Nezávazné povídání o češtině (XXII)

Mám teď moc práce s přednáškami. Musím se na ně připravovat a pak ráno šest hodin mluvit, mluvit a mluvit. Poměrně nahlas, povětšinou spisovně a ještě to musí mít nějakou hlavu a patu, logiku a systém. Je to únavné a nestíhám psát články. Nejen o češtině, ale ani o aktuálním dění, což mě mrzí.

Dnes bych se rád podíval na několik prohřešků proti slovotvorbě. Už minule jsem si posteskl, že někteří lidé si slova klidně slova vymýšlejí a následně používají. Možná na mne mířila v jednom článku nějaká slečna, ale nechci být vztahovačný, když použila v článku tvar „mejl“, místo anglického tvaru mail, a čekala, že ji na to napadnu. To mě vůbec nerozčiluje. Jestliže má fonetický tvar anglicismu ambici dostat se mezi lexikální slova („elektronická pošta“ je opravdu moc dlouhá), nemyslím, že to češtině škodí. I to slovo vypadá vcelku příjemně.

Hloupé používání předpon

Lidé se pokoušejí předponami vytvářet novotvary, které jsou v důsledku komické. Nejen jazykově. Vezměme třeba často slýchané „upozadit“. Záměrem bylo zřejmě vyjádřit: „odsunout do pozadí problému“. Zaslechl jsem i: „…a teď si to dopozadíme“. Bylo zřejmě míněno doložit historickým pozadím. Nemohu se ubránit vjemu z těch slov, že spíše znamenají, že si to někdo sroluje a zasune do pozadí.

Bezhlavá tvorba slov zneužíváním předpon rozhodně nevede k důstojnému projevu verbálnímu, ani psanému.

Jiné slůvko, které nemá oporu v jazyce je „poinformovat se“. Nač ta předpona? Je zcela nadbytečná. Jde o pokus vytvořit dokonavý vid, ale zcela chybným nástrojem. „Musím se o tom informovat“ je zcela dostatečné.

Nebo jiný novotvar: „vy­chy­stat“. Na cestu se přece musíme „přichystat“, a ne „vychystat“. To už bychom se také mohli „nadchystat“ (přehnat chystání se).

Další zrůdičkou je slůvko „komunikovat“. Samotné je vpořádku, ale nelze jej pojit se čtvrtým pádem, akuzitavem! Nelze ko­mu­ni­ko­vat koho, co.

Komunikujeme hlavně se sedmým pádem (s kým, čím), in­stru­men­tá­lem. Případně s pádem šestým (o něčem), lokálem. Z toho plyne i zlozvyk věci „vykomunikovat“. Nestačí „vyříkat si je“, „vyřešit“, „vyřídit“?

Takže navždy bude lepší, než věci „vyprecizovat“, je třeba jen česky „zdo­ko­na­lit“. Může se nám stát, že „ne­bu­de­me koncentrovaní“, než abychom se museli „rozkoncentrovat“.

Ale někdy si lze „zatvořit“

Třeba ve fejetonech, či blozích, a v jiných lehčích žánrech, kdy si nemusíme hrát na úplnou dokonalost jazyka a puritány. Samozřejmě bez hrubek a chyb e­le­men­tár­ních. Ten lehčí, humoristický žánr unese třeba i nelexikální trojnou předponu: „požádal jsem bráchu, aby mi občas kytky připozalil“. (Vždyť ani nechci, aby je zaléval každý den.) Je to osvěžující, podobně, jako některé archaismy. Text je jaksi odlehčený, snad vtipný.

Ve firemních a oficiálních dokumentech však nemají tyto novotvary své místo.

Někdo tady dokonce napadl kolegu Větvu, že napsal „mit“, místo „mít“. Ale kolega Větvička píše dialektem, žargonem. A jestliže jej ovládá (a on mistrně!), pak je to zcela na­mí­stě!

Stejně, jako když někdo bude psát „Brněnské hantecem“. Dokonce je možné psát i v mluvě hovorové. Ale musí to být koncepční záměr a ne neumětelství v používání jazyka.

Snaha o zestručňování textů předponovými (příponovými) novotvary vesměs vede do Pekelce. Nač se snažit mít texty „čitatelné“, když úplně stačí je mít „čitelné“.