„Sophiina volba“, aneb Miloš, nebo Karel? (II.)

Prvé kolo za námi, mnoho článků za námi. Druhé kolo před námi, mnoho článků před námi. Nezávidím nikomu to rozhodování. Zkusím předestřít alespoň některá fakta, která časem možná zapadla. Pokusím se pokud možno o vyvážený pohled. Snad to v rozhodování někomu pomůže.

Přejít na: názory kandidátů • První díl: Karel Schwarzenberg • MUS • Zdeněk Zbytek • Miroslav Šlouf • Ondřej Šlouf • SPOZ •

Ing. Miloš Zeman CSc.

Narozen: 28. 9. 1944 v Kolíně

Manželky: Helena (1971 – 1978), podruhé Ivana Bednarčíková (1993) (donedávna zaměstnána na Pražském hradě – odbor kultury)

Děti: syn David (* 1971), s druhou manželkou dcera Kateřina (* 1994)

Povolání: politik, ekonom, prognostik, zaměstnán v různých státních podnicích jako prognostik, od r. 1990 zaměstnán jako vědecký pracovník v Prognostickém ústavu AV (do 1993).

Vystudoval střední školu ekonomickou. Komunisti mu zakázali vstup na Univerzitu kvůli pochvalnému referátu o TGM. V šedesátých letech však vysokou školu ekonomickou vystudoval s červeným diplomem (1969) a získal titul kandidáta věd. V tomto období vstoupil do KSČ z níž byl vyloučen pro neschvalování vpádu vojsk Varšavského paktu v r. 1968.

Komunisté ho třikrát vyhodili z politických důvodů ze zaměstnání (naposledy z Agrodatu v r. 1989 za srpnový článek „Prognostika a přestavba“ v Technickém magazínu, kde kritizoval zkostnatělé a neodborné komunistické vedení, zejména v oblasti ekonomiky): „…Mizí nadšené chvalozpěvy na světlou budoucnost, která nám bude darována díky moudrému a neomylnému vedení. Začíná střízlivý rozbor budoucích příležitostí a rizik, při kterém často s hrůzou zjišťujeme, že nejvýraznější rizika mohou vzniknout jako důsledek nekvalifikovaných (ať již uskutečněných nebo projektovaných) rozhodnutí tohoto vedení.“

Politická kariéra:

Kooptovaný poslanec FS za OF (1990), poslanec za ČSSD^*) (1992 až do rozpadu ČSFR)^**), předseda ČSSD (1993 – 2001), předseda vlády (1998 – 2002), předseda PS PČR (1996 – 1998), neúspěšná kandidatura na presidenta (2003), na současnou kandidaturu sebral nejvíce podpisů (107 tis., uznáno 82 tis.)

^*)Za ČSSD kandidoval jako nestraník; jen o několik hodin později se o jeho osobu ucházeli vyslanci strany ‚Liberálně sociální unie‘ – Zeman dal přednost ČSSD^**)Zeman na sklonku jednání o osudu Československé republiky nabídl koncepci udržení společného státu a navrhl vznik česko-slovenské unie. Zástupci HZDS byli s tímto návrhem velmi spokojeni, V. Klaus a ODS ji smetli ze stolu.

Politický program:

Z pozice presidenta by (mj.) naléhal na zavedení přímých prvků demokracie (přímou volbu a referenda), zvýšil by daňovou progresi, DPH by snížil jen u potravin, zato u jiného zboží by si ji uměl představit až 25%, zvýšil by i přímé daně, je odpůrcem marihuany, požaduje prokazování majetku a jeho případnou konfiskaci, obdivuje švédský model socialismu a je zásadním odpůrcem všech „zelených“ iniciativ. Komunisté mu nevadí, DSSS mu vadí velmi silně. Osobně byl požádat dnešní KSČM o podporu ve volbě presidenta.

