poelmika osudu

Chci tu teď neskrývaje zapůsobit na ty, kteří se chystají splodit potomky. Splodit protože dohromady.

A ted je vše z mé hlavy pryč, aniž bych věděl, kdo mi to vzal a proč. Těším se na stránky z knihy Martina Bubera. Devět bran Jiřího Langera mi téměř otevřelo oči. Však někdy nevím, zda je lepší mít ty oči otevřené, či zavřené. Nemám žádné dioptrie, když mi občas přijde, že by mi pomohly v rychlejší orientaci v „písmu“.

Po nějakých těch letech jsem se dověděl, že jedno z nejnesvatějších slov je JÁ. Tě+sně několik měsíců poté, mě osvítilo, že další takové slovo je SI. Teda Čeština ho moc nebere za slovo…

Co jiného říct, vzpomenout na poselství, které jsem měl v úmyslu předat nelze.

Děti křičí. Křičí, že jsem to já, proč křičí. Je jiná cesta než se sám sebe zbavit? Ale pořádně ne jen se nechat dětmi ovládnout. Neumějí komunikovat? ---:> nerozumíme jim. Rozumíme? Necháme se ovládnout? Chceme v životě využívat vlastních zkušeností? Nebo nechat jen na záhrobí?

Uvítám jakékoliv komentáře, postřehy a tak, které mi dokážou že tu nejsem sám.

Pardon.