Komise, složená ze spolehlivých soudruhů a soudružek, žasla. "Tak takový bordel, jaký máte u vás na dílně, by nám tedy neprošel. Máte na to čas do zítra."
A začaly manévry. Nejenom na soustružnách a montážích, ale v celé obrovské strojírenské továrně se zametalo, smýčilo, natíralo, rovnalo, odváželo, přiváželo, zdobilo...
V pátek nás totiž měla navštívit delegace přátel ze SSSR, vedená generálem Jevtušenkem. A to byl pro naše pracující dárek převeliký. Sice se jednalo tak nějak o vojenské tajemství, nicméně každý věděl, že polovinu výrobního programu tvoří zakázky pro armádu. A nepřítel měl tenkrát svoje přisluhovače všude. Co kdyby soudruh generál klopýtl o povalující se výrobek, nebo uklouzl po rozlité emulzi. Z toho mohl být i celosvětový konflikt. Nebo minimálně vyhazov pro někoho z vedení.
Proto nebylo nic ponecháno náhodě, trasa delegace po fabrice, stanovená s přesností na centimetry, vedla nejdůležitějšími provozy a šikovně se vyhýbala místům, která prostě uklidit nešla. Bylo rozhodnuto o umístění příslušných transparentů, vlaječek i pracovních kolektivů, "Zde, u té žluté čáry, bude stát stolek s kronikou, do které se soudruh podepíše a zde pronese zdravici..."
Po několika dnech úsilí, kdy obvyklé pracovní zanícení nahradila péče o rezavé ploty a uschlý trávník, se zdálo, že můžeme být my i soudruh generál spokojeni. Byla tu ovšem ještě taková lapálie. Co s Kobrem?
Kobr byl postarší natěrač, známá figurka, patřící po léta ke koloritu továrny. A byl to nejenom natěrač, ale také (možná hlavně) básník. A ne ledajaký. Jeho básně, upřímně vyznávající lásku k zemi našich přátel a nepokrytě kritizující imperialistickou "politiku dělových člunů" USA, byly čteny za veselého jásotu v restauracích i na různých přátelských setkáních. A celá generace spolupracovníků si lámala hlavu tím, jestli to ten mizera myslí opravdu vážně, nebo je to jen k dokonalosti provedená provokace.
A Kobr zatím nevynechal jedinou příležitost, kde by svoji angažovanost vyjádřil veřejně. Byl to přízrak, objevující se v nejdůležitějších okamžicích návštěv z UV a dalších delegací, procházejících provozem. Objevoval se bez varování, v neuvěřitelně špinavých montérkách a vždy požádal udivené soudruhy o podpis do knihy, často přidal i opis některé ze svých básní. A vedení podniku přitom stékal ledový pot po zádech. Než stačili jakkoliv zareagovat, fantom zmizel mezi nástěnkami, spokojen se svým vystoupením. Delegacím se takové neoficiální setkání s angažovaným soudruhem vždy velice líbilo a naši představitelé (když se probrali) byli okamžitě pochváleni.
Jak se blížil termín nejnovější návštěvy, napětí na nejvyšších místech rostlo. Chtělo to nějaký nápad. Až předseda ROH, starý praktik s nekonečnými zkušenostmi ve vymýšlení různých akcí na podnikové chatě, sloužících ke stmelování kolektivů, zapeklitou situaci vyřešil. "Jak je možné, že takový člověk ještě nebyl na výběrové rekreaci. Chlubit bychom se s ním mohli a místo toho sklízí jenom posměšky."
A tak se stalo. Návštěva generála Jevtušenka proběhla v klidu, přesně podle plánu a bohužel se nikdy nedozvěděl o nejnovější Kobrově básni "Ne Reaganově atomovce"...