Kladně se vyjadřuje o Izraeli (rád by jej viděl i v NATO), velmi negativně se vyjadřuje o Palestincích (přirovnání k nacistům). Negativně se vymezuje k existenci nezávislého Kosova (teroristická diktatura podporovaná mafiemi). Zapomíná dodat, že Kosovo vzniklo jako důsledek „mírového bombardování“ Srbska vojsky NATO, které společně s presidentem Havlem signoval.

Dlouhodobě je znám odporem k vystupování politiků v médiích, ve vztahu k médiím i známým výrokem o „novinářské žumpě“.

Zeman je silným euro-federalistou. Centrální euro-vládě by předal i kompetence v diplomacii a dopravě, podporuje vznik euro-armády. Je atheistou.

Zeman ve své kandidatuře spoléhá na to, že lidé jsou politikou unavení, skandály jeho „vládnutí“ už vyšuměly a lidé zapomněli. Nejen na opoziční smlouvu.

Známý (z odposlechů) je výrok zavražděného bosse podsvětí Františka Mrázka: „Mlhovi (Mlhoši Zemanovi) peníze nic neříkají. Mlha tak akorát chleba se sádlem a tři okurky a aby ho lidi měli rádi“. Zeman se tímto výrokem rád chlubí, avšak je patrné, že s ním do nějakého styku přišel.

Majetek:

Spolumajitel části historické tvrze v Novém Veselí, okres Žďár nad Sázavou (1989), byt v nájemním domě (jiné zdroje uvádějí vlastnictví 1 byt. jednotky v ul. Na Výtoni), nespecifikované pozemky ve stř. Čechách a „nafukovací člun“. Žije ze starobního důchodu 14 000,- Kč.

Politický turismus:

KSČ (1968 – 1970), OF (1990 – 1991), OH (1991 – 1992), ČSSD (1992 – 2007), SPOZ (2009 – 2010), nyní čestný předseda.

Financování kandidatury:

Za neprůhlednost financování je Miloš Zeman opakovaně kritizován [Amnesty International - druhé nejneprůhlednější], čelí však i žalobě [JUDr. Milan Hulík, 6 nedoložených mio.]

• Exhejtman Jaroslav Palas – skandální privatizace Setuzy (nevysvětlené desetimilióny), (v KSČ 1981 – 1994) – 50 tis. na kampaň
• Zdeněk Toman (syn komunistického ministra) – 150 tis.
• Sdružení Přátel Miloše Zemana – Miroslav Šlouf, (v KSČ 1975 – 1991) – 670 tis. Viz Lex M. Šlouf
• Ondřej Šlouf je uveden na transparentním volebním účtu Miloše Zemana jako jeden ze sponzorů. Viz Lex O. Šlouf
• František Gajdoš – (dosazený do dozorčí rady OKD za pomoci agenta StB Prose) – 1 mil.
• M. Z. uvádí: „drobní dárci – až 800 tis. denně“ (tato informace je chybná – viz transparentní účet) – zřejmě se jedná o falešné sponzory. Někteří z jmenovitých sponzorů odmítli, že by mu kdy jakkoliv přispěli (důchodci, nemajetní lidé) – podle všeho se jedná o rozpisy darů velkých mecenášů na „mrtvé duše“, podobně i ve výroční zprávě hospodaření strany SPOZ
• Nevyjasněný dárce „vklad v hotovosti pokladnou“ – 330 tis.
• Martin Nejedlý – zástupce ruského LUKOILu v ČR. Firma je často spojována zejména s Miroslavem Šloufem. Panují obavy, že skrze tuto firmu (a její ekonomický vliv na Zemana) tu chce Rusko prosazovat své politické a ekonomické zájmy. (Podle jiných zdrojů se Šlouf angažoval v LUKOILu až za Mirka Topolánka právě přes Nejedlého.) Ten je také spojován s Topolánkovým ministrem dopravy A. Řebíčkem, který také „záhadně a rychle“ dramaticky zbohatl. Řebíček měl coby ministr vliv na personální obsazení dozorčí rady ČSA a také v době před uzavřením smlouvy jednal s představitelem LUKOILu. LUKOIL se stal výhradním dodavatelem paliva pro ČSA. Nejedlý se Šloufem za zakázku silně lobovali. Společnost Lukoil je poslední tři roky spojována i se státními hmotnými rezervami, které schraňují mimo jiné benzín a ropu pro případ jakékoli krize a se státním podnikem České dráhy. LUKOIL sponzoruje kandidaturu M. Zemana.

