Zdá se mi, že nejen Česko, ale i celý svět úplně zaspal dobu. Stále se totiž řeší jen manželství pro stejnopohlavní páry. Už dávno se přitom mělo jít mnohem dále.
Zatím jsme se ale nedostali k ničemu dalšímu, než jen k občasným a velmi nesmělým úvahám o tom, aby manželství nebylo omezené jen na dvě osoby.
V Česku přišla s tématem skupinových manželství pro lidi provozující polyamorii na veřejnost teprve nedávno herečka Tereza Těžká. Ta dala v rozhovoru pro DVTV velmi opatrně dala najevo, že by byla určitě ráda za tuto formu manželství, nicméně jedním dechem připouští, že je to něco velmi vzdáleného. Úvahy na toto téma zazněly před pár lety také ze strany Pirátů, kteří by podle slov Mikuláše Ferjenčíka podpořili aktivity k uzákonění polyamorie, ale pouze jako formy registrovaného partnerství.
Lidé mohou milovat i předměty
Jak ale samozřejmě víme, láska nezná žádné hranice. A je proto naprosto přirozené, že lidé mohou milovat také věci – jedná se o tzv. objektofilii.
Minulý měsíc se objevila zpráva o tom, že Britka jménem Amanda Liberty je ve vztahu s 93 let starým lustrem, kterému říká Lumiere, a ráda by se za něj provdala. Žena má za sebou už jeden vztah podobného druhu. Předtím byla zamilovaná do bicí soupravy. Prohlásila, že dlouho měla problém porozumět tomu, co cítí, ale nyní už sama sebe přijala.
Není to samozřejmě zdaleka první případ, který vešel v nedávné době ve známost. Na konci loňského roku se stala známou Rain Gordon, 24letá ruská učitelka ve školce, která si loni v létě při neoficiální svatbě vzala za manžela svůj kufr jménem Gideon. Stalo se tak pět let od doby, co si ho koupila a kdy také začal jejich vztah. Oddávat je měl jejich kamarád. Její fascinace věcmi, o nichž věří, že mají duši, začala už v osmi letech. V minulosti sice chodila s jedním mužem, vztah se ale po dvou letech rozpadl mj. právě i kvůli její náklonnosti k předmětům. Když se měla rozhodovat mezi mužem a kufrem Gideonem, volba byla pro ni jasná.
Když něco milujete, nemusí záležet ani na celkové výšce či šířce. Svědčí o tom skutečnost, že někteří zatoužili po uzavření sňatku se stavbami. Zvláštní oblibě se těší ty ve Francii. V roce 2013 si Australanka Jodi Rose vzala most Pont du Diable ze 14. století v jižní Francii. Prohlásila o něm, že je vším, co si u manžela může přát: Robustní, důvěryhodný, smyslný, hodný a pohledný. A ještě mnohem dříve, v roce 2007 se Erika Eiffel, známá též jako lukostřelkyně, provdala za Eiffelovu věž. Předtím měla dlouholetý vztah s berlínskou zdí, což dalo podnět ke vzniku divadelního muzikálu s názvem Erika´s Wall.
Problém je ale samozřejmě v tom, že žádný z těchto sňatků nebyl oficiální. Domoci se práva vzít si předmět je zatím nemožné a změna je v nedohlednu. Vyprávět by o tom mohl např. muž z amerického Utahu, kterému bylo úřady zabráněno v získání povolení ke sňatku s vlastním počítačem.
Organizace selhávají
Lidi projevující se „objektofilně“ máme samozřejmě také v Česku. Zatím ale o nich není příliš slyšet. Láska nezná žádné hranice a nemělo by vůbec záležet na tom, koho či co dotyčný miluje. Právo uzavřít manželství by proto měli mít i lidé milující předměty. Proč v těchto případech nejrůznější iniciativy a organizace mlčí a jsou slyšet jen pokud jde o stejnopohlavní svazky, a to navíc jen pro dva lidi? Jak k tomu přijdou ostatní skupiny lidí, které by rády uzavřely manželství, ale nemohou, jako jsou např. právě objektofilové či lidé praktikující polyamorií? Boj za manželství pro všechny si představuji opravdu jinak.
Varování: Článek obsahuje prvky ironie a nadsázky
Přeji Vám hezký den a veselou mysl!
