České předsednictví bylo tím nejlepším za poslední roky

České předsednictví v Radě EU skončilo. Bylo to po třinácti letech druhé předsednictví Česka. Předtím, než se budu věnovat samotnému letošnímu předsednictví, bych se ale nejprve rád na chvíli zastavil u toho prvního.

Zpackané první předsednictví

V roce 2009 byl celkový dojem z prvního předsednictví České republiky v Radě EU přinejmenším silně rozporuplný a jednou z otázek kolem letošního předsednictví bylo, zda se Česku podaří napravit svoji pověst.

Navzdory dobré organizaci a tématům, která neztratila nic na aktuálnosti ani dnes (jednalo se o tři „E“: ekonomika, energetika a Evropa ve světě), utrpěla pověst Česka v roce 2009 nenapravitelné škody kvůli pádu vlády uprostřed předsednictví.

Dlouhých 13 let bylo potřeba čekat na reparát. Letos Česko konečně dostalo šanci si pošramocenou reputaci vylepšit. Tato vláda to rozhodně neměla jednoduché. Opoziční SPD prohlašovala, že využije každé příležitosti vedoucí k pádu vlády. Naštěstí k tomu nedošlo.

V době plné výzev

Česko mělo ve srovnání s většinou předcházejících zemí laťku nastavenou hodně vysoko. Letošní české předsednictví v Radě bylo už od začátku plné výzev pro celou Evropu. EU se sotva vzpamatovala z pandemie covidu a musela se od konce února vypořádat s důsledky války na Ukrajině. Navíc nebylo možné opomíjet i další problémy, jako je např. změna klimatu.

Začněme u konfliktu na Ukrajině. Česká vláda a také většina veřejnosti se při pomoci válkou zasažené zemi chovají od začátku naprosto skvěle. Jednak dodávkami vojenské či humanitární pomoci, ale také přijetím několika set tisíc uprchlíků. Česko tak svým přístupem šlo ještě před začátkem předsednictví v červenci spolu s dalšími středoevropskými zeměmi, především Polskem, příkladem celé Evropě!

Udělalo se maximum při řešení dalších souvisejících problémů, především těch, které doléhaly i na obyvatelstvo členských zemí EU. Asi nejpalčivější byla v jiné souvislosti už zmíněná energetika. V reakci na energetickou krizi bylo svoláno několik summitů.

Podařilo se najít shodu na společných nákupech plynu a solidaritě v případě jeho nedostatku.  Reakce byla velmi rychlá a Evropa se aspoň na tuto zimu nemusí strachovat, že by měla nedostatek plynu.

Finanční pomoc Ukrajině a sankce proti Rusku

Ještě v prosinci se také podařilo dosáhnout konce maďarského veta na schválení pomoci Ukrajině v hodnotě 18 mld. eur. Maďarsko nakonec ustoupilo od veta výměnou za uvolnění vyšší části peněz z evropských fondů, než bylo původně plánováno. V této věci se dosáhlo shody i na korporátních daních, kde naopak hrozil odpor Polska.

Dále byly schválené další balíky sankcí na Rusko. Na posledním 9. balíčku se podařilo velvyslancům jednotlivých zemí EZ prosadit taktéž ještě nyní v prosinci. Jedná se o vývoz motorů pro drony a věcí, které by Rusko mohlo využít pro vojenské účely (např. elektronika, IT komponenty).

Posun v migrační politice

Česku se dařilo posunout i migrační a azylovou reformu, na které si už několik předsednictví vylámalo zuby. Předložený byl plán „flexibilní solidarity“ spočívající v zavedení jiných forem pomoci než relokace migrantů z jiných zemí EU. V oblasti azylové reformy se tedy podařilo dosáhnout posunu směrem dopředu a pokrok překonal původní očekávání.

Slova chvály sklidil i pokrok, kterého EU se za českého předsednictví dosáhlo v otázce západního Balkánu. Úspěchem bylo bezesporu prosincové rozšíření Schengenského prostoru o Chorvatsko, což bylo jednou z priorit českého předsednictví v Radě EU.  

Na úspěchu nemění nic ani to, že se do rozšíření Schengenského prostoru bohužel nepodařilo zahrnout také Rumunsko a Bulharsko. Vlády členských zemí EU se v prosinci dohodly i na zrušení vízové povinnosti pro Kosovo, které je poslední zemí západního Balkánu, jež stále bezvízový režim pro cesty do EU nemá. 

Rozšíření EU a pražský summit

Připravit se podařilo podmínky pro další rozšíření EU. Byla to válka na Ukrajině, která dala impulz k rozšiřování EU dále na východ. Rozhodně se však nehovořilo jen o samotné Ukrajině. V prosinci byl definitivně potvrzený status kandidátské země pro Bosnu a Hercegovinu, co můžeme považovat za další úspěch v oblasti západního Balkánu.

Vnímám jako nesmírně pozitivní, že stále přetrvává zájem dalších zemí o členství v EU. Můžeme to považovat za důkaz, že členství v EU je stále prestižní záležitost.

A není možné zde nezmínit, že pozitivní ohlas měl i mimo EU první summit Evropského politického společenství na začátku října v Praze. Odehrála se tu spousta neformálních jednání, která mohla posílit vztahy i mezi znesvářenými zeměmi. Diplomacie dokáže být velmi mocnou zbraní. Právě zásluhou pražského summitu totiž Maďarsko podpořilo členství Švédska a Finska v NATO.

Klíčová shoda v energetice

Zmínil jsem pouze některé úspěšné momenty a vypadá to, že české předsednictví se bude vzpomínat jako na úspěšné. Podařilo se rychle reagovat na válečné události na Ukrajině. Pro život lidí v Evropě bylo nesmírně důležité, že se našla shoda na postupu v klíčové oblasti energetiky.

Dále bylo schváleno rozšíření Schengenského prostoru a připravená půda pro další rozšiřování. Přestože předsednictví přišlo v obtížné době, velká část cílů se podařila splnit. Česko to na druhý pokus zvládlo výtečně a obrovský dík patří všem, kteří toho byli součástí.

Hezký den a veselou mysl!