Pospíšil. Veš, nebo beránek?

Médii i zdejším blogem cloumají emoce. Všichni mají rezolutní názor. Převládá postoj, že z vlády byl podezřele rychle odejit poslední „slušný“ ministr. Splétají se rozličné konspirační teorie, ale přiznejme si: jak málo o tom vlastně víme.

Než se pustím do nějakého rozboru, zaujala mne známkovací anketa hlasující o prospěchu jednotlivých ministrů této vlády a potažmo vlády celé na iDnesu. Zde nějaké mezivýsledky cca 14 tis. hlasujících:

	Resort	Známka
	-	4,34

Ačkoliv průměr známek jednotlivých aktérů je 3,73 (medián 3,99), celá vláda je hodnocena známkou 4,34. Zajímavé. A ač politiku aktivně sleduji, o Aleně Hanákové nevím zhola nic. A ministr Fiala je ve funkci tak krátce, že se ještě nestačil jakkoliv projevit, natož něco pokaňhat.

 Ale k případu exministra Pospíšila.

Bezesporu byl veřejností vnímán dosti pozitivně, rozhodně nejlépe ze všech ministrů ODS. Ovšem je otázkou, zda tento solidní prospěch nezískal hlavně proto, že je relativně mladý a zřejmě dosti pohledný (to já posuzovat nemohu) a laická veřejnost příliš jeho práci nerozumí.

Co samozřejmě irituje je to, jak náhle byl zbaven funkce. Jaké důvody mohly hnát ministerského předsedu k rozhodnutí zbavit se ikony ODS? Co to mohlo být? Vnitrostranický boj dvou klik uvnitř ODS? Odstavení poměrně silného konkurenta uvnitř strany? Obava z dalšího skandálu v nejvyšších postech?  Všechno to mohou být pravdivé odpovědi.

Ale můžeme si klást další otázky.

Už dávno byl i Topolánek rozhodnut Pospíšila ze své vlády odvolat pro neschopnost a nekalé praktiky (myslím, že šlo tehdy o nepřípustné osobní intervence ministra spravedlnosti do causy pana Wolfa [ČSSD]). Topolánkova vláda nakonec padla, takže odvolání Pospíšila se už neuskutečnilo.

Takže pan doktor Pospíšil asi není tak čisťoučkou osobou, jak se veřejnosti jeví. Lze mu vytknout naprostou bohorovnost k chování předsedkyně Nejvyššího soudu Ivě Brožové. A umazané ruce měl i v tzv. Čunkiádě a následné válce žalobců. A jen dalším je jeho odpovědnost za minimálně sporné kárné řízení proti Pavlu Kučerovi, místopředsedovi NS ČR.

V případě Čunka čelí Pospíšil žalobě za zásahy do trestního stíhání a tím zneužití pravomoci veřejného činitele. Obdobně čelí žalobě za nezákonné stíhání soudce Vlastimila Matuly.

Velké otázky také vyvolává jeho nákup bývalého církevního semináře ve Vidnavě. Opět hrozí trestní stíhání.

A rovněž se lze ptát, proč pan Pospíšil nebyl schopen/ochoten předložit svoji rigorózní práci k nezávislé expertize. Že by měl také lžititul?

A další otázkou je jeho polovičaté řešení s kupčením s tituly na plzeňské fakultě, liknavý přístup k problému exekutorských mafiánských praktik, v podstatě neřešení stavu našeho soudnictví, vcelku paskvilní tvary nového Občanského a Obchodního zákoníku. (Pravda, právník nejsem, ale pan domácí ano a vedli jsme na to téma řadu dlouhých debat. Vcelku je zhnusen. Ty nové podoby zákoníků jen zavádějí nové termíny, místo léta zažitých, ale podstatu vůbec neřeší. Pravda, dr. Pospíšil není jejich autorem. Ale za svého podřízeného p. Eliáše jako rezortní ministr plně odpovídá, přinejmenším politicky.)

Spíše spekulativním se zdá konstrukt, že se Petr Nečas pokusil zabránit jmenování Lenky Bradáčové do čela pražského vrchního zastupitelství. Jmenování je však plně v kompetenci vrchního státního zástupce Pavla Zemana. Nečas na ně nemá žádný vliv (snad kromě obstrukcí).

Avizované jmenování nového ministra do jednoho týdne může mít dvě velmi protikladná řešení.

Proslýchá se, že po tom postu nesmírně touží Marek Benda, člověk se lžititulem z plzeňské fakulty. To by byl veřejný pohřeb práva a ODS. Možná by to mohla být i ta poslední kapka do pověstného poháru veřejné trpělivosti.

Anebo by se mohlo stát, že se ministryní stane Lenka Bradáčová. To by nemusela být špatná zpráva. Přinejmenším požívá úcty nejen v očích veřejnosti, ale i v profesních kruzích. A o tom si ministr Pospíšil mohl nechat leda zdát.

Tak ač pan ministr Pospíšil měl vcelku velkou popularitu mezi laickou veřejností, může být jeho odvolání, při vší té bídě, jakousi katarzí.