Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Tempo: Živě ad libitum

Letěly kurviry nad horama, mávaly vesele ručičkama. Ať to fičí, ať to pádí, vezmem to od leva staří, mladí. Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande (upravený text písně Jarka Nohavici).

Naši rodiče, bytostní venkované, hudebníky nebyli, ale nám dětem, sestře Janě i mně, umožnili výuku hry na hudební nástroje. Sestra se naučila hrát na citeru (dnes už zapomenutý hudební nástroj) a akordeon. Já jsem čtyři roky vrzal na housle. Učitel matematiky, zároveň vzdělaný hudebník, který na základní škole naší domovské obce vedl žákovský pěvecký sbor a spoluorganizoval májové koncerty, pro naše sourozenecké duo (citera a housle) transponoval mozartovský menuet.  Veřejně jsme zahráli v kinosálu pošumavské obce v roce 1960.

Kolem r. 1975 mi jedna paní pověděla, že při břehu řeky Malše v místě Kozákův Mlýn u Velešína v létě táboří parta pražských hudebníků. Přítel té paní hledal příležitostného houslistu pro večerní a noční muzicírování. Zvědavost byla silnější, než moje tehdejší hudební zdatnost; vyjel jsem na obhlídku i s houslemi. Když mne Pražáci vyzvali: „Tak něco začni,“ strnul jsem (vstupní prověrka způsobilosti?). Řekl jsem, že hraju hlavně lidovky.  „Nevadí, hraj!“

Přehrál jsem první sloku písně Ten třeboňskej můstek a už se přidávaly další nástroje. Setmělým údolím zněla delší spontánní improvizace s několika sóly na motivy lidové písně.

Trumpetistu (na obou fotografiích muž vlevo) jsem znal z TV vysílání. Hrával v Orchestru Karla Vlacha. Na housle jsem v létě 1976 vrzal sotva průměrně, ale pražští muzikanti mne opět pozvali.

Dudání

Na Mezinárodním dudáckém festivalu ve Strakonicích jsem byl jako posluchač a fotograf poprvé v roce 1978. Zvuky dud mě očarovaly. Odkoupil jsem nehrající nástroj a v Domažlicích mi ho zrenovoval mistr dudař Jakub Konrády. Učil jsem se hrát sám podle sluchu z gramofonových nahrávek dudáků. Od počátku jsem cvičil hodinu denně. V r. 1981 za mnou přišla paní učitelka z hudebního oboru tehdejší lidové školy umění. V přípravné hudební výchově se předškoláci mimo jiné seznamovali s hudebními nástroji. Učitelka zaslechla, že hraji na dudy a pozvala mne, abych je žákům předvedl. Přišel jsem a vyprávěl legendu o pravděpodobném vzniku dud. Nástroj jsem rozebral na díly, pojmenoval je, vysvětlil mechanismus hraní a na závěr jsem zadudal i zazpíval. Po týdnu učitelka hlásila, že má čtyři malé zájemce o výuku hry na dudy.  Navrhla, že se třídou nacvičí sborový zpěv pěti dudáckých písní a společně je předvedeme rodičům žáků na konci školního roku, jak bylo v hudebce zvykem. Čtrnáct dní před vystoupením paní oznámila přesunutí akce ze sálu školy na Malou scénu Domu kultury v Českých Budějovicích. Účast jsem odmítl, načež pedagožka argumentovala zklamanými dětmi. V den D jsem s obavou vešel na pódium. Sbor dětí s dirigentkou byl slavnostně naladěný. V zadních řadách hlediště jsem uviděl zkušené učitele hudebního oboru a leknutím mi vypadly pojistky; zapomněl jsem, kterou písní náš program začíná. Chviličky trapnosti se jevily nekonečnými. Pomalu jsem napumpoval měch a v krizi zadudal předehru písně: Nestarej se, ženo má, že my nic nemáme, zabijeme komára, masa naděláme…

Na podzim roku 2002 mě přemluvil kamarád ze Šumavy k dudání na vernisáži obrazů v soukromé galerii v Německu. Vůbec poprvé jsem vystoupil v dudáckém kroji. S chutí se mnou česky zpívalo několik Bavoráků z okolí, trvale tam usazených Čechů. O akci referoval pasovský deník včetně fotky.