Podporovatelé:

• Někdejší šéf Prognostického ústavu Valtr Komárek (vyznavač Che Guevary, poradce kubánského diktátora F. Castra)
• Senátor Vladimír Dryml (skandalizace kolegyně H. Orgoníkové, známý též výrokem, že „nevadí, když si bereme ze státního, ale něco tam musí zbejt i pro ty občany…“). K SPOZ přeběhl se slovy o „korupcí prolezlé ČSSD“. V KSČ 1987 – 1989.
• Místopředseda jihočeské SPOZ Zdeněk Zbytek. Viz též Lex Zdeněk Zbytek.
• Již zmíněný ing. Miroslav Šlouf (* 19. září 1948) je politický lobbista, bývalý poslanec KSČ, od 90. let vlivná postava ČSSD. Působil například jako vedoucí poradců bývalého premiéra Miloše Zemana. Jeho jméno figuruje v celé řadě politických skandálů (Olovo, Savoy, Srba), novinářům také přiznal, že během vlády Miloše Zemana se na Úřadu vlády setkával s Františkem Mrázkem (krycí jméno Vodník). Vede soukromou lobbistickou firmu Slávia Consulting, která pracuje například pro ruskou ropnou firmu Lukoil. Šloufa po revoluci živily zejména „nadstandardní“ vztahy s Ruskem. Viz též Lex Šlouf.
• Z veřejně známých osob Laďa Kerndl, Jitka Frantová, Marie Benešová, Marek Vašut, Vladimír Remek, Filip Renč, Lucie Bílá aj.

Pochybné aktivity a osoby:

Mostecká uhelná

Více »

Zemanova vláda prodala Mosteckou uhelnou firmě Appian Group zřejmě pod cenou (650 mio.). Stát mohl přijít o miliardy korun.

Ve Švýcarsku se kauza vyšetřuje proto, že se manažeři MUS pokusili přes tamní banky vyprat v přepočtu 25 miliard korun.

Podle policie ovládli podnikatelé v roce 1998 Mosteckou uhelnou pomocí peněz, které měla firma ukládat do rezervních fondů na budoucí rekultivace. Miliardové částky ale místo toho odešly na zahraniční účty.

Použili k tomu složitou strukturu firem (17) registrovaných v Lichtenštejnsku, Velké Británii, Česku, Švýcarsku, na Kypru nebo na ostrovech Man a Guernsey.

Konečným nabyvatelem se po řadě prodejů stal Pavel Tykač.

V souvislosti s vyšetřováním švýcarské prokuratury vyslechnuti M. Zeman, M. Grégr, V. Špidla, E. Zeman, I. David, P. Rychetský, P. Mertlík.

Stíháni jsou Jiří Diviš, Antonín Koláček, Oldřich Klimecký, Luboš Měkota, Marek Čmejla, Petr Kraus a Belgičan Jacques de Groot. „V obžalobě je uvedena škoda 3,4 miliardy korun. Švýcaři to spočetli na základě ocenění podílu MUS, který Zemanova vláda zprivatizovala,“ uvedl zdroj obeznámený s obžalobou v níž je uvedeno mj. i podezření z korupce na vysokých místech. Provize za privatizaci byla prý 170 milionů korun. Část z nich pak skončila u lidí blízkých bývalému premiérovi Stanislavu Grossovi. Šlo ovšem o zlomek z částky, celkem do 15 milionů.

Významná část majetku byla podle obžaloby převedena do Švýcarska a „vyprána“. Obžaloba zahrnuje skutky kvalifikované jako praní špinavých peněz, nekalá správa, podvod a falšování listin.

