Bizarní příručka zástupkyně ombudsmana budí úsměv

Když se stal ombudsmanem Stanislav Křeček, byla toho plná média a dokonce se protestovalo před jeho úřadem. Pokud ale něco stojí za vážně míněnou kritiku, je to výtvor z pera jeho zástupkyně, která se snaží pomoci „postiženým“.

Zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková nedávno vydala příručku pro novináře o tom, jak jednat a psát o lidech, kteří mají nějaké postižení. Samotný úmysl se může na první pohled jevit jako chvályhodný. Výsledek ale budí skutečně velké pochybnosti o tom, zda někomu pomůže. Při čtení některých doporučení vás totiž napadnou známá slova někdejšího ruského premiéra Viktora Černomyrdina „měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy.“ Výsledkem je totiž naprosto bizarní příručka, která ukazuje odtrženost současných intelektuálů od normálního života.

Podivné „vhodné“ a nevhodné výrazy

V příručce se především doporučuje uplatňovat takový přístup, že diagnóza nemá být v souvislosti s postiženými zmiňovaná na prvním místě. Naopak je třeba zdůrazňovat, že jsou to především lidé, a tomu by se mělo přizpůsobit i pořadí slov. V praxi to má znamenat, že nejprve je třeba užít slovo člověk a teprve pak druh postižení. Tvůrci mají zřejmě všechny čtenáře, posluchače či diváky za natolik hloupé, že u postižených nejsou sami schopní poznat, že se jedná o lidi a nikoliv o psy nebo kočky. Pro zajímavost není od věci zmínit zde několik příkladů (ne)doporučených slov.

Asi nejlepší bude začít výrazem zastřešujícím všechny lidi s nějakou formou postižení. Slovní spojení „postižený člověk“ je považované za nevhodné. Důvod je asi všem jasný. Slovo „postižený“ je použito jako první a slovo „člověk“ až jako druhé. Proto se má místo toho užívat člověk s postižením. No, řeknete si budiž. Ale tím příručka nekončí.

Přestože má člověk být zdůrazňovaný na prvním místě, ne vždy to musí stačit k tomu, aby mohlo být označení považováno za správné: Nevhodný je totiž i výraz „člověk se zdravotním postižením“, protože prý souvisí s medicínským modelem postižení, který vidí postižení jako nemoc a člověka pouze jako příjemce péče. Proto je lepší užívat mnohem vágnější označení člověk s postižením. Stejný výraz se doporučuje také místo slova invalida, které je taktéž považované za nevhodné. Ještě se chytáte?

Slepec není ten, kdo nevidí, ale ten, kdo nechce vidět

Přejděme dále ke konkrétním typům postižení. U lidí s problémy se zrakem se nemá užívat označení slepec, ale „člověk, který je nevidomý.“ Podobné je to i u lidí s problémy se sluchem. Jako jeden z vhodných výrazů, které by se měly užívat namísto hluchý/hluchoněmý, je podle příručky „člověk, který je neslyšící.“

Zajímavé je jedno z označení pro lidi trpící duševním onemocněním. Pokud byste náhodou nevěděli, jak správně nazývat takové lidi, jedním z možných označení považovaných za nezávadné je „člověk s psychosociálním postižením“.

Nedoporučuje se mimochodem užívat ani spojení „trpět postižením“, protože postižení je v tomto případě popisované jako něco „dramatického“ nebo „politováníhodného. Podivné, že? Mají snad být lidé za své postižení rádi? Ne nemají. Podobné opisy slov žádnému člověku s postižením určitě nepomohou a ani nepomohly. Spíše budí úsměvy u lidí, kteří se problematikou péče o lidi s handicapem dlouhodobě zabývají.

Politická korektnost dorazila i do Česka

Řada navrhovaných vhodných výrazů uvedených v příručce působí podivně a těžko si dokážu představit, že by je lidé někdy začali běžně užívat. Proti některým doporučením se dokonce ozvali i přímo někteří hendikepovaní. Například předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Václav Krása k nové příručce řekl, že mu nevadí být označován jako vozíčkář, přestože i toto slovo je na seznamu těch, která v příručce upadla v nemilost.

Zástupkyně ombudsmana se pak vyjádřila tak, že tabulka má být pouze nabídkou, a ne striktní povinností. To jistě všichni rádi slyší. Nelze se ale divit tomu, že se příručka stala námětem řady vtipů a některá doporučení už začala žít vlastním životem.

Podobné příručky určitě situaci postižených nezlepší a paní zástupkyně ombudsmana Šimůnková tak svým počinem hendikepovaným nejspíše příliš nepomůže. Zcela jistě se ale zařadila po bok dalších lidí, díky nimž politická korektnost v té nejbizarnější podobě dorazila také do Česka. A utvrdila je v názoru, že Stanislav Křeček je se svým „selským rozumem“ nejlepší možný ombudsman.

Přeji hezký den a veselou mysl!