Vysvědčení - Finanční gramotnost: nedostatečně!

Krátký, nepravidelný seriálek o Vašich penězích, chudobě a bohatství, školství, socialistech a hlavně o našich dětech a nás, rodičích. (Volně inspirováno knihou Roberta Kiyosakiho: Rich Dad, Poor Dad.) Rady našich rodičů, kteří se narodili před rokem 1945, snad byly dobré pro nás, současné dospělé, ale nedostačují těm, kteří vyrůstají v dnešním rychlém světě. Jedna z rad, kterou jsme od rodičů slyšeli asi každý z nás, byla: „Dobře se uč, vystuduj, získej dobrou kvalifikaci, najdi si stálé, dobře placené místo“. Ta ale dnes už neplatí. Že nás komunistické školství neučilo, jak peníze fungují, a místo toho jsme poslouchali bludy „socialistické ekonomie“, není nic divného, ale že 19 let po převratu nadále naše školství o finanční gramotnosti mlčí, či dokonce mlží, je ostudná tragédie celé polistopadové generace dětí. A často i my rodiče, z jakéhosi „kulturního zvyku“, sdělujeme našim dětem tutéž „dobrou radu“ našich rodičů, která vždy byla to pravé a fungující.

google.cz

Flagrantně se nám situace zobrazuje v zadluženosti českých rodin (a potažmo i státu) podléhajících lákadlům utrácení. Poučka našich rodičů, (když vystudujete a budete hodně pracovat), dnes totiž vede k tomu, že o co více vyděláme, o to víc zaplatíme státu na daních, a ocitáme se v bludném kruhu „krysího dostihu“: výplata, složenky, nájem, (hypotéka), režie domácnosti, výplata, složenky, nájem… Jsme chyceni v kolotoči neustálého nedostatku peněz. A i když vyděláme větší peníze, naše nároky, hlad a touhy, porostou zároveň s nimi a náš pocit neustálého finančního tlaku se ani nepatrně nezmění.

Nadále budeme pracovat pro (na) našeho zaměstnavatele (z hodnot, které vytvoříme, si ponechá nemalé procento), pro (na) vládu (odvedeme daně, rovněž nemalé), pro (na) naši banku (která nám vede běžný účet, zřídila hypotéku, či jinak bohatne z našich prostředků), dále nás stát, kraj, obec, oblaží dalšími přídavnými daněmi (ať už se jedná o DPH, spotřební daně, dálniční poplatky, daně ze psů, nemovitostí, dědické, poplatky u lékaře…), a naše „bohatství“ zůstává konstantně nulové, žijeme od výplaty k výplatě.

Jediná šance, jak prorazit z „krysího závodu“ je totiž pochopení a zběhlost v účetnictví a v investování, což jsou však předměty, které naše školství z jakési lenosti a setrvačnosti nevyučuje, upřednostňuje nadále biflování různých neužitečných dat, která lze v případě potřeby najít za několik okamžiků přes internet ve Wikipedii. A jak může vzdělávací systém vyučovat něco, co sám nezná??? Ani my, nejsme-li v obou oborech vzděláni, (a nejsme), nejsme schopni děti těmito znalostmi vybavit.

Položte si sami sobě otázku. Víte, co je výsledovka, bilance, co jsou aktiva a pasiva, co jsou toky peněz?

Osud našich dětí je tedy nadále pevně určen ke kolotoči krysího závodu. Vzdělání se nezměnilo, svět se změnil. A nám tady, po převratu dvojnásob. Děti tráví roky v zastaralém školském systému, studují předměty, které nikdy nebudou potřebovat, (proč každý kantor pokládá ten „svůj“ předmět za nejdůležitější na světě?) a připravují se na svět, který už dávno neexistuje.

Nejnebezpečnější rada, kterou dnes dětem můžeme dát, je: „choď do školy, dostaň samé jedničky, vyhledej si pak dobrou a jistou práci“! Je to zastaralá a špatná rada!!!

Tím nechci říct, že vzdělání není nutné. Naopak! Ale naše školství programově vychovává chudé lidi, voliče Špidlů, Paroubků, Filipů a podobných. Vzdělání je základem úspěchu, ale jiné vzdělání. Povzbuzovat děti, aby se staly zaměstnanci (ať firmy, státu, armády…) znamená, že za svého života zaplatí na daních mnohem více, než je jejich spravedlivý podíl. A chudí rodiče vychovají také chudé děti. Finanční inteligence je mentální proces.

Příště o prvním ze šesti základních pravidel, jak být bohatý.