V kauze Mostecké uhelné společnosti byl zapleten i náměstek někdejší vlády Miloše Zemana (tehdy ČSSD) Robert Sýkora. Za účast na celém podniku, v němž zmizely desítky miliard korun, dostal jako provizi 85 tisíc dolarů. Přístup k vypláceným provizím měl také Jiří Martínek, poradce tehdejšího místopředsedy sněmovny a později premiéra Stanislava Grosse.

« Méně

Zdeněk Zbytek

Více »

Zdeněk Zbytek – před Listopadem velel tankové divizi; před dvaceti lety byl připraven zasáhnout proti sametové revoluci. Nyní je jedním z nejangažovanějších členů sdružení Přátelé Miloše Zemana. Zbohatl na podnikání v Rusku (členství v KSČ nepochybné až do r. 1990). Bývalý ministr obrany Luboš Dobrovský, který ho propouštěl z armády řekl: „Takoví lidé, jako je Zbytek, jsou nebezpeční. Mohou nepříznivě ovlivnit naši závislost na ruském trhu“. Už před deseti lety byl Zbytek označován za miliardáře a jeho vliv dále posiluje. Účastní se řady významných obchodů s Ruskem, Moldavskem nebo Ukrajinou. Je jedním ze zakládajících členů klubu „Přátelé Miloše Zemana“. Zbytka se Zemanem seznámil Pavel Dostál. Druhá Zemanova manželka dnes pracuje právě ve Zbytkově firmě.

Večírek, Břevnovský klášter, mluví se zde rusky, účast: směs ruských podnikatelů, bývalých příslušníků Státní bezpečnosti a dodnes vlivných politiků. Třeba komunistický rozvědčík Igor Střelec, kvůli kterému měl problémy už ministr dopravy Aleš Řebíček, s tehdejším ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem, a také třeba s komunistickým předsedou Vojtěchem Filipem. Mezi pozvanými řečníky byl i šéf Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček nebo exministr zahraničí Jan Kavan. Hlavní hvězdou večera byl ovšem pokaždé Miloš Zeman (hostitel Zbytek jej vždy v pravý čas přivedl do společnosti z VIP salonku).

Miloš Zeman přiznává, že se v poslední době se Zbytkem hodně sblížil. A že Zbytkova minulost tomuto spojenectví nijak nebrání. „Na komunistickou minulost se odvolávají lidé, kteří se nyní rozhodli stát fanatickými antikomunisty,“ mává Zeman rukou.

Nedávno se ukázalo, jak šikovně dokáže Zbytek „svého“ Zemana využívat. Bývalý komunistický plukovník přiznává, že to byl on, kdo stál za překvapivou iniciativou Miloše Zemana podat trestní oznámení na ředitele Národního parku Šumava za neefektivní boj s kůrovcem.

« Méně

Miroslav Šlouf

Více »

V politice se začal angažovat už v roce 1974, kdy se stal

• předsedou Obvodního výboru SSM Prahy 3,
• a předsedou Národního výboru Prahy 7,
• vstupuje do KSČ (1975)
• předseda Městského výboru Socialistického svazu mládeže (SSM) v Praze (1977–1982),
• člen předsednictva ÚV SSM (1977–1986),
• místopředseda ÚV SSM (1982–1986),
• předseda českého ÚV SSM (1982–1986),
• v letech 1981 až 1992 byl poslancem České národní rady,
• od února do června 1990 byl jejím místopředsedou.

V roce 1991 z KSČ vystoupil a v roce 1994 se stal členem ČSSD (do r. 2009).

Než se začal angažovat v politice, pracoval jako technik v Leteckých opravnách Kbely.

