Konec eura, kdy? … Odpověď je 23. března 2013

Při psaní tohoto příspěvku jsem se nechal inspirovat skvělou prezentací Hanse Roslinga: Vzrůst Indie: jak a kdy. V případě eura se jedná o přesně stejné otázky: jak a kdy skončí ve stávající podobě? Jakým způsobem se rozpadne eurozóna a v jaké podobě euro zůstane, zda vůbec? A kdy se to stane? Mým skromným odhadem je pozdější březen roku 2013, přesně 23. března 2013.

Images, Google, z: investicniweb.cz

Již minimálně 5 let, poté, co jsem si přečetl Mundellovu teorii optimálních zón, a poté, co jsem si naplno uvědomil, že evropské státy jsou prostě různé (některé více, některé méně), stále opakuji, že k rozpadu eura dojde. Vždy jsem se však zdržoval jakýchkoli předpokladů termínů, kdy by se to mohlo stát. Až Hans Rosling mi s tím pomohl. Nyní vážně, proč se euro rozpadne? Zde je pět indicií, s nimiž se samozřejmě nechá polemizovat.

Za prvé, eurozóna není optimální měnová zóna. Mobilita práce a mobilita výrobních faktorů není na takové úrovni, aby zde mohla efektivně fungovat jedna měna. Ani není mezi členskými zeměmi eurozóny vytvořena transferová či fiskální unie. Ano, možná, že se vytvoří, ale pokud k tomu dojde, tak dle mého názoru, bez „jižního křídla“, jinými slovy stávající euro se rozpadne – důvody uvádím dále. Ano, slyším reakci, že Itálie sama také nebyla optimální zónou a Německo západní a východní také ne. Nicméně, jak Němci, tak Italové jsou Němci a Italové mající transferovou a fiskální unii a hlavně s určitou mírou přerozdělování mezi západem a východem a severem a jihem akceptovali. My a Slováci jsme v roce 1993 neváhali a správně jsme provedli měnovou odluku.

Za druhé, euro je politický koncept, nikoli však ekonomický. Již před vznikem eurozóny mnoho ekonomů varovalo před přijetím společné měny. Zvítězil však „politicko-koňský“ (koňský znamená, že jste s několika koňmi ve spřežení a máte černé klapky na očích) názor, že euru se ostatní přizpůsobí a že v tom případně pomohou nominální maastrichtská kritéria doplněná o Pakt Stability a Růstu. Jak oboje (ne)funguje, zde ani nebudu rozvádět. Jen přece jen stojí za zmínku, že podporu v porušování maastrichtských kritérii a Paktu Stability a Růstu zajistilo Německo i Francie. Tyto země tak ukázaly „jihu“, že oni mohou porušovat také.

Za třetí, euro zafungovalo jako přesný opak toho, co se od něj očekávalo, tedy, že dokáže zabránit dalším krizím. Naopak, euro je jednou z příčin současné krize. Na tomto místě souhlasím s Pavlem Kohoutem, který se tomuto tématu věnuje, a říkám, že euro urychlilo konec evropského sociálního státu ve stávající podobě. A jsem přesvědčen, že toto evropští politici neočekávali. Proč je euro jednou z příčin krize? Jednoduše, protože Řecko, Portugalsko, Španělsko, Itálie i Irsko měly před přijetím eura jinou rizikovou prémii, která odpovídala struktuře a výkonu jejich ekonomice. Jestliže se po přijetí eura dostaly výnosy řeckých dluhopisů na úroveň německých, proboha. A „všichni“ vesele nakupovali, někteří byli v rámci svých obchodních politik směrem od mateřských či jiných společností k tomuto kroku vyzváni, i když věděli nebo alespoň tušili, že řecké statistiky jsou „fake“.

Za čtvrté, eurozóně (ne)existuje centrální banka v pozici věřitele poslední instance. Ne, že bych se chtěl zastávat měnových politik centrálních bank (ony, a jejich jednání, jsou také jednou z příčin krize), ale nyní by eurozóna potřebovala „uhasit dům“ mezi ostatními na sídlišti, aby to sídliště neshořelo, a pak doufala, že se jí podaří v rámci jednotné měnové unie odstranit překážky, které jsem uváděl výše. U tohoto bodu se pozastavím, protože by intervence centrální banky ve větší míře, než probíhá stávající nákup italských dluhopisů, stejně problém jenom oddálila a reálné ekonomické problémy by nevyřešila. Čili měnová politika ECB je dalším důvodem budoucího rozpadu eura.

A konečně za páté shrnu ekonomické problémy uvnitř eurozóny pomocí bilancí v mezinárodním obchodě. V ekonomickém týdeníku Financial Times jsem četl údaje o přebytcích a schodcích platebních bilancí jednotlivých členských států eurozóny (můžete dohledat nebo využít např. eurostat). Čísla si nepamatuji, ale to je pro příspěvek nepodstatné. Podstatné je, že Německo mělo extrémní přebytek a „jižní křídlo“ mělo extrémní schodek. Jinými slovy a velmi zhruba řečeno, z hlediska makroekonomické rovnováhy v eurozóně Němci dřou a „jih“ si užívá. Šlo by to změnit? Že by teď „jih“ dřel a Němci si užívali? Ne. Němci chtějí, aby se „jih“ přizpůsobil jim a dřel ještě více, než dřou oni, aby splatil předchozí dluhy.

Nyní k otázce, proč se euro rozpadne 23. 3. 2013. Inu, protože bude mít autor narozeniny. Ne, skutečně vážné, indicie vedoucí k tomu, aby se euro rozpadlo, jsou jasné. Jestli to bude v roce 2013 nebo dříve nedokážu posoudit, ale vím jistě, že to bude ku prospěchu celé eurozóny z delšího pohledu. Nicméně bude to ku prospěchu dílčímu, protože hlavní otázky ekonomické úspěšnosti se netýkají eura, ale reálného výkonu jednotlivých ekonomik založeném na individuální odpovědnosti, vůli pracovat a generovat hodnoty, neplýtvat drahocenný čas na dobývání renty u státu pomocí nárokovosti veřejných služeb a obecně celkovému odbourání nesmírně nákladného a neefektivního státu blahobytu. Toto si musí „byrokrati“ a „socialisté“ ve vedení, nejen, eurozóny uvědomit a začít u sebe.:-)

Cílem příspěvku nebylo kritizovat, ale poukázat na úskalí, která s sebou mohou jakékoli vládní intervence přinášet, konkrétně v podobě vytvoření společné měny na základě politického rozhodnutí. Mějme se před vládními intervencemi tedy na pozoru.