Proč Istanbulskou úmluvu kritizují právníci po celé Evropě a v ČR se o tom mlčí?

Žijeme v zemi gentlemanů, podpantofláků, selek s válečkem v ruce, kde se v přefeminizovaném školství dětem už dlouho vtlouká do hlavy „ženu ani květinou neuhodíš“. Přesto prý zoufale nutně potřebujeme Istanbulskou úmluvu. Opravdu?

Pokud chcete vést v České republice seriózní diskusi o tzv. Istanbulské úmluvě, nejde to. Bohužel byly a jsou to feministky a různí „odborníci“ na lidská práva, kteří neumožňují problematické části této mezinárodní smlouvy věcně diskutovat. Jak je to možné? Jednoduše. Na Babišově Úřadu vlády totiž chybí lidé, kteří by byli k otevřené diskusi ochotní. Namísto toho se snaží veškeré odpůrce nálepkovat jako dezinformátory, konzervativce a lidi, kteří problematice nerozumí. Ale opak je pravdou.

Na seminář o Istanbulské smlouvě nevpustili odpůrce

Jeden příklad za všechny. Úřad vlády, konkrétně Odbor pro rovnost, uspořádal 26. září v prostorách sněmovny seminář k Istanbulské úmluvě (celým názvem Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácímu násilí, dále jako IÚ nebo Úmluva), kde chtěl poslancům vtlouci do hlavy, že všechny pochybnosti o této mezinárodní smlouvě, která bude stát nad českými zákony (tzv. aplikační přednost dle čl. 10 Ústavy), jsou jen mýty a dezinformace, k čemuž vydal i speciální brožuru, která ale ještě řadu dalších mýtů vytvořila. Na brožuře je zajímavé i to, že nikde není uveden žádný autor. Jen se odkazuje na Výbor pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách, jehož členy jsou z velké části známé zástupkyně České ženské lobby.

Na semináři bylo pikantní předně to, že mezi řečníky nepozvali jediného odpůrce a ač se semináře údajně jen pro poslance mohlo zúčastnit odhadem jedné z účastnic „přes dvacet členů a členek České ženské lobby a další hosté a hostky“, nechtěli tam vpustit kritičku Úmluvy a bývalou poslankyni TOP 09 Ninu Novákovou, které byla udělena milost ke vstupu až poté, co si stěžovala jedné z poslankyň, která dala semináři záštitu. Postup Úřadu vlády považuji za naprosto neprofesionální!

Lidé z Úřadu vlády jsou totiž státní zaměstnanci, mají být neutrální a jen poslouchat nařízení poslanců. Zde ale jednali zcela svévolně a naprosto nerozumím tomu, jak to, že jim bylo schváleno tento seminář na doslova výplach mozku zorganizovat. Záštity poslanců nejsou polehčující okolnost, organizátor pořád byl přímo Úřad vlády, který naprosto selhal. Navíc na semináři bylo ředitelem Odboru pro rovnost Radanem Šafaříkem potvrzeno, že to budou oni a právě infiltrované členky České ženské lobby ve Výboru pro prevenci domácího násilí na ženách, kdo bude mít na starost celou implementaci Úmluvy do českého prostředí. Vzhledem k tomu, jak neúměrně moc se snaží, aby vše prošlo, mi to přijde obrovsky varující!

V Bulharsku byla Istanbulská úmluva označená za protiústavní

Brožura o mýtech je zpracována velmi nevyváženě, kdy se neznámí autoři nevyjádřili např. k tomu, jak je možné, že samotný monitorovací orgán GREVIO pravidla IÚ porušuje. V článku 66/2 totiž je, že se „bude skládat z nejméně 10 a nejvíce 15 členů disponujících širokou škálou odborností a zastupujících obě pohlaví“. Do května tohoto roku se však jednalo o deset žen, teď už je to 13 žen a pouze 2 muži. 

Nevyvrátili ani hojně kolující informaci o tom, že dle článku 66/7 a dodatků Úmluvy budou mít členové GREVIO a další členové delegací konající v jednotlivých zemích monitoring (dle článku 68/5+9 mohou být zahrnuty i experti ze spolupracujících gender neziskovek apod.) doživotní imunitu naprosto na vše včetně odpuštění bezpečnostních kontrol při cestování. Osobně nevidím jediný důvod, proč mají mít všichni tito lidé imunitu vyšší než prezident republiky! A proč je tato informace napsána až v dodatku, který málokdo četl?

Ve vládní brožuře se nemluví ani o tom, že IÚ byla v Bulharsku shledána protiústavní a k ratifikaci proto nedojde, už v červenci o tom přitom informovala i ČTK. Není zde ani zmínka o tom, že proti IÚ podepsalo protestní nótu hned 333 různých neziskových organizací z 9 států Rady Evropy – text a seznam si můžete přečíst zde.

O různých problémech se smlouvou se tak lidé mohli dozvědět až 16. října, když seminář k IÚ v poslanecké sněmovně zorganizovali poslanci Aleš Juchelka (ANO 2011) a Pavla Golasowská (KDU-ČSL). Zde už mohli vystoupit zastánci, odpůrci i další neutrální experti a vstup byl umožněn každému, kdo se předem zaregistroval.

