Jelen ho má jako kůň!?

Právě mi došlo, proč mnoho žen dělá za svých můžů tzv. „paroháče“, „scornuto“ apod. Vše je odvislé od rčení, že na velikosti nezáleží. Jde přeci o lásku, výměnu energií a někdy i výměnu sekretů (volně přeloženo – tajemství, roztoky). Jenže lze nalézti dosti zástupkyň teorie, že na velikosti záleží. Zajisté lze nalézt i mužské zástupce této teorie, což nebudu rozebírat.

Jak to ale převést na papír, abych neměl na krku hned sto ochránců zvířat a dalších tisíc mysliveckých flint mířících na svou osobu? Většinou jsem se nebál říkat, co si myslím, a tak se snažím v tom pokračovat. Ikdyž poslední dobou jsem nucen své výrazivo krotit, neb jsem otcem dvou úžasných dcer a okolí mne občas nechápe, resp. nechápe mou nepřizpůsobivost tomu co je, když nechápe že nemusím vědět co je a když se zeptám, nedostávám jinou odpověď, než: „Co máš na mysli?“ Ale na to jsem se ptal já. No, někdy dostávám i jiné odpovědi…

Proč tedy ženy mají rády doma paroháče – jelena? Vycházím z prosté představy ušlechtilé dámy sedící na bujném oři prohánějící se po širých loukách a roztodivných mezích, pak po návratu do stáje vidím , jak dáma oplácí svezení oři. Již mi rozumíte všichni? Nevím, zda je botanicky správné přirovnávat jelena ke koni, zřejmě ne, ale pro tu legraci… Z tohoto činím závěr, že muž – paroháč může na sebe přijímat magickou představivostí velikost údu jelena potažmo koně, protože jelení úd jsem neviděl, a při uspokojování nekonečných potřeb své ženy použít toto imaginativní kouzlo a žena bude velice překvapena. Nepředpokládám, že by tím parohy zmizely, ale je možné, že bude ženě vyražen dech jinak než ranou otevřenou dlaní do zad po onom zjištění.