„Všichni byste potřebovali kurz pozitivního myšlení. No tak se usmějte.“ Tak začala jedna z přednášek mého italského profesora, poté co vstoupil do naší auly a my jsme byli jako každé ráno otrávení z toho, že začalo vyučování. Užasle jsme se na něj dívali a on pokračoval:
Vítězstvíinternet
„Nemyslete si, existují ještě těžší zkoušky nežli ty, které máte nyní složit. Musíte hodně pracovat, snažit se a dřít k tomu, abyste jednou stáli na mém místě a udávali směr tomu, co se budete učit, dělat a kam se podíváte. A ne všem se to povede.“
Postupem času zjišťuji, že měl ve všem pravdu. Tehdy člověk jen stěží docenil slova moudrého kmeta na konci životní cesty. On sám věděl, co je to naděje, práce a odříkání. Prošel si pro svou víru vězením, ve válce mu zabili rodiče a sourozence. Jednu věc však nikdy neztratil – to byl optimismus a naděje.
Tak jako hlavní hrdina ve filmu Život je krásný. Otec, který pomáhá neustálými příběhy a fikcemi přežít sobě i svému synovi čas strávený v koncentračním táboře. Občas se ptám sám sebe, co vlastně nyní řešíme?
Je hloupé, když se necháváme zaslepovat myšlenkami, jak se máme špatně. Copak nám v životě opravdu z materiálních věcí chybí? Možná něco v oblasti duchovní, ale určitě ne v té materiální. Když máme co jíst, máme co pít a máme kde spát, máme vše.
Na naší planetě žije 7 miliard obyvatel. Z toho dvě miliardy lidí řeší denně co budou jíst. Další dvě miliardy řeší, kde budou spát a další dvě miliardy řeší nemoci, stáří a válečné útrapy. Pak tu existuje jedna miliarda lidí, kteří hovoří o tom, že je ekonomická krize...
Závěrem bych se s Vámi rozloučil myšlenkou, která mě opakovaně postavila na nohy a nakopla mě k pozitivnímu myšlení. Našel jsem ji v knize Paula Coela: Vítěz je sám. Ten tam v jedné z kapitol píše hlubokou myšlenku: Člověk musí věřit ve vítězství, aby vítězství uvěřilo v něj.
Vše je prostě o nás a o naší vůli. Nebo se mýlím?
Přeji hezký den a veselu mysl!
