Rusko rozmístilo na území Běloruska taktické jaderné zbraně a běloruskému prezidentovi Aleksandru Lukašenkovi vlivem toho očividně narostlo sebevědomí. Chlubí se a skoro až vyhrožuje celému světu, že má atomovky.
„Disponujeme střelami a bombami, které jsme obdrželi od Ruska,“ řekl Lukašenko v rozhovoru pro ruskou státní televizi a také nevynechal příležitost zmínit, že se jedná o bomby, které jsou třikrát silnější než ty, které byly v roce 1945 shozené na Hirošimu a Nagasaki.
Kdo z vás to má?
Během své pracovní návštěvy Minské oblasti také prohlásil, že v případě agrese proti Bělorusku nebude váhat s jejich použitím. Ruské jaderné zbraně rozmístěné na území Běloruska jsou podle něj natolik destruktivní, že mají předně odstrašující význam.
„Sotva by chtěl někdo bojovat se zemí, která má takové zbraně. Je to odstrašující zbraň,“ nechal se slyšet. K tomu všemu by mohl Lukašenko dodat dnes už okřídlené „dámy a pánové, nechci se vás dotknout - kdo z vás to má?“
Skoro se může zdát, že se jaderný klub rozrostl o jednoho člena, ale není tomu tak. V této souvislosti bych rád připomenul jednu důležitou věc.
Lukašenko ve skutečnosti žádné jaderné zbraně nevlastní – tyto zbraně totiž patří i nadále Rusku. Jejich případné použití by si Lukašenko musel nechat schválit svým ruským protějškem Vladimirem Putinem.
Chvástání jednoho ruského vazala
Sebevědomí běloruského vůdce je svým způsobem obdivuhodné za situace, kdy jeho země nyní rozhodně není žádným vlivným hráčem na evropské, natož mezinárodní scéně. A už vůbec není na místě jeho vychloubání se jadernými zbraněmi.
Ve skutečnosti totiž není Lukašenko nikým jiným, než bezvýznamnou ruskou loutkou a nyní mu vzhledem k izolaci vlastní země a v zájmu vlastního udržení u moci nezbývá nic jiného, než vytrvale podlézat Putinovi.
Existují dvě vysvětlení, proč se Lukašenko takto chvástá a vidí už se v roli lídra jaderné velmoci, přestože sám žádné nukleární zbraně nemá.
Buďto je jako ten muzikant z pohádky Obušku z pytle ven a jeho Bělorusko skutečně disponuje jakýmisi jadernými zbraněmi, které svět neviděl, nebo přišel během svého pobytu v nemocnici o poslední zbytky rozumu a nadobro se nám zbláznil.
Ve druhém případě by nebyla od věci další hospitalizace, ale na trochu jiném oddělení, než byl naposledy.
Přeji hezký den a veselou mysl!
