Error 42

Nad mořem zapadalo slunce a celá pláž se zabarvila doruda. Trochu kýč, ale na Bali to tak prostě chodí každý den. Večerní párty na terase vily už Honzu poněkud nudily. Bude muset změnit program...

           Důchodového věku dosáhl v době, kdy všude zavládla prosperita. Jako občan Evropské unie si mohl vybrat jakoukoliv zemi na světě a zaslouženě si užívat. Byla to jen otázka volby programu. Možná by byl raději doma, nicméně naplňování celoživotních snů bylo tak přitažlivé a tak lehce dosažitelné, že nešlo odolat. Včerejší pozorování keporkaků z jachty na širém moři bylo úžasné a za chvíli přijdou přátelé z klubu. Včetně Pamely, té rozkošné záchranářky.

          Cítit se o dvacet let mladší, nemít žádné bolesti ani starosti. No není to nádhera? Nalil si nový drink a zjistil, že má ještě spoustu času. Rozkošnicky protáhl vysportované tělo na lehátku, přivřel oči a spánek se nepozorovaně připlížil jen o pár minut později...

          Vřeštění elektronické výstrahy by probudilo i mrtvého. Honza opatrně hmatal okolo sebe ve snaze najít jakýkoliv vypínač, který by tomu učinil přítrž. Na přístroji přímo proti očím blikal neodbytný nápis ERROR 42. A k tomu Emergency power, napovídající, že okolní přístroje běží v nouzovém režimu. Pomalu se probíral z virtuální reality a jako vždy se to neobešlo bez nepříjemných pocitů. Ještě sundat elektrody z hlavy a už to půjde. Z krásného snu opět v drsné současnosti...

        Překvapilo jej, že v pokoji není oproti zvyklostem žádný personál a za oknem se ozývá podivná směsice zvuků. Ještě trochu malátný se štrachal krátkou chodbou a přestože ještě netušil co uvidí, začal se děsit. Ach ty záda. Se svojí oblíbenou holí zdolal ještě pár schodů a opřel se o těžké vchodové dveře.

       Nešlo to, byly zablokované ležící postavou a malou škvírou zahlédl obrněné vozidlo, parkující přímo před vchodem. Dupot vojenských bot se ozval znenadání a pokřik v jakémsi cizím jazyce jej zahnal zpátky do pokoje. Na displeji stále blikal rudý nápis ERROR 42...