Rand Paul je svěží tváří americké politiky, který využívá svého vlivu na změnu politiky Republikánské strany, a to nejen v otázkách bezpilotních letounů a obrany, ale také v otázkách jejího směřování. Nedávno také zvítězil v prezidentské anketě na konferenci CPAC konzervativců v USA.
The Guardian: Thanks to Rand Paul, libertarian politics is more popular than ever
Anketa CPAC také zjistila, že 86% účastníků je proti používání bezpilotních letounů k "zabíjení amerických občanů," zatímco 70% bylo proti jejich použití na "špehování amerických občanů". Dále 50% respondentů na americkém největším setkání konzervativních aktivistů souhlasilo s následujícím prohlášením: Téměř 70 let po skončení druhé světové války, je čas pro naše evropské, asijské a jiné spojence, aby si zajistili svou vlastní obranu. Pouze 34% souhlasilo s tímto výrokem: Jako jediná světová supervelmoc, USA potřebují nést odpovědnost za ochranu našich spojenců v Evropě, Asii a dalších částech světa. Dalších 17% nevědělo, nebyli si jisti nebo upřednostňovali nic neříkat. Uvedené znění otázek samozřejmě umožnilo konzervativcům přiklonit se spíše k neintervenční odpovědi. Při jednoduchém upravení otázky o bezpilotních letounech, tzn. změnou „američtí občané“ na „teroristy“ – by možná vyvolalo poněkud jiné odpovědi. Nicméně, momentálně se rozhodně zdá, že jejich názor prodělal vývoj. Jsou tak zřejmě pryč dny, kdy Američané podporovali cokoli ve jménu americké bezpečnosti.
Tento nejnovější nárůst projevu libertariánství na americké pravici začal díky kentuckému senátoru Randu Paulovi a jeho 13 hodinovému dlouhému obstrukčnímu projevu o používání bezpilotních letounů v USA. Rand Paul položil Obamově administrativě jednoduchou otázku: Věří prezidentovi, že má pravomoc zabít amerického občana na americké půdě pomocí bezpilotního letounu? V tom co se původně zdálo jako donkichotský boj proti větrným mlýnům, získal Rand Paul nejen podporu od dvou hlavních republikánských lídrů v Senátu, ale také od mnoha z jeho spolustraníků z Republikánské strany a od konzervativních aktivistů a dobrovolníků na všech sociálních sítích, které začaly tweetovat „#standwithrand“ (stojím s Randem). Donutil tak také Obamovu administrativu odpovědět na otázky o zabíjení bezpilotními letouny v USA, i když některé z položených otázek zůstávají stále nezodpovězeny.
Pro republikány, kteří se předtím nikdy zvlášť nezajímali o bezpilotní letouny nebo mimosoudní vraždy, byl Paulův obstrukční projev velkou zábavou. Umožnilo jim to totiž upozornit na pokrytectví liberálů ohledně občanských svobod, což se od té doby, co jsou demokraté u moci stává zřídkakdy. Republikáni tím získali příležitost zapojit se do slovní přestřelky s Bílým domem a tu poté také vyhráli. A to poprvé za docela dlouhou dobu. Republikánská strana byla také schopna aktivizovat konzervativní základnu bez roztržek a ničího podráždění.
Tedy téměř ničího podráždění. William Kristol z Weekly Standard řekl, že Rand Paul byl vedoucí „Code Pink frakce Republikánské strany“. John McCain zase mluvil o „Wacko birds“ a libertariánských dětech sedících v jejich pokojích na kolejích. V nepříliš vzdálené minulosti, by podobné posměšky mohly být zničující. Tentokrát ne. Texaský republikánský senátor Ted Cruz, jako vycházející hvězda Tea Party nosil přezdívku „Wacko birds“ jako odznak cti. Kristolovo srážení Code Pink-em bylo většinou ignorováno. Pohled vojenských jestřábů na obranu vypadal, že má silnou podporu, což nedávno také ve svém projevu prohlašoval Chuck Hagel. Nyní ale Rand Paul také získal konzervativní republikány pro pokládání si zásadnější otázky než je zastavení bezpilotních letounů a to: K permanentní válce bez geografických nebo časových limitů – tak jak je neokonzervativci označena válka proti teroru – zda je opravdu ve shodě s jimi prosazovanou omezenou (limitovanou/minimální) vládou.
