To už fakt přeháníte!

V sobotu mi málem praskla žilka v hlavě. Měl bych se v tomto věku už hlídat, aby mě věci takhle strašně nevytáčely.

Já teda opravdu snesu moc, ale co je příliš, to je příliš. Já vím, že kouřit není moc zdravé, ale když mi trafikantka podala tyto lemry, to už mi fakt tedy zapěnila krev. Ty vlevo jsem si kupoval doteďka, (k porovnání je na fotce i zapalovač, aby byly rozměry srovnatelné s něčím známým). A teď takový ubohoučký skrček.

Hned jsem si vzpomněl, že jsme doma měli jako hračku takového gypsového hnědého ježečka s bodlinami zpodobněnými kouskem šedého plyše. Měřil tak čtyři centimetry, stál vzpřímeně na zadních a místo tlamičky měl malou dírku. Do ní se zasunulo tenilinké cigáro z přiloženého sáčku a zapálilo. Ježek začal kouřit. Vypouštěl obláčky dýmu, který „voněl“ jako když se pálí celuloid. (Ono to asi nic jiného nebylo.)

Nebudu nijak komentovat výchovný smysl takové hračky na děti. Ale ono tenkrát kouřit bylo tak nějak normální.

Ale to odbočuji. Nechce se mi podporovat jakéhosi Filipa Mórisa, co nám vlezl do fabriky v Kutné Hoře a teď tam vyrábí desítky druhů cigaret v různobarevných krabičkách, které chutnají všechny, ale úplně všechny naprosto stejně.

Raději podporuji jinou společnost. Z půlky jsou to sice také Američani, ale aspoň jenom z půlky.

Kde zůstaly Egyptky, Turecké cigarety, Kubánské Ligeros z doutníkového tabáku s papírkem z cukrové třtiny? Voňavé Sparty i laciné a dobré Startky?

Normálně si člověk za 4 koruny kupoval Startky bez filtru. Když chtěl nějakou pecku, tak Ligerosky ve fialové krabičce, když bylo po výplatě, tak Sparty za osm, někde se daly sehnat i v tvrdé krabičce. No a pak z rozmařilosti „američky“, třeba Dunhillky v placaté krabičce, což byl luxus, protože stály dvacku. No a když bylo zle, i desítka Partyzánek za 1,60 stačila.

Býval na to takový vtípek: „Víš jaký rozdíl je mezi partyzánem a Partyzánkou?“ „No nevím.“ „Za války se partyzáni schovávali do křoví a dnes se křoví schovává do Partyzánek.“

A to ještě musím říct, že co se musí cigarety podle nařízení EU ničit samozhášecími retardéry, tak když zatáhnete v nevhodný okamžik, cigareta vzplane regulérním plamenem. Jó, to je opravdu veliké zvýšení bezpečnosti. Už mám ohořelé kníry. To sebralo cigaretám tu poslední špetku chuti. Tak nejenže už nejsou dobré, ale když si zavážete oči, nerozeznáte, o jakou značku jde.

Že ženské kouří jakési takové hubené Slimky, no jejich věc. Ale já chci normální cigáro s klasickým průměrem osm milimetrů. A teď takové chcípáčky, aby je člověk držel v pinzetě, aby to nepolknul celé, nebo aby se to nezaseklo mezi zuby!!!

Rudý vztekem si chci prohlédnout tu „úsporku“ – a ony to byly reklamní sirky.

(Omlouvám se za mizernou kvalitu fotky, ale měl jsem málo světla a ani ten můj foťák v mobilu není zrovna výkvět techniky.)

A k tomu celuloidu: dřív se z něj vyráběly filmové nosiče, ale i školní pravítka. Byl vysoce hořlavý a pokud nehořel plamenem, vydával mraky čpavého dýmu. Zažila se s tím spousta legrace.