Štvete mě, pánové!

Opravdu, ale opravdu mě strašně švete. Samozřejmě nemyslím Vás, čtenáře, ale včerejší jednání a závěr Senátu Parlamentu České republiky.

Senát PČR

Poprvé mě hrozně štvete, páni senátoři, tou nesmírně hloupou žalobou k Ústavnímu soudu, která obviňje presidenta republiky z vlastizrady. Soudil jsem dosud, že Senát má být voleným společenstvem moudrých občanů, kteří budou mírnit excesy Parlamentu. Ústavu mám nastudovanou dosti dobře a o podřízených zákonech mohu říci v leckterém ohledu totéž. Pokud je mi známo, skutková podstata zločinu velezrady může spočívat pouze ve dvou bodech. Prvým je závažný pokus o zvrácení demokratického řádu republiky (který je ústavně zakotven). Druhým bodem může být pokus o narušení územní celistvosti státu. Ani jeden, ani druhý bod nebyl žádným z kroků presidenta republiky narušen.

Nikdy jsem se netajil názorem, že president Klaus nepatří zrovna k mým oblíbencům. Kritizoval jsem amnestii presidenta Klause deset minut poté, co ji udělil. Jsem plně přesvědčen, že byla chybná a neuvážená. Můj názor na ni se nezměnil a interpeloval jsem předsedkyni Parlamentu, paní Miroslavu Němcovou, aby iniciovala změnu Ústavy tak, aby presidentu republiky byla odebrána pravomoc plošnou amnestii a abolici udělovat. Ne, abych si kopl do presidenta republiky, ale proto, aby jakýkoliv (jiný) president nemohl udělat podobný krok, protože na dlouhá léta dopředu si nemůžeme být jisti kdo presidentem bude a k jakému účelu by ji mohl po(zne)užít. Jak jsme zaznamenali, ani pojistka spočívající v povinné kontrasignaci předsedou vlády (nebo pověřeným členem vlády) tomuto excesu nezabránila.

Dále mě štvete, a to už podruhé, pánové, že kladete presidentovi za vinu, že otálel s podpisem Evropské sociální charty. Jsem si skálopevně jist, že její přijetí směřuje pouze k zavedení nezvratného socialismu ve všech státech, které ji ratifikují. Nelze od presidenta žádat, pokud není pouze bezvýznamnou figurkou, aby nedal najevo svůj odpor k takovému institutu.

President Klaus — a opakuji, že jsem se vždy velmi hlasitě ohrazoval proti všemu, co z jeho kroků podle mého postrádalo logiku, či alespoň přijatelnost — se nikdy netajil, že Evropská unie je pro něj nepřijatelným experimentem, pokoušejícím se direktivně zavádět nějakou třetí cestu, cestu demokratického socialismu, nebo centrálně řízeného, plánovitého kapitalismu.

Už potřetí mě štvete, pánové, že jste si na své včerejší jednání Senátu nepřizvali veřejnost, ani novináře. Kabinetní jednání senátorů za zavřenými dveřmi musím pokládat právě za pošlapávání práva veřejnosti být informováni, a to o tom, jak jmenovitě ten-který z volených senátorů jedná a smýšlí. Takto jste dali najevo, že ti občané, které si troufáte zastupovat, jsou Vám od základu lhostejní.

Takže přes všechny zločiny, které mu připisujete, se president nedopustil žádného protiústavního jednání, ale maximálně neuvážených, či snad diskutabilních kroků, které sice lze objektivně kritizovat, ale se skutkovou podstatou vlastizrady nemají pranic společného. O to více mě štvete, protože mezi Vámi je řada právníků, kteří včas měli tento fakt nahlédnout.

Dosti chápu, že levicovou část Senátu i Parlamentu musí president Klaus strašlivě politicky iritovat. Dosti chápu, že jiné občany musí president Klaus strašně štvát svým jednáním, vystupováním, sebestředností a v jistých ohledech i nekonzistencí. Dosti chápu různé nekritické obdivovatele, že nesnesou jiný, než obdivný pohled na jeho osobu.

Co pochopit nemohu, a ani nechci, je, že jedna komora PS PČR hodlá učinit České republice mezinárodní ostudu jen proto, aby si nahonila své politické ego. Ano, nebojím se říci, že celý ten záměr byl ostudný, nesoucí řadu rysů hlouposti, zapšklosti a malosti. Je mi líto všech těch třiceti osmi senátorů, kteří se k té neuvěřitelnosti připojili. Jednoho každého z Vás.

Ještěže Ústavní soud měl tolik rozumu, že tento absurdní krok hned v zárodku podání odmítl, protože je právně irelevantní a pouze politicky účelový.