Předešla kauza 2 udavačů a 2 Nobelistů mohla být před happyendem vykolejena nesmyslným obviněním z ohrožení obranyschopnosti, což je i poučná ukázka nebezpečnosti akademických udavačů. Ale i tento podraz nakonec skončil happyendem
Předchozí dil pojednával udavačský kousek, na kterém se podílel i TS StB Mácha - byl to dobře uvěřitelný příběh s neuvěřitelným leč krásným happyendem. Hlavními protagonisty byli dva udavači, jednomu šlo o post místoředitele ústavu, druhému (TS StB Mácha) o post vedoucího vědeckého oddělení. Oba tyto posty by se uvolnily současně, jakmile by příslušná místa reagovala na dodané kompro na tak řečeného Doc.*. Ten první sehnal na Doc.* jeho dopis, který napsal z Ameriky někomu z ústavu, který však mezitím sám emigroval. V tom dopise byl básnický obrat ‘sovětské svině co k nám přijeli v tancích’, a taková avantgardní poezie se tehdy kriminalizovala dle §104 o hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele. Současně ovšem provést udání takovéhoto hanobení jen tak za denního světla by ale znamenalo pro udávajícího značné stigma do budoucna. V první fázi se proto zajišťovala publicita pro protistátní korespondenci Doc.* jen popularizací na ústavě i mimo něj, neb se dalo čekat, že dříve či později se o ní příslušná místa přes svá tykadla doví - např. dopis byl předveden skupině spolupracovníků. Osudy té korespondence byly pak dál ještě pestré, vzniklo dokonce několik pokusů (odhadem aspoň pět) dodat ji příslušným místům, leč věc vždy nějak zahibernovala - příslušní činovníci nejspíš asi nebyli ochotni tomuto nevybíravému usilování o post vůbec nějak asistovat. Podíleli se na tom příležitostně možná i další lidé, ale v prvém případě šlo o skutečnou obsesi - moc či touha po ní byla jeho motivací vždy. On sám ve svém oboru nevytvořil sice nikdy nic hodnotnějšího, neb neovládal jeho řemeslo, ale z titulu svého postavení snadno dostával své jméno na dobré práce vytvořené jinými. Po řadě dějiství byl dopis Doc.* podstrčen i tomu TS s krycím jménem Mácha (měl totiž na Doc.* taky pifku - chtěl přece šéfovat to oddělení) a věc se tehdy konečně roztočila do likvidačních otáček. Fakticky šlo o souběh dvou udání, jedno anonymní, jedno neanonymní, a obě směrovaná na ÚV u Vltavy, byť různými kanály - jedno přímo, druhé oklikou přes nižší instance. Lidé kolem Doc.* se ovšem snažili o nějakou pomocnou akci - a to v podobě sovětských akademiků a laureátů Nobelovy ceny za spoluobjevitelství maseru/laseru. Ti laureáti za fyziku byli v roce 1964 tři, dva Rusové (N. G. Basov, A. M. Prochorov) a jeden Američan (C. H. Townes), a to za zásadní práce, které vedly k sestrojení maseru a laseru ("for fundamental work in the field of quantum electronics, which has led to the construction of oscillators and amplifiers based on the maser-laser principle"). Existují tři verze, který z obou Rusů (resp. oba společně - tuto verzi považuji za nejpravděpodobnější) v kritickém momentu podpořil udělení Společné ceny AVSSSR a ČSAV, a to Doc.* a spolupracovníkům z obou Akademií, za práce s přesahem do laserových aplikací (fakticky šlo o čpavek, který byl pracovním médiem v prvním maseru), což se nakonec skutečně zdařilo, takže Doc.* tak byl z nejhoršího venku, a tak se i udržel daný výzkumný směr u nás.
