Typografie 4

K typografii samozřejmě patří pravidla jak kvalitní text vypadá. Těch souborů pravidel není mnoho, ale je třeba je dodržovat. Řadu let je určovala ČSN 01 6910, která se poněkud zmítala mezi strojopisným textem a textovými editory. O knižní typografii téměř nehovořila. Od r. 2002 již normy ČSN neplatí a psací stroje jsou již téměř zapomenuty. Ale pro příliš mnoho uživatelů se počítač stal jen jiným psacím strojem a o „krásné úpravě“ textu nevědí nic.

Mám-li říci pravdu, o tvorbu fontu jsem se pokusil jen jednou a vytvořil si kamenické písmo, které jsem často potřeboval používat. Práce na fontu zabrala několik dní a ani tak nebyl výsledek příliš uspokojivý. Například párování znaků ve fontu .TTF se v podstatě nedá nastavit. Dělal jsem ten návrh ve staré verzi CorelDraw! 7, která ještě obsahovala exportní knihovnu do formátu .TTF. Podruhé už bych to nedělal.

Opusťme teorii a podívejme se nejprve na tzv. fonty (nikoliv fondy – ty mohou být třeba Harwardské a z nich moc štěstí nevyroste, nebo by mohlo jít o transkripci švýcarského „fondue“ a ani to nemá s písmenky nic společného). Fonty dělí se do čtyř základních skupin:

Antikvy

Antikvy

Antikva (lat. an­ti­qua z antiquus, starý) je tiskací hu­ma­nis­tic­ké písmo, v češtině by­lo také nazýváno ja­ko latinské písmo, v kon­tra­stu proti frak­tu­ře, ně­mec­ké­mu no­vo­go­tic­ké­mu pís­mu ze 16. stol. An­tik­va na­va­zu­je na psací kniž­ní okrouhlé hu­ma­nis­tic­ké písmo, jejíž majuskulní tvary vychází z antické kapitály a minuskulní tvary ze stře­do­vě­ké karoliny. Na tento starý původ tvarů antikvy odkazuje také její jméno.

Antikva označuje široký okruh stínovaných písem se serify, patkami. Patky jsou jemné pře­ta­hy na účaří písma a vrcholcích písmen. Patky na účaří vytvářejí pomyslnou linku, která dobře ve­de oko při čtení dlouhého řádku. To zlepšuje schopnost čtení i při poměrně malé velikosti písma. V počátcích se na rané specifikaci podílel Nicolas Jenson a Aldus Manutius. Antikva se stala záhy velmi populární a používá se dodnes. Protože antikva nezůstala v průběhu používání neměnná je dnes rozeznáváno několik druhů antik: renesanční, barokní, klasicistní a tučná. Teprve v 19. století se objevila vedle antikvy také tzv. egyptienka, tedy lineární (nestínované) serifové pís­mo a bezserifový lineární tzv. grotesk.

Jedním z nejznámějších zástupců této rodiny je písmo Times New Roman. Tento font (nebo je­ho variety) je dostupný prakticky na všech počítačích a je obvykle dobře počeštěn. Mezi další známější antikvy patří např. Baskerville (hlavně knihtisk), Cambria (šířen s MS Office), Garamond (hlavně knihtisk), Georgia a New York (Apple Macintosh).

Grotesky

Grotesky

Bezpatková, bezserifová písma; sans-serif. Jméno vymyslel William Thorowgood, který v roce 1832 vytvořil první bezpatkové písmo s minuskulními znaky. Na rozdíl od předchozí skupiny jsou takováto písma provedena stejně silnými tahy. Obecně se dá tvrdit, že střední výška mínusek (malých písmen) je o něco málo větší, než u písma patkového. To vede také k lepší čitelnosti malého textu. Známým zástupcem této rodiny písem je font Arial (nebo jeho jiná licenční kopie Helvetica). Tento font (nebo jeho variety) je dostupný prakticky na všech počítačích a je dobře počeštěn. Jinými známějšími zástupci této rodiny jsou Calibri (šířen s MS Office), Chicago, Tahoma, Verdana aj.

