen a pouze v některých věcech mýlil.

Pro Lysenkovu fakticky bleskovou kariéru mělo zásadní význam sezení v Kremlu 1935 v čele se Stalinem týkající se zemědělství. Lysenko tam pronesl plamenný projev ve smyslu, že neméně nebezpeční a zatrvzelí jako záškodničtí kulaci jsou i někteří zkostnatělí vědci. To ovšem bylo právě to, co si myslel i Stalin, který celoživotně choval nedůvěru k akademickému světu (a s neomaleností mu vlastní se považoval za odborníka na řadu oborů). Excitovaný Stalin zvolal: Skvělé, soudruhu Lysenko, skvělé!  Tak se šarlatán Lysenko ze dne na den stal Stalinovým oblíbencem a chráněncem (https://en.wikipedia.org/wiki/Trofim_Lysenko#/media/File:Lysenko_with_Stalin.gif):

Významný botanik Nikolaj Ivanovič Vavilov (1887-1943) postupně nahlédl, že Lysenko je prázdný mluvka, jehož pochybné nápady končí jen fiasky, a tak se k jeho výtvorům začal stavět kriticky. Tím se ovšem stal pro Lysenka nebezpečným a ten počal spřádat intriky. Jeho nohsledi zásobovali NKVD (pozdější KGB, a dnešní FSB) smyšlenými udáními o Vavilově vědeckých sabotážích a škůdcovství Lysenkovi. Výsledkem bylo zatčení Vavilova 6. srpna 1940. Stalo se tak v tichosti během jeho botanické expedice na západní Ukrajině. Ve stylu té doby byl Vavilov standardně obviněn ze špionáže ve prospěch zahraničních zpravodajských služeb a sabotáže. Po 400 výsleších úhrnem trvajících 1700 hodin vyšetřovatelé dostali i z Vavilova potřebná (ovšemže zcela nepravdivá, smyšlená) doznání k věcem, pro které neměli jediný důkaz. Na základě těchto vynucených absurdních, fantasmagorických přiznání byl Vavilov 9. července 1941 (záhy po německém válečném útoku) v několikaminutové soudní frašce odsouze k smrti zastřelením a propadnutí majetku. Proti rozsudku nebyla možnost odvolání. Vzhledem k blížící se frontě došlo však 15. října 1941 k převozu Vavilova a dalších vězňů z Moskvy do Saratova. Ze saratovské věznice napsal Vavilov samotnému ministru vnitra Berijovi (kterého Stalin příležitostně přezdíval náš Himmler), že by chtěl místo nečinnosti ve vězení být svými znalostmi užitečný napadené vlasti. V červenci 1942 byl Vavilovův trest zmírněn na 20 let žaláře.

[Zde bych udělal malou odbočku - když už se někdo stal předmětem udání, základní nutnost bylo nepřiznat ani o slovo víc, než co vyšetřovatelé na něj měli z toho udání. Jakmile byste jim ale dokonce nahráli na nějaké ty jejich nesmyslné vyšetřovatelské smyšlenky, mohli byste skončit taky třeba jako nebohý Jiří Gans, kterému nakonec (v roce 1977) hrozil provaz:
https://taborsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/pripad-utyrani-milovnika-americke-hudby-i-20160703.html
Tohoto principu jsem i já držel celou dobu od Zahradníkova udání v létě 1988 až do podzimu 1989 - po celou tu dobu šlo o to, dostat ze mně nějaké další detaily stran toho, z čeho jsem byl (nesmyslně) obviňován: Vyzrazení utajovaných skutečností do ciziny, úmysl emigrovat, a (dokonce) ohrožení obranyschopnosti. Přes veškeré úsilí a různé finty a úskoky ze mne nedostali ani o mrt´ víc nad to, co jim snaživě Zahradník nabonzoval, viz https://app.box.com/file/6050307761?s=vyfqj47yyqp004b8q05i -- literárně hodnotněji je to Zahradníkovo totalitní karierní denuncianství popsáno i v pamětech expředsedy ČSAV ak. Josefa Římana: F.Houdek, J.Říman: Od pluhu do senátu a zpátky, Galén 2017; ISBN 978-80-7492-309-8. Ale v případě toho Zahradníkova udání se paradoxně ukázalo, že i šarlatán Lysenko může někdy být k něčemu dobrý. Po mnoha peripetiích se totiž věc začala obracet k lepšímu, když nakonec právě tehdejší předseda ČSAV akademik Josef Říman odmítl podpořit můj vyhazov, čímž jsem se dostal z nejhorší fáze. Akademik Říman byl z generace, která na vlastní oči viděla, co může s celým vědním oborem napáchat jeden jediný Lysenko. Proto nebyl ochoten v Akademii tolerovat likvidace oprávněných vědeckých kritiků nevybíravými lysenkovskými praktikami. A tak jsem z práce nakonec vyhozen nebyl. Leč ústavní vedení to nevzdávalo - bylo mne rozhodnuto z práce stejně vyhodit. Jen co můj OUD dodá další a hlavně razantnější kompro, o kterém tak široce bájil, a které oni dychtivě očekávali - nejpozději po jeho protekční cestě přes Atlantik. Do té doby ale museli neochotně respektovat, že předseda ČSAV odmítnul podpořit tu neo-lysenkovskou štvanici. Kdyby nebylo toho zásahu akademika Římana, asi by se můj osud vyvíjel jinak, plán B v zásobě tehdy byl -- jmenovitě akce MEKONG-2: https://blisty.cz/art/98372-tentkrat-v-devetasedesatem-na-care-u-ceskych-velenic.html .]