Rand Paul zdůraznil, že pokud je americká půda považována za část bojiště, pak je Listina práv vyhozena oknem. A stejně tak, pokud prezident může poslat vojsko do kterékoli země do které se mu zachce a to na základě souhlasu od většiny Američanů, kteří povolení chápou, jen jako vztahující se k Afghánistánu. Republikáni tak kritizují prezidenta, že ve své činnosti zachází dál než by mnozí z nich zašli, obzvláště když je prezidentem demokrat. Rand Paul není ve své činnosti osamocen. Nejenže má spojence v senátu jakým je Ted Cruz z Texasu či utahský republikánský senátor Mike Lee, další hvězda Tea Party, ale jsou nyní mezi nimi i kádry libertariánsky smýšlejících republikánů ve sněmovně reprezentantů jako Justin Amash (Michigan), Kerry Bentivolio (Michigan), Thomas Massie (Kentucky), Raúl Labrador (Idaho) nebo Tom McClintock (California).
V republikánské straně jsou nyní také tisíce libertariánských aktivistů, kteří aktivně pracují a to zejména prostřednictvím organizací založených otcem Rand Paula, Ronem Paulem, který se ucházel o post prezidenta v letech 1988, 2008 a 2012. Kampaň za svobodu a Mladí Američané pro svobodu jsou největšími z nich. Postoj Randa Paula dokonce začíná získávat podporu i mezi členy z více usedlejších fiskálně konzervativních kruhů, jako jsou Svoboda funguje a Klub pro růst. Toto "Hnutí svobody" je nyní křídlem Tea Party a je stále rostoucí aktivní částí Republikánské strany. Jeho stoupenci ale nejsou k republikánům 100% vázáni. Tito voliči pomohli v listopadu 2012 libertariánskému prezidentskému kandidátovi Gary Johnsonovi navýšit volební hlasy do celkového rekordního počtu 1,2 milionu.
Zahraniční politika a občanské svobody mohou být řešeny tam, kde tito aktivisté mají největší sílu a Rand Paul ukázal cestu. Obstrukční projev nebyl prvním případem, kdy izoloval neokonzervativce od zbytku strany. Zatímco mnoho Američanů slyší o Randu Paulovi poprvé, on sám má za sebou řadu úspěchů ve vnitrostranických volbách proti jiným (tradičnějším) republikánským frakcím. V roce 2010 zvítězil v senátních primárkách, navzdory tomu, že Dick Cheney a Rudy Giuliani podpořili jeho protikandidáta. A také o dva roky později, když jeho spojenec Thomas Massie vyhrál kongresové primárky v severní Kentucky.
Je snadné si představit, jak by toto libertariánské hnutí mohlo skončit: zvolením vhodného „jestřábího“ republikánského prezidenta a mnoho z tohoto sentimentu k právu by mohlo ustoupit. Je také možné, že toto křídlo strany se pokusí růst příliš rychle a pokud by Justin Amash kandidoval na uvolněné senátorské místo v Michiganu příští rok a prohrál, následovaný Randem Paulem, který by se prosazoval soutěživou, ale neúspěšnou prezidentskou kampaní spíše než kandidováním na znovuzvolení v senátu v roce 2016, by pak toto hnutí mohlo být bez svých dvou nejvýznamnějších zvolených lídrů. V této chvíli, to je ovšem problém, který libertariánské republikány těší, že jej mají.
překlad článku vyšel na skutecnosti.cz
Čtete na podobné téma:
Republikánská strana v USA a její ideologické frakce
Politika MÁ TALENT a občan MÁ HLAS
Republikánský národní sněm v USA - RNC 2012 - Tampa Bay
