Nepochopení termínu kapitalismus

Když jsme před mnoha lety zvonili na náměstích klíči, domníval jsem se, že lidem se zde nejvíce stýskalo po svobodě a bolševika si přáli svrhnout aby tu odpíranou svobodu nabyli. Zřejmě jsem se mýlil. Poslyšte tři názory.

Názor prvý,

názor Václava Klause, zazněl v únoru letošního roku na set­ká­ní Mont Pèlerin Society a byl spíše smutným po­vzdech­nu­tím:

Friedrich Augustvon Hayek* 1899 † 1992Photo: www.google.at „Svět, ve kterém žijeme dnes, je pro mne zkla­má­ním. Žijeme v daleko více socialistické a etatistické spo­leč­no­sti, než jsme si uměli představit. Nemám na my­sli pouze naši zemi, ale Evropu a celý západní svět. Po slibném začátku se v mnoha ohledech vra­cí­me zpět do éry v minulosti, o které jsme si mysleli, že jsme se jí už jednou provždy zbavili. Před dvaceti lety se nám zdálo, že přímo před na­ši­ma očima se odehrává dalekosáhlý posun na ose ‚totality vs. svobody‘ a ‚státu vs. trhu‘. Byl to o­dů­vod­ně­ný pocit. Vše bylo po­sí­le­no skutečností, že na­še Sametová revoluce se odehrála v době historicky unikátní éry Ronalda Reagana a Margaret That­che­ro­vé.

Ludwig von Mises* 1881 † 1973Photo: www.mises.cz Díky nim a ve světě díky myšlenkám Hayeka, Fri­ed­ma­na, Stiglera a pár dalších jsme věřili, že se ka­pi­ta­lis­mus, alespoň po určitou dobu, podařilo u­brá­nit pro­ti glo­bál­ní­mu socialismu. Lidé jako já věděli, že ty­to okamžiky byly výjimečné a jedinečné, ale ne­če­ka­li, že to, co dosáhli, bude tak rychle za­po­me­nu­to. Chyb­ně jsme doufali, že změny, které probíhaly v té době, budou nezvratné. Dnes mnoho z nás již ne­sdí­lí tento po­cit. Téměř neviditelně a potichu byly my­šlen­ky ka­pi­ta­lis­mu a svobody oslabeny. …V roce 1996 se to ale ještě nezdálo tak jasně ja­ko dnes, že jsme ztratili systém politické svobody a par­la­ment­ní demokracie, která nahradila v roce 1990 bývalý totalitní politický režim. Tehdy trh a sou­kro­mé vlast­nic­tví, které nastoupilo namísto plá­no­vá­ní, za­ča­lo dominovat hospodářství a došlo k cel­ko­vé li­be­ra­li­za­ci, de­re­gu­la­ci a desubvencování. Stát ra­di­kál­ně u­stu­po­val ze všech svých rolí a svobodný je­di­nec se dostal do popředí… Náš optimismus byl založen na víře v sílu zásady volné společnosti, svobodných tr­hů, myšlenek svobody, stejně jako v naši schopnost podporovat tyto myšlenky. Dnes, na začátku druhé dekády 21. století, je náš pocit jiný…“

Názor druhý

Otevřený dopis Jiřího Moravčíka presidentu Klausovi

[Redakčně kráceno; opraven pravopis]

Před dvaadvaceti lety si lidé v celé naší zemi na náměstích vystáli a klíči vyzvonili osvobození od čtyřicet let trvajícího nenáviděného tmářského totalitního komunistického režimu. Po čtyřiceti letech lidé svobodně vydechli a současně se s bezelstnými nadějemi v očích nadechli k novému životu ve svobodné, k pro­spe­ri­tě vykročené zemi. Postupné probouzení z tohoto sladkého snu bylo velmi trpké. První šok… prosazená blesková instalace neoliberálního neregulovaného kapitalismu, který v té době téměř nikdo v této zemi nechtěl (podle tehdejšího sociologického průzkumu si ho přála cca 3 % lidí). …místo toho, aby byla tato země transformována na prosperující… systém… Váš … nechvalně slavný historický výrok „…peníze jsou až na prvním místě…“ v podstatě zlidověl … jde ale o hořkou tragedii Vaší doktríny neomezené všudypřítomné nadvlády peněz úplně nad vším. Výsledek jejího devastujícího demoralizujícího působení dnes pociťujeme na každém kroku úplně všichni. Lidem začíná pomalu docházet, že tato česká verze mafiánského kapitalismu a tato česká verze zastupitelské pseudodemokracie, která se postupně stala zcela nefunkční a naprosto zdiskreditovanou, jsou nadále dlouhodobě neudržitelné. Lidem začíná pomalu docházet, že pravidelně se opakujícím víceméně mechanickým volebním úkonem se systémových změn, … nikdy nedočkají. Pane prezidente, odstupte… a uvolněte tak cestu k dlouhé … obrodě a celkové obnově této země… drtivá většina společně vytvořeného bohatství… (nepatří všem), ostatní se nepropadali do stále větší nouze, … bude muset konečně směřovat ke společnosti, která bude uspořádána tak…

atd. ad infinitum…

Názor třetí

ventiloval před několika lety socialistický exmístopředseda vlády Jiří Havel: „…ka­pi­ta­lis­mus je sprosté slovo…“. Netřeba zdůrazňovat, že výraz kapitalismus je ryze neutrální a po­pi­su­je jedinou věc, a tou je to, že práce je vykonávána — narozdíl od feudalismu — za mzdu. Není ani pravicový, ani levicový.

Na dokreslení ještě čerstvější výrok stínového ministra financí ČSSD o jeho představě pa­ra­zi­tů, nebo úplně nakonec nejčerstvější gesto socialistického presidenta Zemana vůči ex­před­se­do­vi španělské komunistické strany Barrosovi, representantu socialistické, by­ro­kra­tic­ko-centralistické EU, dlouhodobá podpora a preference KSČM, sadista Vondruška v krajském za­stu­pi­tel­stvu. Ani se mi nechce snášet další argumenty.

Následkem těchto citací a faktů mi nezbývá než otázku uzavřít tak, že většině lidí (kromě těch snad ±3 %) reálný socialismus vlastně před dvaceti lety nevadil a nevadí jim ani dnes. Vzdor jeho zřejmé neefektivitě, vzdor faktickému ekonomickému krachu celého vý­chod­ní­ho bloku, vzdor krachu socialismu západního ritu, socialismu švédského modelu, neustále jsou tou vizí socialismu fascinováni. Dobrovolně do otroctví! Co do svobody? Nevoní to, vidět to není, ani jíst to nejde — tak je to asi nanic!

Když jsem byl ještě plný sil, nedonutil mě režim emigrovat. Dnes, se socialistickým Se­ná­tem, socialistickým Ústavním soudem, socialistou na Hradě, socialistickou EU, v brzku zřejmě so­ci­a­lis­tic­kým Parlamentem a vládou si začínám říkat, jestli není na čase zvednout kotvy.

Já tuhle hru hrát nechci. Ani ji platit.