Reservè

Asi už jsem fakt ujetej. Nebo přitahuji problémy. Ale mně to prostě rozum nebere.

Posedával jsem dost pravidelně v jedné provozovně. Dokonce bych se i označil za štamgasta. Doma prostě nenapíšu kloudnou větu. Napíšu něco, smažu to, napíšu něco jiného, přečtu a raději smažu zas. A stačí mi vyjít do toho šrumce, kde si lidé povídají páté přes deváté, a věty mi plynou jaksi samy. Neposlouchám to, jen to vnímám.

Co chci dnes pranýřovat je nešvar, který se rozlézá jako rakovinný nádor a tím je používání rezervaček tím nejhorším možným způsobem.

Naprosto respektuji, že pokud někam chci jít a je riskantní, že nebude místo, objednám si rezervaci. A stejně tak, jestliže někde vidím cedulku rezervující nějaké místo, klidně si sednu a pět minut před naznačenou hodinou platím a odcházím. Ale dnes to funguje trochu jinak.

Někde pokojně sedíte a najednou vám na stole přistane cedule: „od 19⁰⁰ rezerve, Vomáčková“. Beze slova vysvětlení, bez slova omluvy.

To je naprosto nepřijatelné. Vyhodit jednoho hosta jen proto, že jiný má telefon a momentálně chce.

Ale abych neplácal prázdnou slámu, zde skutečný případ:

Sedím si, píšu a popíjím. Buch, cedulka. No, nejsem hádavý typ. Sbalil jsem si věci a přesedl si jinam. Neuplynula ani hodina a buch, přede mnou další cedulka.

Vtom se přibatolila skupina velmi tlustých dam obtěžkaných igelitkami. Z igelitek začaly vybalovat vlastní chlebíčky, jednohubky, chipsy i oříšky a začaly si je rozmisťovat po stolech.

Vcelku jsem se přít nechtěl, ale jedna z těch tlustých dam zaječela: „Co tu smrdíš? Koukej vypadnout! A nečum blbě! Tu máme rezervačku.“

Nevadí mi oslavy. Vadí mi chování lidí. Sebral jsem se a šel mrzutý domů. A teď o tom naštvaně píšu. Ale v hloubce duše si pořád říkám: Neměl jsem zůstat tvrdošíjně sedět? Měl jsem ustupovat?

A přitom stačilo tak málo: „Promiňte pane, ale chystá se k nám nějaká společnost. Bylo by možné, abyste dnes odešel o chvíli dříve a uvolnil svoje místo?“ Asi bych to s úsměvem udělal.

A jen tak na okraj: ty „dámy“ jsem tam po celý rok předtím neviděl. Kolik zisku té provozovně přinesly nemohu posuzovat, ale troufnul bych si  říci, že kromě poblitých alejí asi mnoho ne.