Neproporcionání písma

Monospace

Neproporcionální písma s kon­stant­ní šířkou, monospace. Vyznačují se tím, že všechny znaky (včetně „i“ a „m“) za­bí­ra­jí stejnou šířku. Tento typ se hlavně používal na psacích strojích, kde byl technicky nutný konstantní posuv vo­zí­ku po úhozu. Vesměs jde o písma nikterak zvlášť estetická. Použitelná jsou dnes převážně k zobrazování bloků programových funkcí, nebo částí kódu, kdy konstantní šířka úhozu zlepšuje orientaci ve čteném textu. Známým zástupcem této rodiny písem je font Courier New. Tento font (nebo jeho variety) je dostupný prakticky na všech po­čí­ta­čích a je dobře počeštěn. Z dalších zástupců uveďme např. novější Consolas (v ukázce).

V dalším dělení písma už se jednotlivé typografické školy dosti rozcházejí, ale v obecnosti můžeme skupinu označit jako písma humánní, ručně psaná, někdy označovaná jako „pravé kurzívy“. (Vinou chybného překladu MS Office je dnes jako kurzíva označován řez písma italika, italic, což není správně.)

Ručně psaná písma (Script)

Štětcová písma

1) Štětcová

Jak sám název napovídá, jedná se o po­ku­sy napodobit ruční malování písma štět­cem. Ze známějších fontů jmenujme na­pří­klad Brush Script. (Povšimněme si ztížené či­tel­no­sti některých znaků — např. poslední písmena v u­káz­ce Brush Script jsou „MT“.)

Kaligrafická písma

2) Kaligrafická

S jistou be­ne­vo­len­cí by snad šla ta­to písma nazývat ja­ko u­mě­lec­ká, i když o „u­mě­lec­ko­sti“ mno­ha z nich lze váž­ně po­chy­bo­vat. Čas­to jsme i na roz­pa­cích, do které z těchto tří pod­sku­pin písmo vlastně patří. Ze známějších jmenujme snad Ed­war­di­an Script, Mo­no­ty­pe Corsiva, Old English Text MT, Vivaldi, či Viviene. (A opět si po­všim­ně­te horší čitelnosti majuskulí: na kon­ci Edwardianu je to „ITC“ — to nikdo nepřečte.)

Rukopisná písma

3) Rukopisná

Do této (anebo mi­nu­lé?) skupiny lze bez větších pochyb zařadit všechna písma, která se snaží napodobit písmo psací, školní, s na­va­zu­jí­cí­mi tahy. Pravdou však je, že proměnlivost na­va­zu­jí­cích čar psaného textu je tak velká, že jakékoliv pokusy o jeho napodobení jsou jen středně, či málo dobré (nemluvě o češtině). Ze známějších fontů jmenujme zde například Comic Sans MS, Lucida Handwriting, Curlz MT. Zvláštním jevem v této skupině by mohlo být i německé gotické písmo švabach.

Symbolová písma

Symbolová (Dingbat)

Typickou ukázkou těchto ob­ráz­ko­vých písem jsou jistě fonty Wingdings (2, 3), Web­dings aj., i když s pravou ty­po­gra­fi­í už mají dost málo společného.

Substituce

Náhrady znaků v nepočeštěném fontu

Buďte vždy obezřetní při používání málo rozšířených, nebo nepočeštěných fontů. V textovém editoru dojde k nevítané sub­sti­tu­ci neznámých znaků jiným fon­tem (v lepším případě), na in­ter­ne­tu se však může text in­ter­pre­to­vat jen známými anglosaskými znaky a české znaky se zo­bra­zí jako obdélníčky. Případně obdržíme (při chybně nastavené kódové stránce) místo textu ne­či­tel­ný „rozsypaný čaj“.

Shrnutí

Z hlediska typografie je dobře provedený text tvořen pouze jediným fontem (rodinou písma) a jednotlivé části textu se zdůrazňují a vyznačují řezy písma italic (lehké zdůraznění, italika), bold (silné zdůraznění, tučně) a spíše střídmě užíváme tučnou italiku. S barvami textu velmi šetříme.

Modernější typografie povoluje zkombinovat dva významně odlišné druhy písma, např. antikvu pro nadpisy a grotesk pro odstavce, či naopak. Písmům typu Script (kterékoliv pod­sku­pi­ny) se spíše vyhýbáme. S barvami v textu spíše šetříme, ale například odlišná barva nadpisů příliš nevadí.

Příště se podíváme na časté chyby vyskytující se při sazbě textu.