Kde se ta bestialita v lidech bere?

Včera jsem psal o tom, že vládci tohoto státu jsou nejraději, když mezi lidmi panuje řevnivost a nenávist. Lidé se pak nemohou účinně sjednotit v odporu.

Kořeny nenávisti ale sahají zřejmě daleko hlouběji. Do rodin, do výchovy dětí. Poslyšte pro mne dva zcela neuvěřitelné příklady:

Loni se na Táborsku v rámci školní výuky zúčastnili šestnáctiletí žáci výstavy holubů. Součástí výstavy byla i tombola na které jeden z žáků vyhrál živého holuba.

Tohoto holuba společně se spolužačkou (!) následně hodil proti zdi, na omráčeného ptáka společně šlapali a na závěr ho ubili koštětem. To vše za přihlížení zbytku třídy. Následně se mrtvolu pokusili spláchnout do záchodu.

Běsnění nakonec učinily přítrž učitelky (proč tak pozdě?). Když později věc šetřila Policie, byli kriminalisté šokováni názorem přihlížejících dětí, že takovéto týrání živého tvora je přece „normální“. Dva z aktérů jsou trestně stíháni za týrání zvířat.

Druhý příklad pochází také z prostředí dětí, tentokrát o mnoho mladších.

Známý zpozoroval mezi domy jak si houf dětí hraje se štěnětem. Jaký byl jeho šok, když zjistil, že předmětem „hry“ je to, že ten z hloučku, který byl za štěnětem, je uchopil za ocas zatočil s ním a udeřil o zem! Sotva se štěně postavilo na nohy, provedl jiný z „hrdinů“ totéž.

Známý tomu učinil ráznou přítrž, tu zdivočelou verbež rozehnal a štěně si vzal do péče. Je bázlivé. Jakmile uvidí lidskou ruku, kálí strachy. Je však zajímavé, že to štěně nikomu nechybí, nikdo je nepostrádá.

Kde se to v těch dětech bere? Jsou příčinou počítačové hry, kde lze jakoukoliv mrtvolu resetem hry „resuscitovat“? Jsou příčinou filmy, kde „hrdinou“ je brutální jedinec? Jsou příčinou rodiče, kteří děti nevychovávali k nějakým humánním ideálům, ale koupili jim k hraní pistoli a poslali je pryč?

Je příčinou to, že dnešní děti vůbec zvířata neznají a pokládají je jen za jakousi zajímavou hračku? Není to tím, že děti se dnes domnívají, že krávy jsou fialové a maso a mléko „roste“ v Kupzemi?

Nikdy neviděly ten strach hospodáře, když se kráva telí? Nikdy neviděly jak se připouští hřebec ke klisně. Nikdy neslyšely mámu rodit, nikdy neviděly dědečka umírat. Jakási odtrženost od přírody, od života. Svět vystavěný jen na technických výdobytcích, módním oblečení a konzumu. A bezohlednosti a krutosti. A egoismu.

Ne, nechci paušalizovat. Všichni rodiče určitě takoví nejsou. Ale je stále více těch, pro které jsou děti spíše takovým vedlejším produktem. Ve městech je to markantní.