Doc. Ing. Josef Vavroušek, Csc. (15.9.1944 - 18.3.1995) vystudoval strojní fakultu ČVUT v Praze obor Ekonomika a řízení strojírenské výroby.
Pracoval jako technik a systémový analytik a v letech 1975 - 1990 pracoval ve Výzkumném ústavu pro vědecký rozvoj. V březnu 1990 byl jmenován náměstkem Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj odpovědným za péči o životní prostředí a v červnu 1990 se stal na dva roky ministrem životního prostředí. Publikoval pět knih, 40 studií a na 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí. Přednášel ve Velké Británii i USA.
Pokusil se o vytvoření alternativního modelu OSN, který přednesl na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro v roce 1992 a který publikoval v knížce "Threats without Enemies". Nenašel však pro svůj návrh doma politickou podporu a v dalších aktivitách mu zabránila tragická smrt pod lavinou v Západních Tatrách na jaře roku 1995. Podle něj OSN reaguje na vynořující se problémy vytvářením nových komisí a programů. To však postupně vedlo k tomu, že bylo vytvořeno příliš mnoho různých institucí v rámci OSN, jejichž aktivity jsou jen minimálně propojeny a koordinovány. Existující struktura OSN se tak stala neefektivní a příliš drahou. Výsledkem je, že nyní převládá názor žádné nové instituce v OSN. Je tedy vhodné pokusit se vytvořit novou, více decentralizovanou strukturu OSN. Budoucí struktura OSN by měla být tvořena čtyřmi specializovanými subsystémy, které by zvýšily efektivitu OSN, aniž by došlo k vytvoření vysoce centralizované byrokracie s monopolem moci.
Těmito čtyřmi subsystémy by byly:
a) bezpečnostní systém OSN, jehož cílem by bylo prosazování řešení mezinárodních konfliktů mírovou cestou, byl by řízen Radou bezpečnosti OSN;
b) ekonomický systém OSN, který by podporoval vyvážený globální ekonomický rozvoj prostřednictvím vhodných finančních, obchodních a jiných opatření prováděných Ekonomickou radou OSN;
c) sociální systém OSN, který by se soustředil na podporu kultury, vzdělání, zdravotní péče, sociální zajištěnosti a podobných aktivit realizovaných prostřednictvím Sociální charty OSN;
d) environmentální systém OSN, který by se soustředil na ochranu a obnovu přírody obecně a na životní prostředí člověka zvláště. Environmentální systém by byl řízen Radou pro životní prostředí OSN.
Každý z těchto čtyř specializovaných pilířů by měl být autonomní, protože se koncentrují na rozdílné aspekty udržitelného rozvoje naší planety. Současně by však měly úzce spolupracovat, protože reálné problémy spolu také navzájem jeden s druhým souvisí. Tento návrh je evoluční, ne revoluční, protože bezpečnostní systém OSN již existuje, ekonomické a sociální otázky jsou v kompetenci ECOSOC, a tedy pouze environmentální systém je zcela novým návrhem. Tento návrh nové struktury OSN by absorboval většinu existujících orgánů, programů a komisí OSN (environmentální systém by absorboval např. Program OSN pro životní prostředí - UNEP, Komisi OSN pro udržitelný rozvoj - UN CSD aj.).
Požadavek decentralizovat systém aktivit OSN, aby byla zvýšena efektivnost na základě znalosti situace regionálních poměrů, vedla Josefa Vavrouška k návrhu „druhotné", regionální struktury OSN (primární je odvětvová struktura OSN). Tato sekundární struktura by měla být organizována na kontinentálním nebo regionálním základě. Za základ mohou sloužit existující regionální komise OSN, jejich počet by však měl být zvýšen. (Dnes existuje pět regionálních komisí OSN: Ekonomická komise pro Evropu - ECE, Ekonomická komise pro Latinskou Ameriku a Karibskou oblast - ECLAC, Ekonomická a sociální komise pro Asii a oblast Tichého oceánu - ESCAP, Ekonomická komise pro západní Asii - ECWA a Ekonomická komise pro Afriku - ECA).
Měla by existovat Komise OSN pro Afriku, Evropu, severní Ameriku, jižní Ameriku a Karibskou oblast, pro východní Asii, pro západní Asii, pro Australasii a pro Antarktidu. Každá z těchto komisí by pokrývala čtyři principiální odvětvové oblasti: bezpečnost, ekonomiku, sociální věci a životní prostředí, které korespondují s primární strukturou OSN. Primární a sekundární struktura OSN by tedy vytvořily maticovou strukturu, která by umožnila reagovat na globální důsledky specifických problémů, stejně jako na jejich regionální aspekty.
Vavroušek považoval za nezbytné posílit čtvrtý (environmentální) pilíř navrhovaného systému OSN. Měla by být vytvořena světová organizace OSN pro životní prostředí (UN World Environment Organization - UN WEO), která by koordinovala environmentální aktivity na globální úrovni. Tato organizace by mohla vycházet z již existující struktury dnešního Programu OSN pro životní prostředí (UNEP).
Zdroj:
https://www.kyberobcane.cz/post/vavrou%C5%A1ek-reformujme-osn-decentralizac%C3%AD
Výňatky z knihy Mys dobré naděje – partnerství pro rozvoj jako globální environmentální výzva od doc. RNDR. Pavla Nováčka, Csc. z roku 2003.