Ředitel Odboru pro rovnost Radan Šafařík zde otevřeně přiznal, že Polsko a Lotyšsko přijalo smlouvu jen se zásadní výhradou, že „Úmluvu budou naplňovat v souladu s principy své ústavy/ listiny základních práv.“ Chorvatsko zase s podmínkou, že „Ratifikace úmluvy nepovede ke změně ústavní definice manželství.“ Nabízel toto „přijetí s výhradou“ jako řešení situace, kdy všichni (bezhlavě a bez přemýšlení) smlouvu nechtějí přijmout – čímž přiznal, že situace opravdu není černobílá a kritici mají ve spoustě věcí pravdu.

Feministka Ježková versus Advokátní komora

V tuto chvíli si asi říkáte, co všem vadí? Třeba jste text četli, přišlo vám to neškodné, nebo jste četli „komentář týdne“ na křesťanském rádiu Proglas od právničky ženské organizace ProFEM Veroniky Ježkové. Ta přiznává, že je smlouva průlomová v tom, že „považuje násilí vůči ženám za porušení lidských práv a formu diskriminace“. Dost eufemismus k tomu, že IÚ v podstatě ruší všechny předchozí poznatky o tom, že násilí má psychologické (z deprese, kvůli závislosti na alkoholu a dalších látkách, různé psychopatologické poruchy atd.) a sociologické (vzájemné rodinné vztahy, ovlivnění prostředím apod.) prvky a říká, že existuje jen tzv. GENDEROVĚ PODMÍNĚNÉ násilí. 

Přímo slovo gender Úmluva v článku 3c definuje jako„společensky ustavenou roli, chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže.“ a jestli je v něčem smlouva průlomová, tak v tom, že jde o naprosto první dokument v historii práva, který tak připouští rozdíl mezi mužem a ženou nejen fyziologicky, nýbrž i v sociálně-společenských rolích. Celé je to už v preambuli Úmluvy:

„Násilí vůči ženám je projevem historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženami, jenž vedl k nadřazenosti mužů a diskriminaci žen a bránil ženám v plném rozvoji. Násilí vůči ženám jakožto násilí genderově podmíněné má strukturální povahu a toto násilí je jedním z klíčových společenských mechanismů, jež ženám vnucují podřízené postavení vůči mužům.“ 

Už tato věta je naprosto nesmyslná, protože spojovat násilí s pohlavím je fakt úlet a naprostý předsudek vůči mužům. Oběti domácího násilí totiž nejsou jen ženy, ale i muži, děti nebo senioři. Navíc nelze násilí pouze brát jako fyzické, ale existuje násilí i psychické. A snaha zaměnit slova pachatel (tvůrce násilí bez ohledu na věk a pohlaví) za slovo muž (ten, kdo má být silnější, ale často není) je vážně právní úlet.  

Pokračuje to pak článkem 4/3, kde IÚ vylučuje jakoukoliv diskriminaci kvůli genderu a genderové identitě (o tom, že identit bylo v roce 2016 už přes 300 jsem psal v článku: Pokrok nezastavíte a tři pohlaví jsou v módě!?). Dá se tedy předpokládat naopak pozitivní diskriminace, protože se někteří lidé mohou bát nálepek „xenofob, rasista, genderfob“ apod., když se bude jednat o nějaký sporný čin těchto aktivistů.

Ten, kdo tvrdí, že o „teorii genderu a genderových identitách“ Úmluva naprosto není, tak buď záměrně tato fakta zamlčuje a manipuluje s lidmi, nebo jednoduše lže. Jedná se o ideologický dokument a na zmiňovaném semináři 16. 10. se na tom shodli hned čtyři různí právníci, kteří dle svých slov zastupovali oficiální stanovisko České advokátní komory. To je, že Istanbulskou úmluvu by zrovna Česká republika ratifikovat neměla. 

Připojili se tak k dlouhé řadě dalších právníků napříč Evropou, kteří smlouvu rozcupovali jako definičně příliš gumovou a umožňující naprosto rozdílné výklady, což by se u mezinárodních smluv naprosto stávat nemělo! Dále už jen pár obrázků z prezentace bývalé ministryně spravedlnosti a současné předsedkyně Unie rodinných advokátů Daniely Kovářové, která na semináři dle jejích slov oficiální stanovisko ČAK prezentovala – vlastně vše jsou jen přímo citace z Úmluvy podrobené kritickému myšlení a zkušenostem s podobným typem dokumentů v praxi! Celou prezentaci si můžete stáhnout zde.

Jaké jsou hlavní důvody, proč členové České advokátní komory odmítají Istanbulskou úmluvu? Bude nutné prolomení profesní mlčenlivosti advokátů a v budoucnu vytvoření spousty dalších zákonů, a to ačkoliv už vše důležité máme pokryto (opět to na semináři potvrdil i pan Šafařík, chybí jen různá „měkká opatření“ v oblasti prevence – tedy mj. výuka teorie genderu už ve školce, ať nejsou rozdíly mezi pohlavími, genderové stereotypy apod. – viz článek 14 IÚ). Proč? Protože nelze přijmout jen část, text bude platit bez výjimek! A to je věc, kterou žádný soudný člověk nemůže chtít.

Přeji hezký den a veselou mysl!

Pozn. autora: Tento článek je plně ozdrojován za účelem poskytnutí objektivních informací k celé problematice Istanbulské úmluvy a je tak možné si vše samostatně pročíst a prostudovat. Smyslem snahy autora je dát čtenářům k dispozici maximum informací a zdrojů, které mohou poskytnout širší náhled na celou IÚ. V pondělí 22. října 2018 vyjde další komentář k tématu, který se bude věnovat závažnému předpokladu, že po ratifikaci Úmluvy s vysokou pravděpodobností vzroste počet křivých obvinění mužů.