V roce 1998 významně přispěl k vítězství Miloše Zemana v parlamentních volbách a působil jako vedoucí týmu jeho poradců. V jeho týmu vznikl mimo jiné spis Olovo, diskreditující Petru Buzkovou. V minulosti také doporučil Janu Kavanovi, aby na ministerstvo zahraničí přijal Karla Srbu, který byl později pravomocně odsouzený za přípravu vraždy novinářky Sabiny Slonkové. Šlouf v roce 2000 neúspěšně kandidoval do Senátu na Chrudimsku. Jeho vliv byl omezen po parlamentních volbách 2002, kdy premiér Špidla odmítl se Šloufem jakkoli spolupracovat. Také další předseda ČSSD Jiří Paroubek odmítal spolupráci se Šloufem a obviňoval ho z organizace odchodu poslanců z poslaneckého klubu ČSSD.

Přátelí se s poslaneckým přeběhlíkem Michalem Pohankou, Milošem Melčákem i s (dnes stíhaným) lobbistou Markem Dalíkem, Martinem Ulčákem, Zbyňkem Kusým, Janem Gottvaldem i Jiřím Weiglem. Přátelil se s F. Mrázkem.

Šloufovo setkání s hradním kancléřem Weiglem zásadně ovlivnilo druhou volbu prezidenta V. Klause v r. 2008 (hotel Savoy). Šéf ODS Mirek Topolánek ho zařadil mezi lidi z podsvětí, Šlouf pak na něj zvažoval trestní oznámení.

„Nejcennější jsou mé informace. Když si vytvoříte nějaký informační základ, tak z toho potom žijete,“ přiznává někdejší šéf poradců premiéra Miloše Zemana.

Informace o Šloufově vlivu na politiku jsou důležité proto, že se dosud neobjasnila jeho role v policejním spisu Krakatice, který sledoval aktivity dnes už zavražděného kmotra podsvětí Františka Mrázka. Podle záznamů telefonických hovorů Mrázka s jeho společníky byl právě někdejší spolupracovník premiéra významným lobbistou, který jim pomáhal prosadit koupi největší stavební firmy v zemi, IPS. Jaké byly jeho styky s dalšími lidmi spojenými s Mrázkem, lobbistou Igorem Šafrankem a podnikatelem Luďkem Sekyrou, který chtěl IPS koupit?

„No jistě, tady sedával (Mrázek). Možná na některé z židlí, na kterých teď sedíte vy. On byl příjemný společník, já jsem si s ním hezky povídal. Dával velmi cenné informace z bankovního a finančního světa,“ přiznává svého času Šlouf.

O jeho vlivu vypovídá i to, že se v r. 2008 sešel i s premiérem Mirkem Topolánkem. Podle serveru Týden.cz se mělo setkání uskutečnit na Zemanově chalupě ve složení Topolánek, Dalík, Zeman a Šlouf.

V roce 2010 Šlouf neúspěšně kandiduje za SPOZ do Zastupitelstva Hl. města Prahy za Prahu 7 a 8 a zároveň kandiduje na primátora Prahy.

Hlavní Šloufovou devizou jsou podle Vladimíra Höniga, místopředsedy strany SPOZ, velké zkušenosti, které v případě, že mandát získá, může využít pro rozvoj Prahy. „Miroslav Šlouf ostatně již na přelomu 90. let starostoval Praze 7, má tedy i zkušenosti z komunální politiky,“ uvedl.

Návrat Miloše Zemana do politiky sám financuje a podílí se na něm organizačně. Ale odkud vzal peníze na rozjezd Přátel Miloše Zemana? O tom nechce Šlouf příliš mluvit. Informace nelze získat ani z veřejných zdrojů, protože poslední dokument jeho lobbistické firmy Slávia Consulting, uložený na obchodním soudu, pochází z roku 2004.

Zemanova prezidentská kampaň bude prý stát 12 milionů. Peníze mají přijít od menších sponzorů. Od jakých?

