Prognostický ústav a popřevratový vývoj

Samozřejmě, nevíme dodnes zcela přesně, jak to všechno bylo. A je velikou otázkou, zda se to někdy ještě dozvíme. Co však je vcelku nepochybné je to, že vlastně takřka celá polistopadová reprezentace přišla právě z tohoto Prognostického ústavu. Tak tedy něco o něm.

    Celý ten projekt byl založen v roce 1984 usnesením vlády č. 10/1983 a už tehdy se mu posměšně říkalo „Jakešova věštírna“. Patřil pod hlavičku ČSAV a vláda jeho vznik iniciovala na základě příkazu  (možná jen servilnosti) tehdejšího sovětského jenerálního tajemníka Jurije Andropova. Cílem mělo být pravděpodobně hledání východisek z neutěšeného stavu hospodářství, vzniklého centrálně plánovanou ekonomikou a státním vlastnictvím výrobních prostředků, i když materiály, které by to jednoznačně dokumentovaly „poněkud“ chybí.

    Celá dokumentace leží již léta v archivu AV ČR, který je veřejnosti nepřístupný a podle jistých znaků není dostupný ani historikům a badatelům. Svědčí pro to to, že za celá ta léta nebyla publikována ani jediná vědecká práce věnující se tomuto tématu. Pokud se jedná o výstupy vlastního Prognostického ústavu (dále PÚ), je známa jediná práce vydaná na základě objednávky a pro potřebu ÚV KSČ a signovaná „Valtr Komárek & kolektiv“. Není ovšem známo, kdo byl tím kolektivem, a dokonce ani obsah té práce není dnes k nalezení.

    Protože tyto listiny nejsou dodnes k dispozici, nabízí se samozřejmě celá plejáda možných vysvětlení, počínaje tím, že šlo o společný projekt Československé StB a Sovětské KGB, přes teorii o ústupových cestách prominentů vládnoucí Komunistické strany z politických do ekonomických pozic, až po poměrně nevěrohodnou teorii o frakčním boji reformistů a stalinistů uvnitř KSČ.

    Co jistě není bez zajímavosti je, jaké osoby se mezi těmi 25 – 49 zaměstnanci PÚ mj. nacházely:

• Dlouhý Vladimír – komunista a politický cestovatel: KSČ (1978 – 1989) 11 let, OF (1990 – 1991) 1 rok, ODA (1991 – 1998) 7 let. Místopředseda vlády (1989 – 1990). Ministr hospodářství (1990 – 1992) 2 roky. Ministr průmyslu a obchodu (1992 – 1997) 5 let. Poslanec (1990 – 1997) 7 let. Před třemi lety neúspěšný kandidát na presidenta. Nyní předseda Hospodářské komory ČR (2014).
• Dolejš Jiří – komunista: KSČ (leden 1989 – 1990), KSČM (1990 – dodnes), místopředseda KSČM (1999 – 2009), zastupitel Praha (1994 – 2002), poslanec (2002 – 2013), zastupitel Praha 6 (2014 – dodnes).
• Dyba Karel – členství v KSČ není dokumentováno, ale přednášel na VŠE 1964 – 1971, 1968 – 1970 studium v Kanadě, je pravděpodobné, že členem byl. OF (1989 – 1990), ODS (1990 – ?). Ministr bez portfej (1990 – 1992), ministr hospodářství (1992 – 1996), soukromý konzultant (1997), dozorčí rada KB a Č. radiokomunikace, stálý představitel ČR při OECD (1997).
• Hrubý Zdeněk – (* 1956 † 2013), politická minulost není známa, ale není pravděpodobné, že by v KSČ nebyl. Špičkový horolezec (1994 – 2012), kybernetika na ČVUT, ekonomii v Německu a Anglii. Funkcionář. Spolurozhodoval o přesunech majetku po bankrotu Sazky a existenčních problémech ČSTV. Náměstek místopředsedy vlády a ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD). Předseda dozorčí rady ČEZ, členem prezidia Fondu národního majetku, stát zastupoval v představenstvu Českého Telecomu, Českých aerolinií a Sokolovské uhelné. Byl Svobodným zednářem.
• Ježek Tomáš – politický cestovatel: KSČ (? – 1969), činnost do 1989 není dokumentována, OF (1989), ODA (1989 – 1995), ODS (1995 – 1997), nestraník za LIRA. Ministr bez portfej (1990 – 1992), poslanec (1990 – 1996), předseda fondu Národního majetku (1992 – 1994), šéf Burzovní komory (1995), vyučuje na VŠE (1996) a ZčU (2004). Presidium Komise pro cenné papíry (1998 – 2002). Proslul kritikou V. Klause za současný stav.
• Klaus Václav – (prof. ing., CSc.), do KSČ nebyl přijat kvůli emigraci své sestry do Švýcarska, (podle některých údajů byl tajným členem KSČ), OF (1989 – 1991), ODS (1991 – 2003), nyní nestraník. Ministr financí (1989 – 1992), předseda OF (1990 – 1991), poslanec (1992 – 2003), předseda PS PČR (1998 – 2002), místopředseda vlády (1991 – 1992), 1. předseda vlády (1992 – 2008), předseda ODS (1991 – 2002), President republiky (2003 – 2013). Zaměstnán v ČSAV. V 60. letech dva studijní pobyty na západě, po 1968 mu údajně byla znemožněna akademická dráha. Státní banka Československá (1970 – 1987), od 1979 sledován StB, byly na něj vedeny nejméně dva svazky, v 1989 skartovány, přes (?) péči StB 1987 Prognostický ústav, přes (?) péči StB vyjíždí přednášet do ciziny. Přinejmenším zvláštní je, že do Špalíčku (OF) ho jako bezejmenného ekonoma přivedla Rita Klímová a velmi stála o to, aby byl považován za budoucího ekonomického architekta. (Se špiónem Köcherem se údajně nikdy neviděl.) Manželka Livia (roz. Mištinová, její otec vedoucí cenzurního odd. ŠtB v Bratislavě). Její politická činnost není dokumentována, pravděpodobně KSČ. Krátce PZO Centrotex, poté ČSAV. Po 1990 dozorčí rady ČEZ a Čs. spořitelna. Od 2013 velvyslankyně na Slovensku.
• Klímová Rita – KSČ (1970 vyloučena), manželka reformního komunisty Zdeňka Mlynáře, disent, v PÚ externě – překladatelka a ekonomka, 1990 mluvčí OF, poté diplomacie, velvyslankyně v USA (1990 – 1991), † 1993. Syn Vladimír Mlynář aktivně činný v polistopadové politice.
• Koecher Karel (Köcher) – * 1934, KSČ (1958), 1962 spolupráce s I. správou MV, 1965 vyslán do USA, 1967 – 1969 poradce v radiu Svobodná Evropa, 1972 pracuje pro CIA, zprávy ovšem jako dvojitý agent dodává KGB, zatčen FBI (1984) i s manželkou (Köcher doživotí). 1986 vykázáni z USA a vyměněni v Berlíně za sovětského disidenta Šaranského. Poté pracuje na II. správě FMV a do roku 1990 právě v Prognostickém ústavu. Pověření a účel neznámé. 1998 vydírání otce Dodi Al-Fayeda (Diana), Körcher „unikl“. Kam, a zda dosud žije, není známo.
• Komárek Valtr – (prof. ing., DrSc.) KSČ (1946 – 1990), OF (1990 – 1991), ČSSD (1991 – 2013). Vedoucí Prognostického ústavu. Jeho vlastnoruční životopis je podán zde v samostatném článku. Ve sporu jak s Otou Šikem (1968), tak s V. Klausem (1992). Po zániku Československa se stáhl z veřejného života. Syn Martin, KSČ, později novinář, dnes ÁNO Andreje Babiše.
• Kouba Karel – (prof. ing., DrSc.) Ekonom zaměřený na transformační procesy. Není o něm známo mnoho podrobností. Člen KSČ pravděpodobně do prověrek 1970. 1970 – 1998 ČKD. 1998 – 1991 Prognostický ústav. V období Pražského jara byl členem ekonomické skupiny Oty Šika. Předseda vědeckého kolegia ČSAV (1968 – 1970 a 1990 – 1992). Privatizační komise a člen hospodářské rady vlády (1990 – 1992).
• Kreuter Josef – (ing., CSc.) Politická orientace není známa, předpokládatelné je členství v KSČ. V sedmdesátých a osmdesátých letech pracoval v oblasti výzkumu ekonomických věd v Ekonomickém a později Prognostickém ústavu ČSAV, v roce 1973 publikuje pod hlavičkou ČSAV. Náměstek federálního ministra pro strategické plánování (1990 – 1991), rada vyslance na českém zastupitelském úřadu v Paříži (1992 – 1993), velvyslanec ČR při EU v Bruselu (1993 – 2000). Mj. je zmíněn i jako poradce ministra zahraničí Jana „KATO“ Kavana.
• Mihola Jiří – poslední ředitel Prognostického ústavu. Dohledatelné informace jsou irelevantní. Osobní údaje veškeré žádné.
• Mládek Jan – KSČ (1986 – 1989), ČSSD (1995 – dodnes). Náměstek ministra financí a viceguvernér MMF (1999 – 2001), poslanec (2002 – 2005), ministr zemědělství (2005 – 2006), ministr průmyslu a obchodu (2014). Opakovaně žádal o bezpečnostní prověrku u Bezpečnostního úřadu, kterou nezískal (proč?). Je pokládán za oddaně proruského.
• Pick Miloš – člen Šikovy skupiny (1968) a ekonomického týmu Františka Vlasáka (1990). Informace o něm jsou opět sporadické. Za vše snad mluví jeho nalezený článek: „Stát blahobytu, nebo kapitalismus“…
• Ransdorf Miloslav – (PhDr., CSc.) KSČ (1972 – 1990), KSČM (1999 – stále), místopředseda. Poslanec (1990 – 1992, 1996 – 2004), zastupitel hl. m. Prahy (1998 – 1999), poslanec evropského parlamentu (2004 – dodnes). Habilitoval prací „Husitská ideologie a vznik raně buržoazního myšlení“ (1982). Byl obviněn ze zneužívání poslaneckých náhrad, je dokumentováno, že spí při jednání EP, dopustil se (patrně v opilosti) několika závažných dopravních nehod (imunita), pro značné dluhy na něj byla uvalena exekuce (na dluhy si opět vypůjčil).
• Šedivý Jaroslav – (PhDr., CSc.), KSČ (1948 – 1970), 1953 pracoval jako překladatel sovětského „poradce“ ve vojenské kontrarozvědce, po r. 1968 byl z KSČ vyloučen, 6 měsíců vězněn a poté v dělnických profesích. Do PÚ byl přijat v r. 1989, 1990 velvyslanec ve Francii, Belgii a Lucembursku, ministr zahraničních věcí (1997 – 1998), velvyslanec ve Švýcarsku (1999 – 2002).
• Tůma Zdeněk – (doc. ing., CSc.), politická orientace před r. 1989 není doložena, členství v KSČ je předpokládatelné, TOP09 (2010 – 2014). Přednáší makroekonomii na FSV-UK, vedoucí katedry. 1995 hlavní ekonom PF, 1998 – 1999 výkonný ředitel EBRD, viceguvernér a guvernér ČNB (1999 – 2010), zastupitel hl. m. Prahy (2010 – 2014).
• Zeman Miloš – politický cestovatel, KSČ (1968 – 1970), OF (1990 – 1991), OH (1991 – 1992), ČSSD (1992 – 2007), SPOZ (2009). 1965 studuje VŠE (socialistické plánování), diplomovou práci psal u komunisty Věňka Šilhána. Do listopadu 1989 jako prognostik v různých organizacích. Správa StB vedla na MZ svazek na osobu prověřovanou, skartováno 1989. Do OF jej přivedl novinář Petr Kučera. Prognostický ústav (1990 – 1993). Poslanec (1990 – 1992, 1996 – 2002), předseda vlády (1998 – 2002), president republiky (2013 – dodnes). Je znám nadstandardními styky s ruskou ambasádou, bývalým velitelem tankové divize Zbytkem, osobami spojenými s ruským Lukoilem. Jeho podivné vydržování hradního kancléře Mynáře, který ne a ne získat bezpečnostní prověrku, patří jen mezi další bezpečnostní rizika státu.