I když konspirace pro udělení Společné ceny AVSSSR a ČSAV byla nakonec úspěšná, nastala pro ni i dost riziková fáze. Samozřejmě, že taková konspirace se musela dělat náležitě konspirativně. Ale i tak nakonec nějak přes sekretářky prosákly informace, a dostaly se i k oběma udavačům. Muselo jim být jasné, že dobře rozjetému udání kompra by mohlo hrozit fiasko. Na ústavě se zase přes sekretářky vědělo, že z udavačské strany se něco připravuje, ale až po dlouhé době se ukázálo, o co mělo jít. Věc se zahájila tím, že TS Mácha informoval řídící orgán, že jeden ze spolupracovníků Doc.*, který měl také získat cenu, byl při své stáži v cizině odměňován neúměrně vysoko. Byla to čirá smyšlená falešná návnada, po které řídící orgán ale jistě zbystří. A pak se dostane k dalším "závažným signálům", což tento pak popsal takto:
Takové obvinění samozřejmě mohlo přinést deset a více let ve Valdicích v podzemních kobkách, a když by to dostal do ruky karieristický prokurátor, tak i návrh trestu smrti. Kdo nevěří, tak ať si připomene třeba i smutný případ nebohého Jiřího Ganse, kterému nakonec (v roce 1977) hrozil provaz:
https://taborsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/pripad-utyrani-milovnika-americke-hudby-i-20160703.html
https://prachaticky.denik.cz/zlociny-a-soudy/pripad-utyrani-milovnika-americke-hudby-ii-20160703.html
https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/gans-premium-stb-politicky-vezen-budejovice.A200117_122314_budejovice-zpravy_epkub
Podle dochovaných informací při vyšetřování a souzení působil zcela letargicky, rezignovaně, byl psychicky zlomen, podepsal by cokoliv. To naznačuje, že mohl být zbaven vůle nejen celkovým vyčerpáním, ale třeba i podáním nějaké drogy. I u nás se uplatňovaly v padesátých letech, a někdy i později, vyšetřovací praktiky NKVD. Vyšetřovanec musel celou dobu stát, bylo mu odpírán spánek, svítilo na něj prudké světlo, vyšetřování probíhalo bez přestávky, jen vyšetřovatelé se střídali, a byli vyzbrojeni "přítelem po boku" - bejkovcem přezdívaným Pravdomluv. Pro psychické zlomení se, a to i u nás, příležitostně používala droga skopolamin zbavující vyšetřovance vůle. Nevinný Jiří Gans byl nakonec obviněn právě z ohrožení obranyschopnosti, a pak odsouzen čistě na základě vlastních VYNUCENÝCH nepravdivých výpovědí.
A i celý ten hoření paskvil je čirý NESMYSL od začátku až do konce, bez JAKÉHOKOLIV reálného základu. Zjevně měl sloužit k zablokování té nadějně se vyvíjející Společné ceny. Šťastnou shodou okolností to ale dostala do ruk soudná šarže, která se především snažila zjistit, jestli ta trojice vůbec může produkovat něco s jasnými vojenskými aplikacemi - a po pravdě se dozvěděla, že opravdu nic takového neprodukovala. Takže i tato zlomyslnost nakonec vyšla naprázdno. (Jenže takové štěstí na soudné šarže neměl třeba nevinný Jiří Gans - a skoro dostal provaz.)
Nakonec - když ten můj Bretschneider prásknul moji osobní korespondenci s jedním emigrantem, tak to taky rozejel prostřednictvím bombasticky fomulovaného udavačského pamfletu:
[ Kvalitnější repro je v knize z (vyšla už dávno již tomu, ale vedení Akademie dál hraje divadlo, že o ní opravdu fakt nic netuší) r. 2012(!):
https://app.box.com/file/6050307761?s=vyfqj47yyqp004b8q05i ]
a tak mi to taky vyneslo obvinění z vyzrazení utajovaných skutečností, úmyslu emigrovat, a ohrožení té obranyschopnosti. Když mne ten můj Bretschneider udal, měl jsem ale ve dvou věcech štěstí. Tehdejší předseda ČSAV akademik Josef Říman odmítl podpořit můj vyhazov z práce (později i ve svých pamětech popsal udavačství toho mého Bretschneidera, proto taky ty paměti nemohly vyjit v akademickém nakladatelství Academia: F. Houdek, J. Říman: Od pluhu do senátu a zpátky, Galén 2017; ISBN:978-80-7492-309-8). To, spolu s progresujícím uvolňováním během roku 1989, upozaďovalo pokusy o mé trestní stíhání. Nadto ten můj můj Bretschneider naštěstí neměl tušení o mých závažnějších protistátních aktivitách, jinak by je samozřejmě udal taky:
https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=741880
https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=684054
Foto u perexu: TS Mácha v Cibulkových seznamech (www.cibulka.com).
____________
[hniloba@AVCR neboli Akademická špína v krystalicky čisté formě: Část LII.]
LI. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=801136
LIII. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=804052
This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0
