Lysohlávky

Nerad si dělám z lidí posměch, ale někdy se to prostě vymkne z ruky. Povedlo se mi to zrovna ve čtvrtek.

Vlezl jsem do malé samoobsluhy a tak nějak jsem nevěděl, co vlastně chci. Bloudil jsem s košíkem nazdařbůh mezi regály a čekal, jestli mi něco nepadne do oka.

Když už to trvalo moc dlouho, slečna u pokladny znervózněla a vydala se mi na pomoc.

„Dobrý den. Mohu vám nějak pomoci? Hledáte něco?“

A místo abych jí normálně řekl: „ale na něco mám chuť a nevím, co to je“, vypadlo ze mně: „ále, nemůžu najít ty Lysohlávky, měli jste je na plakátku ve slevě“.

A slečna se zamyslela, špitala si pro sebe: „lysohlávky, počkejte, lysohlávky, ty tady někde jsou, zanášela jsem je určitě do regálu“.

A začala pátrat v nejnižších patrech, až u země. „Byly v nálevu, nevíte?“

Hanba mě začala fackovat. Chudák holka. Je ochotná a já si z ní dělám srandu. Kolikrát ještě půjde někomu nezištně pomoci? Vypadl jsem z obchodu s tím, ať to nechá být, že děkuji a stavím se někdy jindy.

Já nevím, jestli si je spletla se žampióny, nebo jí ti to prostě jenom nesepnulo.

Tak, slečno, nezlob se. Já to tak nemyslel.