Pokud někdo bral mediální vykreslování britského UKIPu vážně - a výsledek naznačuje, že mnoho britských voličů ne - pak nová várka europoslanců UKIPu by se pravděpodobně skládala z chátry a tříhlavého monstra s obsedantními sklony.
Místo toho za stranu kritizovanou některými jako sexistická, rasistická a obecně zpátečnická byla zvolena úchvatně různorodá skupina osob. Jejich profily tak vzdorují nepodloženým a svévolným tvrzením.
Rasistická? Podivné, že Amjad Bashir, muslim z Yorkshiru bude reprezentovat UKIP spolu s Stevenem Woolfem, míšencem ze City původem z Moss Side.
Sexistická? Strana má nyní sedm europoslankyň, včetně Jill Seymour z West Midlands a Jane Collins z Yorkshire, které ve svých regionech porazily hlavní kandidáty. Ne proto, že jsou ženy, ale protože jsou zatraceně dobré.
Homofóbní? Není jisté, že David Coburn, nově zvolený homosexuální skotský europoslanec za UKIP by s tímto zcela souhlasil.
Možná lidé, kteří nejvíce ztratili kontakt s realitou, nejsou ti ze šiku Nigela Farage, ale ti, kteří se snaží napadnout a zkreslovat jimi nepochopený UKIP.
A krása toho všeho?
Tito lidé byli zvoleni členy UKIPu v primárkách bez jakékoliv formy diskriminace. Což je dokonalým příkladem toho, co se může stát v ryze vlastenecké straně, která soudí jednotlivce tím, kým jsou, spíše než povýšeneckým onálepkováváním. Ach, jak bych byl rád, aby se naše společnost jako celek dívala na věci takovým způsobem.
překlad článku Michaela Heavera
