Nezávazné povídání o češtině (VIII)

Kdosi se v komentářích pod články vyjádřil, že čeština je v podstatě jazyk umělý. Nemohu s tím názorem souhlasit. Pokud bychom se drželi stejného prismatu, pak jsou umělé všechny jazyky. Což dozajista není pravda. Soudím, že jediným opravdu umělým jazykem je Ido, tedy Esperanto. Všechny ostatní jazyky pocházejí z dorozumívacích prostředků větších či menších skupin obyvatel nějakého prostoru. Typicky nářečí, která sice přebírají základní znaky obecnějšího jazyka, ale vnáší do něj krajové, místní odchylky.

Ale nechci se rozohňovat nad marginálií. Ten jazyk zde máme a vždy je lepší jej umět používat, než jej prznit. Třeba z neznalosti, z nepozornosti, v horším případě vědomě.

O čárkách podruhé

Přívlastky

Závisí na podstatném jménu ve větě. Blíže vysvětlují jeho význam. Známe jich více:

Přívlastek volný

Se užívá tehdy aby podmět rozvinul, aniž by jeho vypuštěním věta fatálně utrpěla na významu: „Tento článek, vytvořený v záchvatu posedlosti, má za cíl osvětlit jak psát lépe česky.“ Vidíme, že bez té vedlejší věty a přívlastku se lze obejít, aniž smysl sdělení utrpí.

Přívlastek těsný

Vyjadřuje klíčové sdělení. Čárkou se neodděluje. Např.: „Zločinům způsobeným komunistickým režimem nebyla věnována dostatečná pozornost.“

Přívlastek postupně rozvíjející

Rozvíjí podstatné jméno a následně se celé to spojení rozvíjí do dalších podrobností. Také čárkou neoddělujeme. Např.: „Každý dobře vychovaný lidský tvor usiluje o dobré mezilidské vztahy.“ Nebo srozumitelněji: „Získal jsem novou baseballovou pálku“. Čárka není namístě.

Přístavek

Také blíže rozvíjí řídící podstatné jméno. Často ve spojení se slovy totiž, a to, to jest a podobně. Ale ne nutně. Též je to člen rozvíjející podstatné jméno, ale jinak. Spíše vysvětluje význam přívlastku. Podává dodatečné vysvětlení. Třeba: „Jiřina, moje úhlavní kamarádka, se jako Punkva zase vynořila.“ A ještě jeden příklad: „Freddy Mercury, vynikající zpěvák, zemřel na infekci AIDS“. Čárku v těchto případech píšeme.

Přístavek těsný

Není v jazyce příliš obvyklý. Obvykle je navozen spojkami neboli, čili, aneb. Čárku nepíšeme. Př.: „Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka“. Nebo: „KCN neboli cyankáli je smrtelný jed“.

A vidíte, mně se tam tu čárku chtělo strašně moc napsat.

Kde ještě psát čárku si nechám na příště. Tedy pokud do zítřka přežiji (nebo přežiju?). :-)