Cesta z Brna do Bombaje v říjnu 2009 tak,
jak jsem ji cítil a prožíval den za dnem. Nechme stranou účel cesty, není
podstatný. Prostě se to tak seběhlo, že jsem na začátku října 2009 odletěl do
Bombaje. Nikdy předtím jsem v Indii nebyl a všechno, co jsem o ní věděl bylo jen a jen z četby.
Tohle indické město má 17 miliónů obyvatel a leží na břehu Arabského moře. Všechny ostatní údaje o jeho geografii, historii, ekonomice, složení obyvatel, administrativním členění, volbách do městské rady a podobných vlastivědně-encyklopedických otravných věcech si snadno najdete na Wikipedii a tak je tady nebudu uvádět. To jsou objektivní, suchá, statistická fakta, které rád přenechám jiným. Já budu psát o Bombaji subjektivně, emotivně a nebudu obtěžovat mnoha čísly. Povím vám o tom, co jsem viděl a co jsem cítil, když jsem se tím městem potuloval. Sem tam se nevyhnu zmínce o svém společníkovi, a tak mu dejme hned na začátku nějaké jméno, třeba: … Libor. Zní to hezky česky.
Přemýšlel jsem o tom, jak nazvat tuto sérii vyprávění už několik dní před odjezdem. Název by měl lákat, píše se to i návodu na psaní blogu. Napadaly mě takové věci jako Indie snu a skutečnosti (ale to už, myslím, někdo napsal) nebo Bombaj na vlastní kůži, případně Bombaj neznámá, a podobný voloviny. Když jsem nakonec vymyslel pitomost Bombaj z obou hlavní rovnou do držky, uklidnil jsem se a rozhodl se nedělat ptákoviny. Prostě Bombajský deník.
Předesílám, že kdo čeká historky o setkání krajany, popis mejdanu na zastupitelství ČR, a vyprávění o nákupech krásných suvenýrů nebo potížích se služebnictvem v rezidenční čtvrti, bude zklamán. Nejsem ten vhodný typ na večírek na konzulátě. Určitě tam nepotkám nikoho ze studií, kdo prožil „úžasné dobrodružství se slony tam nahoře v Uttarpradéši“, a hodlá o tom vyprávět na párty. Nepolezu na žádnou velehoru, ani nepodám žádný sportovní výkon. Nejsem mladík, kterému cestu platí bohatý tatínek, aby synek poznal kus světa. Nejedu tam za vaše-naše daně. Většinu času budu pracovat, a na potulky městem bude jen málo času, pokud to nebudou potulky pracovní. Nicméně odjíždím plný očekávání, pečlivě připravený, očkovaný a poučený blogy, zprávami a wikipedistickými články. Hrubou mapu Bombaje mám z Google Maps dobře vrytu do paměti. (hahahá, duračok).
Moje výbava je dobře promyšlená a lepší by snad mohl mít jen Mirek Dušín z Rychlých šípů.
Posuďte sami:
- cestovní pas (no bez něj to nějak nejde, že jo),
- mezinárodní očkovací průkaz s fůrou očkování (abych mohl jíst co chci, no nevím).
- osm triček (všechny moc teplý),
- patery trenky (všechny málo vzdušný),
- sandály (OK),
- jedny náhradní kecky (nesmysl, takový boty jsou tu za babku),
- dvoje plátěné gatě s mnoha kapsami (good idea),
- troje fusekle (hahaha),
- mikina (u nás byla ráno u busu potřeba),
- náhradní mikina (jsem debil),
- maskáčovou bundu s podšívkou Made in Vietnam (jsem imbecil),
- František Gellner: Po nás ať přijde potopa (já ho rád),
- Ivan Klíma: Moje první lásky (toho taky rád),
- Úvod do anglické stylistiky (výsledek pomatení smyslů při balení báglu),
- příručka o Indii (totálně k ničemu),
- stařičký laptop (výborný společník na dlouhé horké večery, ale stačil by sešit a tužka),
- léky (ne dost, ne všechny správné),
- menší batůžek na courání po městě a na laptop do letadla (ehm, ehm),
- ledvinku na věci na nošení po městě,
- a konečně sloha s pečlivou přípravou na cestu, informacemi o telefonních číslech na důležité úřady, předpovědi počasí na týden, detailními mapami vybraných oblastí města z Google Maps a mnoha dalšími užitečnými informacemi, bez kterých tam prostě nikdo rozumný nemůže jet.
(Naposledy byla viděna na pražském letišti Ruzyně, ležela na stole v bufetu, na sobě měla propisovačku a lístek z autobusu, od té doby není místo jejího pobytu známo až dosud nebylo zjištěno, kde se pohřešovaná zdržuje.)
Uznejte, že s tak skvělou přípravou a výbavou to nemůže dopadnout jinak než dobře. V Indii právě skončil monzun, doba odjezdu je ideální, očekávání veliká.
Balím bágl, hezky včas, už odpoledne, abych se před cestou prospal.
Nějak se nemohu s těma krámama vejít, takže to musím probrat, zkontrolovat a přebalit, mezitím přišel večer. Batoh je nacpaný k prasknutí, konzultuji ten problém telefonicky. Dobrá rada nad zlato, vyhazuju všechno ven a balím znova, počet předmětů se zredukoval. Mezitím nastává noc. No, dobře, tak se prospím aspoň chvilku.
Sbaleno, poslední úpravy v bytě, abych se měl kam vrátit. Dávám si cigaretu a dívám se na krosnu, baťůžek, ledvinku a igelitku. Něco je špatně. Mám moc věcí. Přebaluji potřetí, noc pomalu plyne k ránu.
Nespím, nestíhám, sbaleno sice mám a zapřisáhl jsem se, že na to už nesáhnu, ale v bytě je nutno provést úpravy, abych se nevrátil do páchnoucí nory plné plísně. Nestíhám, rozednívá se, za chvíli musím utíkat na autobus.
U busu se Libora ptám, jestli spal dobře. Nespal ani minutu. Balil až do rána jako já.
Je fajn nebýt za blbce sám.
