V lidech je dobro i zlo

Nejen výchova, ale i prostředí formuje jednání a chování lidí. Mrzké prostředí způsobí, že i druhdy slušní a dobře vychovaní lidé se chovají mrzce. A naopak.

Ta jídelnička je malinkatá. Tři stoly a šestnáct židliček. Domácké prostředí.

Chodí tam pestrá paleta lidí. Někteří v montérkách, jiní oblečení tuctově, někteří v drahých oblecích, někteří se tam jen tak-tak dobelhají o holi. Některé zná paní majitelka jménem a pokud je zná, používá je. Ale chová se slušně ke všem, tak nějak z principu.

Ale co je pro všechny návštěvníky společné je:

„Dobrý den, prosím, máte tady u stolu místo?“

„Dobrý den, ano, sedněte si.“

„Dobrou chuť.“

„Děkuji, prosím.“

„Nashledanou.“

Je to tam jaksi samozřejmé. I u těch, kteří se na Vás včera na ulici osopili: „Co tak čumíš, ty voéé!“ I u těch, kteří na Vás budou zítra z okénka auta na přechodu pro chodce pořvávat: „Koukej švihat, hajzle, nebo ti ty kecky vyzuju zadním kolem.“

Někde to prostě jde. Obyčejná lidská slušnost, která vypluje na povrch všude tam, kde k tomu má možnost a vhodné prostředí. A jiné prostředí, které uvolní ty nejnižší pudy ukryté v hlubinách lidské duše.

V lidech koexistuje anděl i ďábel. A je jen na nás, kterého necháme vystoupit.

Chodím tam nejen kvůli dobré kuchyni, ale i kvůli zjevení toho lepšího v lidech.