K proběhlým volbám

Tak nějak jsem původně ani nechtěl mít nějaký silný názor, protože jsem nevolil z několika důvodů. Jedenak bych neměl koho volit, pokud bych nebyl dogmatik a to se snažím nebýt, druhak, protože bych musel vykonat složitý byrokratický taneček, abych mohl volit v místě, o kterém sice dost vím, ale nejsem občanem, nebo v místě, kde mě naposledy stát zaregistroval, ale nevím o něm dnes skoro nic.

Vlastně je to tak, že jsem poslední měsíc pracovně vázán v Pardubicích, ačkoliv osobně neznám zdejší kandidáty do obecních zastupitelstev, ani zdejší problémy, ale to mi dalo možnost pozorovat situaci z nadhledu.

Představa pardubického ČSSD

Díval jsem se na předvolební kampaně, hlavně na vývěskových místech a na nemnoha srazech a najednou bylo patrné, že v  komunálních volbách vůbec nejde o nějaké politické strany, ale o osobnosti, které lidé znají a věří jim více, nebo méně.

Pravdou je však jen část toho tvrzení: ve středně malém městě Pardubice došlo jen k půtce politických názvů, dokonce pokrytých celostátními leadery. Nikde nebyla vidět žádná silná místní myšlenka, pokud nehovoříme o veřejné dopravě „zdarma“, ale o pokusy pod pokličkou nějakého guru vyšplhat se k osobní moci. Někde se rozdával guláš, jinde koblihy, jinde zas jen kecy.

Nepochybně, náplní pardubických voleb byl populismus. Jedni slíbí dopravu zdarma, jiní ještě více zdarma a třetí ještě zdarmější. Ani jedni už nehovoří o tom, že ten nápad musí někdo zaplatit.

Když jsem porovnal dostupné plakáty, soutěžily v Pardubicích socialistické strany se socialistickými stranami, jen se vlastně zapojily do starší karetní hry, která se jmenovala licitovaný mariáš. Problém je v tom, že v licitovaném mariáši vždy prohrává ten, kdo nereálně věří své kartě a nebere v úvahu zbylé karty a jejich možnou distribuci. A pak ten chybný názor ze svých soukromých peněz plně zaplatí.  A to hrají jen tři hráči. Volby jsou složitější.

Napadá mě provést porovnání s volbami v mé domovské obci, kde kandidovaly jen tři strany, ale nikoliv politické, ale založené na znalosti sousedů, jejich vzdělanosti a nakonec i klidně pitomosti.

Tady nacházím něco, co jsem dříve psal v článcích o principech demokracie, tedy že je funkční pouze a jen tehdy, pokud se lidé navzájem znají. Pokud jde o vyšší celky, jde jen o zneužívání mediálních masáží, nebo o ještě horší věc, a tou je použití korupce, nebo nastrkování politických Barbín. Lhostejno jakého druhu.

Představa pardubického ANO/NE 2014

V Panenských Břežanech zvítězila ta občanská, nepolitická strana, která dosud nenaštvala své voliče, druhé dvě prohrály, protože buď jen ryze usilovaly o moc, nebo, naopak, nenabídly žádné nosné téma. (Vynechávám aplikaci blbého D'Hondtova volebního systému, který se do lokálních voleb vůbec nehodí, do parlamentních pravděpodobně také ne, protože obrací smysl voleb nějakým matematickým modelem, který relativisuje jasně vyřčený názor voličů.)

V Pardubicích soutěžily politické strany se staronovými ksichty, které jsou si podobné, jako vejce vejci. Pochybuji o demokratičnosti voleb v malém městě, byť patrně všichni voliči byli identifikováni, všichni kandidáti dle zákona evidováni, voliči patrně nevolili dvakrát, možná (a jen možná) volili podle své vůle.

Pokud ten výrok zesílím, v městě Praze to nebylo lepší, spíše naopak. Město Praha také prošlo volebním mechanismem, ale odhadl bych, že tak nejvýš setina pražanů bude spokojena s tím, co si „svobodně“ zvolila, ačkoliv volila.

Mám pocit, že komunální volby by mohly odrážet vůli lidu, kdyby je neohýbal špatný volební zákon a do důsledku, volby do vyšších celků by měly být omezeny, neboť málokomu na vyšším celku záleží a volí jinak, než zodpovědně. Navíc anonymně a to vnáší ještě horší výsledek.

ANO a ČSSD jsou stejné levicové strany. Jen používají jiná hesla.

Svobodná volba nesmí být anonymní, nýbrž osobní a plně odpovědná za vlastní hlas.