Miloš Zeman tuší, že se nemá Šloufem kvůli jeho velmi problematické minulosti příliš chlubit, a proto už několikrát zdůraznil, že jeho si na Hrad v případě zvolení prezidentem určitě nevezme. Šlouf ale vliv neztratil. „Podařilo se nám dát dohromady partu mladých lidí. Ti to táhnou. Já jsem v pozadí,“ přiznává. Zasní se a řekne: „Milošovi to z celého srdce přeji. Zaslouží si být prezidentem.“

« Méně

Ondřej Šlouf

Více »

Když šel loni na jaře Miroslav Šlouf slavit narozeniny ministra dopravy, vzal s sebou i syna Ondřeje. Ten v té době připravoval s předním bruselským lobbistou Danielem Guéguenem společný projekt: českou poradenskou kancelář, která by se mimo jiné ucházela i o státní zakázky. Společnost Ebaque Czech Republic vznikla v r. 2007.

Ondřej Šlouf trvá na tom, že mu při získávání státních zakázek nepomáhají otcovy konexe. „Jsem přesvědčen, že zapůsobily spíše schopnosti pana Guéguena spojené s komplexností celé skupiny,“ říká. Ani za jeho osobním úspěchem prý nestojí rodinné známosti, ale „spíš geny po rodičích a usilovná píle,“ tvrdí Šlouf junior.

S vlivným bruselským lobbistou Guéguenem se Šlouf mladší podle svých slov seznámil sám, když pomáhal dalšímu politikovi z ČSSD Petru Lachnitovi ve volbách do Evropského parlamentu. Guéguenovi prý imponovalo především vzdělání mladého Šloufa. „Vystudoval jsem práva a na Univerzitě George Washingtona politický management. Mluvím plynně anglicky a pasivně rusky,“ říká Ondřej Šlouf. Francouzsky se však v Bruselu nedomluví.

Kromě ministerstva dopravy spolupracovala společnost Ebaque i s resortem vnitra. „Školili jsme pro ně dvacet úředníků, připravovali jsme jim stáže tady v Bruselu,“ říká Šlouf mladší. A chce s firmou, ve které má manažerský podíl, expandovat ještě dál – přesvědčit (tehdejšího) ministra zemědělství Petra Gandaloviče, dalšího přítele svého otce, aby s ním začal spolupracovat. „Pan Guéguen je totiž předním poradcem přes zemědělství,“ říká Ondřej Šlouf.

« Méně

SPOZ

Více »

Strana práv občanů stojící za kandidaturou Miloše Zemana na presidenta a jejímž je čestným předsedou (dříve předsedou – po prohře v parlamentních volbách odstoupil), má množství vazeb na lidi spojované s tajnými službami či organizovaným zločinem. Jeden ze zakládajících členů strany Eduard Zeman například působí ve firmě svázané s člověkem, o kterého se dlouhodobě zajímají české bezpečnostní složky. Strana také sídlí v budově, kterou spoluvlastní někdejší komunistický rozvědčík Peter Kmeť.

Společnost Intertrade, v jejímž představenstvu Eduard Zeman působí, patří do impéria Jana Jezbery, jedné z klíčových postav kdysi vlivné finanční skupiny Interconex. Ta ovládala například vytunelované litoměřické investiční fondy. Tajné služby i policie od počátku devadesátých let zmapovaly desítky Jezberových kontaktů s lidmi z někdejších sovětských tajných služeb, ale i podsvětí.

„Byla to společnost, která vykazovala všechny znaky tehdy známé definice organizovaného zločinu. Byla to v podstatě jakási pračka na peníze, dnes bychom řekli tunelářská firma, přes kterou procházely nelegální obchody, které prováděli manažeři různých fondů,“ řekl o jedné z Jezberových společností exministr vnitra Jan Ruml.

Policie v roce 1993 zmapovala Jezberovy úzké kontakty s ruským oligarchou Olegem Bojkem, vlastníkem obří sítě kasin a heren. Jan Jezbera počátkem devadesátých let jednomu z nejbohatších Východoevropanů pomáhal při neúspěšném pokusu ovládnout dva české bankovní domy. Americká FBI, ale i služby dalších států Bojka podezřívaly z praní špinavých peněz. Bojko otevřel přes nastrčené společnosti před pár lety v České republice síť kasin Grand Prix, kterou vloni prodal.

