Kvóty navržené Evropskou komisí, považuji za naprostý nesmysl. Jak správně řekl náš státní tajemník pro EU Tomáš Prouza, jedná se o posílání lidí po Evropě proti jejich vůli.
Nikdo proto nemůže nutit žádného člověka, aby šel do země, do které nechce. Nebo snad máme zadrátovat hranice či umístit lidem náramky na nohy, abychom drželi uprchlíky v zemích, kam byli přiděleni?
Jen pro informaci dodávám, že Policie České republiky zadržela v tomto roce několik tisíc Syřanů, nicméně jen kolem 70 z nich zažádalo o azyl a všichni jej dostali. Nemusí se tedy nikdo obávat se, že by Česko nepřijímalo lidi, kteří požádají o mezinárodní ochranu. Přijímají je a uděluje mezinárodní ochranu. Největší „chybou“ Česka (i dalších členských zemí ve střední Evropě) je, že nejsou z ekonomických důvodů tak „žádané“ jako Německo a Švédsko.
Problémem je německá nezodpovědnost
Problém tedy nespočívá v nedostatečné solidaritě a ochotě Česka integrovat uprchlíky do společnosti, nýbrž v příliš veliké otevřenosti Německa či dalších zemí jmenovitě např. Švédska a Dánska. Běženci prostě jen spontánně reagovali na německou výzvu, že přijme všechny syrské uprchlíky. Většina z nich proto nikoli překvapivě zamířila právě do této země.
Je třeba kritizovat především Němce, protože jejich přístup se tak projevil jako krajně nezodpovědný a nelze se nemohou divit, že situaci nezvládají. Naši západní sousedé své pochybení fakticky přiznali svým dočasným obnovením kontrol na hranicích s Rakouskem.
Trochu škoda, že země na Západ od nás nejsou ochotné naslouchat argumentům východních zemí, jak správně píše Karl Peter Schwarz ve svém článku s vystižným názvem Osteuropa hat Recht, který vyšel v německém deníku Frankfurter Allgemeiner Zeitung. Třeba, že závazné kvóty neřeší problém, pokud nebude vnější schengenská hranice dostatečně chráněna před nelegální imigrací. Již dnes se v Německu pohybuje několik desítek tisíc lidí bez registrace.
Jsem solidární
Česko opravdu není možné vinit z „potížismu.“ Naopak se v červnu dobrovolně zavázalo vzít kolem 1500 uprchlíků a je připraveno jednat i nadále o dalších lidech. Nucení členských zemí ke kvótám není ničím jiným, než populistickým jednáním politiků ze „starých zemí,“ kteří si chtějí nahnat body u domácího publika svým vymezováním vůči „nesolidárnímu Východu.“
Oni sami přitom příliš nevědí, jak by na podobnou krizovou situaci zareagovali. Debata kolem uprchlíků se nese z velké části ve znamení vyhrocených emocí, kdy rozum zůstává stát stranou. Za nejhorší považuju proto skutečnost, že dalším produktem těchto snah o přerozdělení uprchlíků bude bohužel i další rozdmýchání protievropských a protiuprchlických nálad, což, jak pevně doufám, nikdo rozumný nechce. Nebo se mýlím?
Přeji hezký den a veselou mysl!
