- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ze stoletých pískovcových kvádrů podlahy stoupá chlad i v parném létě. Neomítnuté stěny, absence jakýchkoliv barokních ozdob, jakéhokoliv pozlátka, přetvářky i pokusů o uplácení toho nejvyššího. Není mnoho takových míst.
Kde jinde, než tady, se s ním mohu setkat. Nepochybuji, že tady je přítomen v každém kameni, v každém okně, v každé molekule vzduchu...
Nejsem tu sám, slyším tlumený šepot z mnoha úst. Slyším i svůj. Ne, není to "Otče náš, jenž jsi na nebesích...". Neumím se modlit tak, jak kdysi církev rozhodla a modlitbu vložila do úst věřících. Nebyl jsem k tomu vychován.
Vlastně umím. A bože ty víš, že je to upřímné a ze srdce...
Odpusť, že jsem zaváhal ve víře v tebe, když okolo mne přecházela "paní s bílou kosou",
odpusť mi moji častou pýchu a sebestřednost,
odpusť mi dny, kdy na sebe nejsem moc hrdý...
Hledám k tobě cestu už mnoho let. Nevím, jestli mne vyslyšíš a nespoléhám se na to,
nevím, jestli mne přijmeš a jestli si to vůbec zasloužím.
Nepožaduji důkazy, nečekám okamžité odpovědi ani rozhřešení,
Jen tiše děkuji, že mi nasloucháš...
Další články autora |