Oligarchův partner Jan Jezbera byl také v úzkém kontaktu s Ukrajincem Jurijem Heřmánkem. Toho Útvar pro odhalování organizovaného zločinu označil za emisara solncevské mafie v České republice. „Tak toto nevím. Ale pana Jezberu znám. Dostal jsem se k tomu poměrně jednoduše přes Onkocet Europe, což je obecně prospěšná společnost zaměřená na prevenci boje s rakovinou. Přiznávám, že jsem to nikdy nebral příliš vážně, také mi z toho neplynuly žádné příjmy,“ uvedl Eduard Zeman ke svému angažmá ve firmách Jana Jezbery. Na otázku, jestli ví, kdo Jezbera opravdu je, Zeman zareagoval: „Ne, nevím. Já ho znám jenom z přítomnosti.“

Strana práv občanů má ale obecně problém s lidmi, kteří jsou s ní spojeni. Informace o provázanosti Strany práv občanů na osoby s podivnou minulostí se objevují už nějaký čas. Jedním ze zakládajících členů jihočeského přípravného výboru strany je například bývalý velitel tankové divize ve Slaném, plukovník Zdeněk Zbytek. Ten proslul tvrdým projevem na sjezdu rolníků v prosinci 1989. „Žádáme vládu Československé socialistické republiky, aby prosadila v naší společnosti přísné respektování platné Ústavy, zákonů a norem, všemi občany bez rozdílu. Aby vzala k odpovědnosti ty, kteří veřejně hanobili hlavu státu a vrchního velitele ozbrojených sil Československé socialistické republiky,“ pronesl tehdy před davem rolníků Zbytek. Před časem poslance na Zbytka upozornila Bezpečnostní informační služba, neboť jej podezírá z kontaktu s ruskými špiony.

Minulost stranu pronásleduje i v jejím sídle v pražské Opletalově ulici. Dům patří společnosti Yarea, jejímž akcionářem je podle obchodního rejstříku i někdejší komunistický rozvědčík Peter Kmeť. Společnost má akcie na doručitele, ale podle obchodního rejstříku Kmeť jedná za firmu z Britských Panenských ostrovů, která vlastní část akcií. Peter Kmeť pracoval před rokem 1989 pod krytím jako referent ministerstva zahraničí na rezidentuře komunistické rozvědky ve Spojených státech. „Nevím, že to takto je. Jednali jsme s firmou Yarea, které to tady patří,“ reagoval na zjištění Českého rozhlasu tajemník Strany Práv Občanů Josef Baxa.

Server Aktuálně.cz před časem zmínil i úzké vazby Strany práv občanů na ruský kapitál. Blízký přítel Miloše Zemana Miroslav Šlouf totiž v Česku lobbuje za ropný gigant Lukoil. A úspěšně, společnost dodává téměř polovinu paliva pro České aerolinie. Šlouf a jeho letitý obchodní partner Martin Nejedlý, který v Česku už zmiňovaný Lukoil zastupuje, financují pokus Strany práv občanů o dobytí Poslanecké sněmovny.

« Méně

Politické působení:

Ačkoliv dnes Miloš Zeman tvrdí, že za jeho éry se téměř nevyskytovaly aféry, jeho působení je spojováno s celou řadou afér a korupčních případů:

Vytýkané případy:

