Veřejný odpor je zřejmě marný

Snažil jsem se věc popsat v minulém článku, ale zřejmě jsem neobratně volil slova, nebo možná jen narazil na lhostejnost veřejnosti. Mě se to netýká, tak co bych si jakkoliv pálil prsty. Věc se má ale opačně. Pokud budeme lhostejní ke zvůli vykonávané nad kýmkoliv, nakonec se sami staneme obětí zvůle a ostatní mávnou rukou, protože se jich to momentálně nebude týkat.

Měl jsem na srdci to, že finanční skupina Penta Investsments hodlá loupit soukromé majetky lidí, kteří je v potu tváře získali za mnohonásobně zdaněné peníze a najednou přijde bohatý loupežník, který (se schválením státu) tyto majetky mávnutím proutku znedodnotí, zprivatizuje, uloupí. V některém z minulých článků jsem označil presidenta Edvarda Beneše za lupiče možná většího, než byli komunisti. Jedním ze svých poválečných dekretů vyvlastnil v rámci nějaké ideologie obrovské soukromé majetky z jediného důvodu: byly podle jeho představ nemravně obrovské.

To se všem socialistům stává. A president Beneš byl ryzím socialistou, dokonce nacionálním. S velikým sebezapřením jsem ochoten vyslovit, že je možné uloupit soukromé vlastnictví ve prospěch nějakého celku, všech. Ne, že to schvaluji. Jen konstatuji, že to je možné v rámci nějaké ideologie.

Nemohu a nejsem ochoten tolerovat, že nějaká skupina, jakákoliv, provede masivní tunel ve svůj osobní prospěch (a se souhlasem státu) na bezbranných lidech. Pokud Vás napadá srovnání s historicky doloženými lapky, jako byl Jánošík, nebo Žižka, stále je v obraze ten fakt, že sice bohatým kradli a chudým dávali, ale nekradli ve svůj osobní prospěch. Nesouhlasím s krádeží v jakékoliv formě a podobě, protože stále půjde o krádež. Společnost Penta se chová jako jakýsi nechvalně známý darebák Graesel, který skončil na Špilbeku v oprátce. Krade svačiny a nevrací pytlíky.

Ti lidé, kteří budou postiženi neurvalým chováním soukromé společnosti Penta, nebudou postaveni před běžné tržní rozhodování: „Mám nějaké vlastnictví, majetek, a mohu licitovat na výhodnou koupi/prodej. Ti postižení lidé z oblasti kolem Vodochod se mohou rozhodovat pouze mezi dvěma variantami: budu oloupen a možná něco málo dostanu zpět, nebo budu oloupen a nedostanu vůbec nic.“

Ta bezmoc je naprosto zoufalá. Obrovská skupina lidí se semkla a pokouší se bránit útlaku, ale nemá žádné funkční vyslyšení, nemá zastání, nemá ani mnoho příznivců, protože někoho z Brna, nebo Ostravy, nebo z Dolních Bukviček se to vůbec netýká. A to je strašlivá chyba lhostejné společnosti.

Občanská společnost funguje tak, že se umíme zastat těch, kteří stojí před jakoukoliv hrozbou útlaku a oprávněně se spoléháme na to, že až se předmětem útlaku staneme sami, společnost bude solidární a také se za nás postaví.

V úterý, 23. 7. 2013 od 12:00 se bude konat na Výstavišti Praha – Letňany, v hale č. 2 (vstup halou č. 1) veřejné shromáždění lidí, kterých se týká rozhodnutí státního orgánu (verdikt EIA) o povolení zřízení mezinárodního letiště Vodochody na jejich účet a za jejich peníze a jejich námitkové slyšení. Buďte s námi solidární a nenechte nás v tom samotné, protože zítra se může stát totéž Vám.

Buďte s námi, my budeme s Vámi, až to budete potřebovat.

Nesmíme si dovolit ten přepych, aby nás vydíral kdejaký „podnikatel“, a ani aby mu stát k tomu aktu dal požehnání. My jsme občané, my jsme stát!