Bombaj a motorky, to prostě jedno bez druhého nemůže být. V městě s příliš úzkými ulicemi, stavěnými ve zcela jiné epoše, které se ucpávají stokrát za den, aby se zase jako zázrakem uvolnily a opět na chvíli proudili svou dvaceti až třicetikilometrovou rychlostí je motorka nejpraktičtějším dopravním prostředkem. Jsou jich tady miliony. Všech značek a typů. Hondy, Yamahy, Yezdi, čínské motorky, indické motorky, skútry, naháče, choppery, novější i starší, cokoli si vzpomenete, dřív nebo později to uvidíte. Viděl jsem mnoho Enfieldů, vypadaly jak z muzea, ale před rekonstrukcí, a ten zvuk, všichni milovníci chopperů musí při tom zvuku slintat.
Bajaj AvengerZdenek Bobek
Jistě, převládají tady malé kubatury, co byste taky dělali s litrovou těžkou mašinou, která na dálnici udělá 280, v tomhle bludišti. Motorka tady většinou není hobby, ale prostě každodenní dopravní prostředek. Občas lze zahlédnout naleštěného čopříka, nebo fakt sportovní mašinu, ale to jsou výjimky. Většina motorek je starých, odřených používáním, sedla jsou popraskaná, gumy sjeté. Ale slouží. Mládež, zvlášť ta z bohatších rodin, se sjíždí u zálivu, posedávají a klábosí, prohlížejí stroje, občas někdo protůruje motor. Vypadá to jako kdekoli jinde, kde se motorkáři sjedou, krom toho, že v tom večerním vedru motorkáři nemají těžké kožené bundy a kalhoty, upekli by se v takových hadrech zaživa. I tyhle mládežnické motorky jsou různého stáří a v jednom chumlu najdete pěkné kousky, stopětadvácy nejvíc, něco těch dvěstpadesátek, k pětistovce jde kubatura zřídka. A do toho skútry. Skútříky, které jsou z poloviny z plastu.
Co se týká stylu jízdy musím předeslat: jiný kraj jiný mrav. A tím nemyslím tu zjevnou skutečnost, že se tady jezdí vlevo. Indický styl jízdy na motorce lze rozdělit do řady kategorií.
Vítr ve vlasech.
To je jasné, to je bez přílby. Ale i s přílbou pak máte tuto možnost, prostě si jí frajersky pověsíte na řídítka.
Helmut.
Velmi vzácné. Jen u starších ročníků (řidiče, ne máši). Helma naražená na hlavě, někdy dokonce (!) i se zapnutým řemínkem. Některé přílby vypadají spíš jako naše přilby pro inlinery.
Vlající sárí.
K tomuto stylu potřebujete spolujezdkyni nebo musíte být indická žena Většinou je to takto: Slečna nebo dáma usedne za řidiče, v 99% případů je to bokem, s nohama na levé straně stroje. Velmi elegantně. Jednu nožku opře o stupačku, druhou nechá volně plandat, levačkou se chytne za zadní madlo, pravačkou za řidičův opasek - a frrrr už se jede. Sárí vlaje, vlasy třepotají, motorka se proplétá mezi auty a lidmi. Bezpečnost? Ale jděte, tady v tom nikdo nevidí problém.
Osamělý motorkář
To známe od nás a z amerických filmů, i když nutno přiznat, že posaz indických motorkářů není tak efektní jako styl Renegate. Spíš připomíná polohu Franta jede na šichtu.
Dvojka
je buď pánská což není nic zajímavého, ledaže by spolujezdec vezl náklad kokosových ořechů, deset kanystrů s vodou, nebo dřevotřískovou desku o rozměrech 150 x 150 cm. Nebo smíšená, kdy se kryje se stylem „Vlající sárí“. Anebo je dámská, pak je to buď „Double sárí“ anebo poměrně nudný styl „holky v džínách“ případně něco jako „Máňa s Jiřkou jedou do kravína“
Trojka
je běžná, zejména u mládeže, hezky tělo na tělo. Počet kombinací pohlaví si spočítejte sami, mám v sobě půl litru vodky Smirnoff a je tady 30 stupňů, nemůžu proto provádět žádné matematické operace.
Čtyřka
je velmi zajímavá, obvykle se kryje se stylem „jede celá rodina“. Řídí fotr, před sebou má jednoho potomka na nádrži (u skútru dítě stojí mezi řidičovými koleny), pak je panímáma, a za ní, někdy přivázaný, někdy volně plandající, je druhý potomek. Je-li jedno z dětí příliš malé, uplatní se „sendvič“ – mezi dva velké člověky se vloží jeden malý.
Pětka
je už opravdu vzácná a viděl jsem ji jen jednou: on, ona, dva puberťáci a miminko. Zdá se, že ani motorkáři ani ostatní řidiči a dokonce ani místní policie s tím nemají žádný problém.
Strašidlo na motorce
Děcka, toto je velmi speciální záležitost. Jede borec a za ním sedí baba v černém muslimském oděvu. Krátce popíšu místní muslimský dámský oděv: Má to dvě ďůry, jednu maló a druhó taky maló. Tyma ďůrama kóká ven baba. Jak vypadá neví ani pámbu. Je totiž celá zamotaná do černého prostěradla, až na ty dvě ďůry. Prostě strašidlo.
Samozřejmě i zdejší motocykly jsou vybaveny účinným klaxonem. Někdy mám pocit, že houkačka je jediná součástka místních vozidel, která funguje opravdu bezchybně. Houkají auta a houkají i motorky. Pravidla houkání aut jsem už popsal výše, k motorkám nutno přidat, že houkají ještě častěji, protože občas jedou po chodníku, nebo po tom, co se tady za chodník z nějakého důvodu považuje, aniž by to evropský chodník čímkoli připomínalo.
Motorky tady parkují venku. Zkuste to udělat u nás, zkuste v Česku nechat svoji mášu na chodníku přes noc. Co byste tam ráno našli? Nic. Tady ráno najdete – svoji motorku. Nevím, jak je to možné, ale je to tak. Možná si majitelé odnášejí sebou domů nějakou podstatnou součástku a ráno ji zase namontují, ale spíš je to tak, že se tady motorky moc nekradou. Řady jich nocují v ulicích a uličkách, a zřejmě mnohem víc je ve dvorech domů nebo na chodbách. Nevím, vnitřky bloků domů jsou pro mne zatím záhada. Jednak se mi nechce jen tak lézt někomu do baráku, když tam zrovna nehledám Cyber Café, za druhé mnoho průchodů domů nebo ústí chodeb vypadá tak, že by tam nevlezl ani Sylvester Stalone s červeným hadrem okolo hlavy.
Tak až pojedete do Bombaje, nezapomeňte si všímat motorek. Tolik jich u nás neuvidíte.