• Před volbami v roce 1996 jednal tajně s podnikatelem Janem Vízkem o zajištění stranického financování.
• Výběr nejbližších spolupracovníků, zejména šéfa svých poradců Miroslava Šloufa, politického představitele předlistopadového SSM i KSČ.
• Známé jsou zejména jeho četné urážky novinářů a politických protivníků, ale i nikdy neprokázaná obvinění z korupce např. na adresu novináře Ivana Breziny, nebo bývalého ministra zahraničí Josefa Zieleniece.
• Pořízení stíhaček Jas-39 Gripen – pravděpodobná korupce, v pozadí M. Šlouf
• Tunelování firmy Liberta (Ivo Svoboda, Barbora Snopková) – oba protagonisté odsouzeni nepodmíněně
• 125 mld. zakázka dostavby D47 bez výběrového řízení (těsně před volbami)
• Diskreditační kampaň proti ministryni školství Petře Buzkové (v týmu poradců premiéra M. Z. vznikl materiál nazvaný Olovo, který měl zdiskreditovat jeho stranickou kolegyni – 2000)
• V roce 1998 byla uzavřena Opoziční smlouva s ODS, jež znamenala dramatický pokles politické kultury (korupce, výhrůžky, pokus o odstranění novinářky Sabiny Slonkové) a podle některých názorů velezradu na voličích obou stran
• Vydírání v kauze Štiřín (poradce Jaroslav Novotný, který po správci Václavu Hrubém požadoval vyrobení falešných důkazů na bývalého ministra zahraničí Zieleniece, funkční odposlechové zařízení)
• Převzetí IPB od státu ČSOB (garance státu ve výši 34,2 mld. za 1 Kč)
• Pochybný prodej státního podílu v Mostecké uhelné. Kauza počata už za V. Klause.
• Jiří Paroubek Zemana obvinil, že v roce 1997 uzavřel nevýhodnou mandátní smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem. Předmětem smlouvy bylo zastupování ČSSD ve sporu s Ministerstvem financí o vlastnictví Lidového domu, sídla ČSSD. Altner spor sice v roce 2000 vyhrál, ale později tvrdil, že mu ČSSD neuhradila odměnu sjednanou ve smlouvě. Úroky z údajně nezaplacené odměny mezitím narostly natolik, že svou výší začaly ohrožovat existenci ČSSD jako takové, neboť pravomocné uznání nároku soudem by nejspíše vedlo ke konkursu a následnému pravděpodobnému zániku ČSSD. Zeman poté ČSSD opustil (2007).

Zemanovi je často vytýkána jeho obhroublost až vulgarita, kterou do politiky vnesl i urážky odpůrců. Dobu jeho premiérství dobře dokumentuje film: „Vládneme, nerušit!“ podle stejnojmenné knihy Erika Taberyho.

Podobně jako v minulém článku se zdržuji jakýchkoliv názorů a komentářů.

Názory kandidátů

Otázka	Zeman	Schwarzenberg
Zachování prezidentských milostí	NE	ANO
Celostátní referendum	ANO	NE
Snížení imunity prezidenta omezena	ANO	NE
Bratři Mašínové	NE	ANO
Daňová progrese	ANO	NE
Snížení DPH ,	ANO	NE
Školné na VŠ	NE	ANO
Důchodová reforma	ANO	NE
Církevní restituce	NE	ANO
Ne členství prezidenta v KSČ	NE	ANO
Zavedení eura	NE	ANO
Zveřejňování mezinárodních smluv	ANO	NE
Zákon o prokázání nabytí majetku	ANO	NE
Zákon o vyrovnaném státním rozpočtu	NE	-
Rovnoměrné rozmístění státních institucí	ANO	NE
Zákaz stavby mešit	ANO	NE
Zrušení Senátu	ANO	NE
Imunita poslanců a senátorů	ANO	NE
Regulace hazardu pouze obcemi	ANO	NE
Jmenování soudců bez ohledu na věk	NE	ANO
Zachování Ústavu pro studium totalitních režimů	NE	ANO
Dostavba Temelína ruskou firmou problematické	NE	ANO
Evropský stabilizační pakt	NE	ANO
Bankovní rada ČNB - Výběrová řízení	ANO	NE
Podpis mezinárodních smluv bez odkladu	ANO	NE
Poplatek za prázdná média	-	NE
Širší pravomoci prezidenta	NE	ANO
Snazší místní referendum	ANO	NE
Zrušení zdravotnických poplatků	ANO	NE
Ne vlastnictví anonymních akcií	ANO	-

„Cena za apatii vůči politice je to, že vám vládnou zlí lidé“ – Platón