Intim, intim, intim sprej…

Před několika dny se zde jakási slečna, nebo paní rozhovořila o nadužívání kosmetických přípravků. Komentáře byly souhlasné i prudce odmítavé. Pokusím se předložit svůj názor (samozřejmě subjektivní).

Osobně se mi nikdy nelíbily ženy zmalované jako „obrázek abstraktní“, jak zpívával I. Mládek. Ten čas a prostředky vynaložené na to, aby si na ksicht namalovaly obličej, mi připadají nějak samoúčelnými. Mnohokrát jsem vyzvídal, proč to dělají. Většinou jsem se dozvěděl: „Abych se cítila dobře“. Kus pravdy v tom asi bude, ale myslím, že to není pravda celá.

Podobně nemám příliš pochopení pro různé červené a zelené přelivy, či alespoň prameny vlasů. Připadá mi to jako nějaké násilné poutání pozornosti na osobu nositelky. Něco, jako vlezlá reklama. Na straně druhé, u kamarádky, která měla vždy vlas havraní a věkem se jí začal měnit na stříbro, mi barvení vlasů nevadí.

Obdobně to vnímám u různých parfémů a deodorantů. Samozřejmě, člověk by neměl páchnout jako šatna hokejistů po zápasu. Ale jestliže jedinec páchne nějakou syntetickou látkou, bývá to někdy ještě horší. Svého času oblíbená „vůně“ meloun mě dokázala z autobusu „vypeckovat“ na nejbližší zastávce i za cenu, že bych čekal na další spoj půl hodiny.

Obdobně, ucítím-li, že podobná sprejerka jela přede mnou výtahem, jdu raději pěšky po schodech, ačkoliv vím, že už v prvním patře budu funět jako březí hrošice.

Za rozumné pokládám přiměřeně často se mýt. Ale to, co mi nedávno zjevila jedna slečna, že se sprchuje nejméně pětkrát denně, pokládám za extremismus, spíše úchylku.

Dokonce mám jistou pochybnost o užívání mýdla a podobných přípravků. Jistě, jestliže mám ruce od kolomazi, těžko to bez mýdla pustí. Ale v běžném režimu se pokožka samovolně obaluje přirozenou vrstvou tuků a ochranných látek bránících vniku bakterií do těla. A se zarputilou náruživostí ji odmašťovat mýdlem a ochranné vrstvy se zbavovat není tím nejlepším řešením. (Případně pokožku hned následně promašťovat nějakým jiným chemickým vynálezem.)

Samozřejmě respektuji, že kdo má sklony k potivosti a ke čpavému a rychle se rozkládajícímu potu (třeba špatnou funkcí ledvin, či tělnatostí), ať si raději ty tekuté řetězy nastříká. Smrdět jako kopačka po zápasu je nesporně nechutné a obtěžující okolí. Ale smrdět jako výklad od Diora může být obtěžující úplně stejně.

Ostatně: všechny ty parfémy vznikly v dávné minulosti jako nástroj jak překrýt pach nemytých těl šlechty, která se vody štítila, protože se jim zdálo, že voda je vhodná tak nejvýše pro sprostný lid. (Viz královna Isabela.) Ale sprostný lid se koupal v potoce, v řece, či ve škopíku každý den.

Vím, je to jen obrovský průmysl, hrající na podprahové vnímání a zaměřený na zisky. Možná stačí té masáži tolik nepodléhat a řídit se rozumem. Kdyby to příroda vyžadovala, nepochybně by zařídila, aby Vám na břiše přirozeně vyrostl vak s kostkou mýdla a barvičkami.

Možná jsem konzervativní, možná beznadějně zastaralý…

Nedávno jsem viděl v jednom výkladu text: „Kola, psy a navoněnce uvazujte venku u stojanu“. Měl jsem sto chutí to podepsat.

Prach a pach nejlépe smyje čistá voda. A přirozená vůně lidského těla je tím nejlepším parfémem. Pravda, někdy poněkud hutným.