    Nepochybně, ne všichni zaměstnanci PÚ měli od počátku mocenské ambice, někteří věc brali jen jako akademickou, vědeckou práci. Mezi ty, kteří je měli, jistě patřil Václav Klaus a Vladimír Dlouhý. Ale nebyli sami.

   Nemám rád konspirační teorie jakéhokoliv druhu. To, že se v listopadu 1989 stala celá řada logicky následujících věcí, za konspirační teorii nepokládám. Je nepochybné, že Charta 77 byla složena z nejrůznějších lidí, ze značného procenta zhrzených, nebo dříve odmrštěných komunistů. Že byla infiltrována StB, možná v jistých mezích i StB cíleně řízena, se zdá logické. Že režim jedné strany je nadále neudržitelný věděli ti chytřejší soudruzi (tedy samozřejmě kromě Milouše Jakeše – skoro bych se klonil k tomu, že tam byl jako symbol debility systému instalován úmyslně tehdy, když byly připraveny všechny následné scénáře).

    Samozřejmě, je zde poměrně problematická osoba Václava Havla, kterého někteří považují za součást celé té hry na převrat (protože revoluce to nebyla). Možná. Ale podle toho, jak se komunisté, bývalí i současní, usilovně snaží jeho osobu diskreditovat, skoro zůstávám u svého staršího názoru, že byl jen přespříliš naivní a důvěřivý. A také levicový, čímž se nikdy netajil.

    Možná, kdybych byl poněkud příkrý, možná to celé považoval za jakési neuvěřitelné, absurdní divadlo. (Mimochodem: málo se věnovalo pozornosti třem osobám tohoto dramatu: Michaelu Kocábovi, Michalu Horáčkovi a podílu jejich aktivity Most, kteří zahájili dialog s odumírající mocí již před listopadem ‘89 a hlavně osobě Oskar Krejčí, která byla jednou z ústředních postav hry.)

    Ale dost zkoumání jednotlivých herců. Dnes a denně vidíme, že sice došlo před 25 lety ke změně režiséra, ale autor hry zůstal stejný, i kulisy a zápletka se změnily jen maličko. A herci? Herci mají někdy malinko jiné masky, jako v japonském divadle, ale hrají stále stejný kus: socialismus s lidskou tváří.

    A kteří herci byli a jsou charakterní? To stále nevíme. Ani přesně, ani rámcově.

Psáno pro Svobodný svět.