Muzicíruji příležitostně – veřejně i mezi přáteli. V hlučnějších sešlostech hraji na mandolínové bendžo, je zvukově řízné. Pro komornější prostředí volím mandolínu. Na oba nástroje drnkám přes 35 let (o úrovni nejen hraní rozhodují píle a vztah, ne počet roků). V roce 2019 jsem si s partou Flinkové dvakrát fajnově zahrál v krčmě. Chlapíci mají pestrý repertoár: folk, country, trampské i jiné písně. Když kapelník bez předchozího upozornění zvolal: Bendžo, sólo!, v hráčské euforii pro flinkání nebyl čas.

Po čtyřiceti letech jsme s kamarádem Jaromírem obnovili naši zdárnou souhru v duu kytara a mandolína. Při budoucí secvičné mezi prvními inovujeme píseň Jarka Nohavici, jejíž první sloka je citována v úvodu blogu (Letěly bacily /2010/; bacily nahrazeny mým novotvarem kurviry). Druhá sloka nás povzbuzuje: Takových kurvirů už tu bylo, přece nás ještě nic nezlomilo…

Fotografie: archiv ZH 3x. Z. Hosman 1x, J. Soukup 1x.

Autor: Zdeněk Hosman | úterý 5.1.2021 7:44 | karma článku: 21,10 | přečteno: 356x
  • Další články autora

Zdeněk Hosman

Nástup přelomu doby

Po přelomu budou „manažerské“ společnosti sdružené do tří velkých superstátů různé síly. „Manažerismus“ umí vzbudit nadšení, určit válečné cíle, vytvořit všude páté kolony a vnuknout svým bojovníkům fanatickou morálku.

13.12.2022 v 10:25 | Karma: 24,74 | Přečteno: 693x | Společnost

Zdeněk Hosman

Šumavský Everest – Třístoličník

Výstup na vrcholy hraničního hřebenu mezi Bavorskem a jihovýchodní částí Čech s výhledy nejen do prostoru Šumavy. Fotoblog.

22.11.2022 v 9:30 | Karma: 28,45 | Přečteno: 886x | Diskuse| Fotoblogy

Zdeněk Hosman

Na Mandelsteinu

Navštívení česko-rakouského pomezí Vitorazska. Podzimní čas s výhledy z hory Mandelstein nad Novohradskem do části prostoru jižních Čech. Fotoblog.

24.10.2022 v 17:22 | Karma: 28,02 | Přečteno: 692x | Diskuse| Fotoblogy

Zdeněk Hosman

Zámecká zahrada s ohyzdou

Opakované procházení od jara do podzimu a záznamy proměn několika částí zámecké zahrady v Českém Krumlově. Fotoblog.

2.10.2022 v 17:19 | Karma: 30,14 | Přečteno: 1674x | Diskuse| Fotoblogy

Zdeněk Hosman

Lehké opevnění na Šumavě

Když na železniční trati směrem z Volar do Vimperku cestovatel vystoupí z vlaku na zastávce Soumarský Most, může se cestou názorně vrátit do předválečného času 1936 – 1938. Fotoblog.

13.9.2022 v 10:09 | Karma: 25,35 | Přečteno: 600x | Diskuse| Fotoblogy
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce

1. května 2024  10:17

Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...

Bez krytí celníky by Březinova skupina nefungovala, řekl žalobce v závěrečné řeči

2. května 2024  12:49,  aktualizováno  15:38

Soudní projednávání vynášení informací z Celní správy členům tak zvané lihové mafie se dnes dostalo...

SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí

2. května 2024  10:56,  aktualizováno  15:35

V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...

Emigrantovi v USA pomohl s důchodem archiv StB, našli v něm doklad o zaměstnání

2. května 2024  15:15

Seniorovi žijícímu v USA pomohl s důchodem v ČR archiv Státní bezpečnost (StB). Právě v něm totiž...

U Prahy vykolejil v zatáčce osobní vlak. Jel 100 km/h, strojvedoucí v něm nebyl

2. května 2024  14:51,  aktualizováno  15:13

Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...

  • Počet článků 111
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 846x
Kdo mi může říci, kdo jsem? (William Shakespeare)

Pokračování blogů: Zdeněk Hosman – literární kovárna (litterator.cz)

Seznam rubrik