V létě 1942 se objevila nečekaná možnost pomoci. Britská královská společnost jmenovala Vavilova svým členem. Je dost možné, že to byla opatrná reakce na zprávy o zmizení Vavilova v soukolí Gulagu. Formálně bylo třeba, aby Vavilov podepsal tiskovému přidělenci britského velvyslanectví formulář o převzetí diplomu stran členství. Moskevská Akademie přišla se lstí - diplom nechala podepsat bratru Nikolaje Ivanoviče, fyziku Sergeji. Britská strana však úskok zjistila a chybně podepsaný formulář vrátila. Ve světle tohoto vývoje se NKVD rozhodla Vavilova v Gulagu vyhledat. Vzhledem k válečným událostem jí to však trvalo až do jara 1943, kdy už jen zjistila, že Nikolaj Ivanovič Vavilov v Saratovské věznici zemřel 26. ledna 1943 na vyčerpání z podvýživy.

Když jsem v roce 1990 mohl konečně vyjet na Humboldtovo stipendium, předtím cíleně zablokované Zahradníkovým udáním mé korespondence s emigrantem, mohl jsem konečně odesílat do redakcí tím udáním taktéž zablokované rukopisy, jeden i do (vědecko-satirického) Časopisu pro nereprodukovatelé výsledky (Journal of Irreproducible Results), ve kterém jsou popisoval své některé zkušenosti s našimi vědeckými hoštaplery (fraudsJIR1.pdf https://app.box.com/file/6050306707?s=eab6j6gkno1ybaazi5du ):

A v tomto článku (vyšlém 1992) jsem se též navrhl vytvoření Ceny N. I. Vavilova (fraudsJIR2.pdf https://app.box.com/file/6050778685?s=920m8mgjdrb85m9lhkdq ), jmenovitě ceny za zásluhy v odhalování vědeckých nepřístojností: 

I ve vědě byl za totalitních podmínek každý ambiciózní psychopatický udavač velmi rizikovým faktorem, jedno zda se jmenoval Lysenko, Zahradník, nebo třeba Holeček: 
https://www.austerlitz.org/cz/agent-stb-cerich-po-letech-dekonspirovan-a-realizovan/ https://app.box.com/file/52072565965?s=lc54peqmo5za00ovjten81jf25rugues  -- povedené bylo, že ten agent dostal od Akademie metál, neb zařídil pro Zahradníka nějaký jiný metál ve Vatikánu, který po odhalení svého agenství musel zase vrátit: https://cesky.radio.cz/zpravy-utery-13-cervna-2000-8056434 http://zpravy.idnes.cz/petice-vyzyva-akademii-aby-odnala-estebakovi-medaili-pca-/domaci.aspx?c=A061213_165719_domaci_nel .

Foto u perexu: Poslední známé foto Nikolaje Ivanoviče Vavilova (??????? ???????? ???????) je z r. 1942 a pořídila si ho ovšem NKVD (pro případ útěku arestanta z Gulagu): https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vavilov_in_prison.jpg

P.S.: P.t. čtenářstvo mne upozornilo, že jméno šarlatánovo posloužilo i k jinému bohulibému účelu - zdařilému pojmenování ocenění pro české vědecké hoštaplery:
https://listserv.cesnet.cz/cgi-bin/wa?A2=ind9804&L=jdc-l&T=0&F=&S=&P=9849 .

____________

[hniloba@AVCR neboli Akademická špína v krystalicky čisté formě: Část XLIX.]
XLVIII. díl seriálu: http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=798327
L. díl seriálu:  https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=800423

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0