Hotel Gomel

Sedě tuhle opět u okna kavárny, vybavila se mi najednou prastará jazyková hříčka: „Víte, co je to stožár? – No přece deset desetižárů“!

Proč se mi to vybavilo? Naproti přes ulici stojí před nově rekonstruovaným hotelem deset stožárů s vlajkami. (Aha! Dohromady to asi bude tisícižár!)

Možná nejprve trocha historie:

Hotel byl postaven v roce 1982 a původně se měl jmenovat Krystal. Ale pak se soudruzi rozhodli jej pojmenovat podle města v nějaké ruské gubernii, tedy přesněji podle města Gomel v Bělorusku, s nímž udržovali nějaký Freundschaft.

Ta budova je zajímavá, byť ne příliš krásná: Patří se svými 17 patry a 65-71 metry (údaje se liší) mezi 50 nejvyšších budov v ČR. Budějovická Černá věž je sice se svými 72,29 m vyšší, ale vyhlídkový ochoz je umístěn jen ve 46 metrech.

V roce 1997 hotel koupila rodina Hartlova, která jej rekonstruovala v roce 2005 a následně v r. 2007 prodala pražské společnosti CPI Hotels (za kterou stojí jeden ze známých českých miliardářů).

Hotel byl znovu rekonstruován (II/2011 – IV/2012) nákladem 320 mio. Nově opláštěn a následně otevřen pod novým názvem Clarion Congress Hotel ****.

Je typické, že na stránkách krajské organizace KSČM byla svého času anketa na téma, jestli nezakázat soukromému majiteli přejmenování hotelu. Netřeba říkat, jak dopadla. Alespoň Lukašenkovi někam lézt, když už Putin nechce podržet.

Ale vlastně to mělo být o těch stožárech. Kromě dvou krajních, kde jsou soukromé vlajky společnosti jsou vyvěšeny státní vlajky EU, Británie, USA, Německa, Itálie, ČR, Rakouska a Francie.

Chybí mi tam třeba vlajka Slovenská, nebo Polská, či Maďarská, ač jsou to nejbližší sousedé. I když – při ceně za lůžko a noc téměř 2 300 Kč? Myslím, že Američanů, Britů, nebo Francouzů tam také asi moc nepřijede. Ani Italové moc kšeftu neudělají. Zatím tam vidím jen Německé a Rakouské autokary. Ale vlastně to je věc majitelů.

Za toho Gomelu to měli soudruzi snazší: „Sovětský svaz – náš vzor“. A rudá vlajka s kosou a bac-hamrem.

Pak mi výhled zakrylo modré popelářské auto s nápisem: „Service for Future“. Bůhví, co tím zoufalým heslem autoři chtěli říci.

No, spát tam zřejmě nikdy nepůjdu, nemám zapotřebí, ale kuchyň a servis jim brzy otestuji.

Proč jsem se tam díval? Asi proto, že paní u protějšího stolku se dloubala v nose a pak si toho šušně různě tvarovala a obdivovala. To se mi opravdu sledovat nechtělo, tak raději stožáry.