Co jsme kupovávali (3)

Dostal se mi nedávno do pošty balíček fotografií. Nad některými jsem se lehounce dojal, protože podobnou věc jsme mívávali doma. Nad jinými trochu trnulo. Tak, pamětníci, zavzpomínejte. Těch foteček mám spoustu.

Kaleidoskop

Rybička

Krasohled. Měli jsme doma ja­ko děti trošičku jiný, takovou kó­nic­kou papírovou trubičku. Pak, o mnoho let později, jsem je i vyráběl. Ale jen kusově. Na sé­ri­o­vou výrobu jsem si ne­trou­fl. Možná škoda. L

Rybička? Jako kluci jsme ji asi měli všichni… Anebo po­dob­né kudličky. Každý muž, má v zádech nůž! Anebo to ne­by­lo v zádech? J Zajímavé je, že se vyrábějí dodnes. Ne­dáv­no jsem to nečekaně zahlédl v televizi. Dokonce se rybičky vy­rá­bě­jí i z investičního zlata. Jako kluci bychom na „zlatou rybičku“ neměli.

Mýdlo na praní

Vzpomínám si na něj dobře. 200 g, 68 %, za dvě Kačky. Jo, a pak ještě bylo mejdlo s je­le­nem, taky z chemičky v Ra­kov­ní­ku. Tedy chemičky — Se­ve­ro­čes­ké tukové závody, národní podnik. A to už bylo dost do­brý mejdlo. A ještě jádrové mý­dlo, takové do hněda. Bez­vad­ně pralo. Strouhali jsme ho na okurkovém struhadle. A když na něj nebylo, babička vařila mýdlo doma. Z podřadného tuku a lou­hu. Strašně to smrdělo.

Antiperle

Antiperle? Dnes už to asi neexistuje. Něco podobného je Tic-Tac. Tyhle byly kulaté, mrňavé a vě­tro­vé. Víčko na krabičce se pootočilo a z vzniklé škvírky se Antiperle vyklepla na dlaň, nebo pří­mo do pusy. Dobré byly. Koukám, že na víčku je k přečtení „SFINX“. Nad tím je vidět i ta Sfinga. Já myslel, že Sfinx vyráběl v Budějovicích smaltované nádobí.

Krém na ruce

Jo, ten krém si pamatuju, ale jak voněl už nevím. Ostatně to bylo hlavně pro holky, pro nás, kluky, to dělat nemuseli. Ale jo, občas. A vybavuji si ješ­tě NIVEU, snad jsme ji vyráběli v licenci, a ještě Gly D´Orè, asi ta­ké francouzský. Jo a taky o­pa­lo­va­cí Sahara a „chemické slu­níč­ko“ Nubian, co jste se jím najaře napajcovali a vypadali ja­ko černoch Ali z Mali. Z našich tak ješ­tě glycerínový Atrix a sa­mo­zřej­mě Indulona. Hlavně dobrá na zimní boty.

Žvejky z dovozu

Donaldy. Jó, to byl kšeft! Kdo měl obrázky z těch žvý­ka­ček, mohl je směnit skoro za cokoliv. Z našich žvýkaček si vzpomínám na ty úplně první, co je vyráběla Vitana n. p., byly ve tvaru ta­ko­vé­ho toho placatého pásku, přebal byl červený a byl na něm kuchař s vařečkou. Jo a o hodně poz­dě­ji veliký šlágr — Pedro. Z něj šly dokonce foukat bubliny! Ničím se člověk v obličeji tak ne­za­sral, jako bublinami ze žvejky. A pak ještě zoufalá žvýkačka SEVAK, co měla pomáhat proti škrábání v krku. Co vím jistě je, že se z ní bezpečně zvedal kufr — nauzea sevakalis. K

Skleněnky

Tak tohle je přímo valuta. Nebo deviza? To je jedno. Klu­ci, žabaři, měli kuličky jen z ne­pá­le­né hlíny, navrchu o­bar­ve­né, leckdy šišaté, a když se za­pom­ně­ly na dešti, zbylo z nich blá­to. Pak byly ještě cí­něn­ky, ale to byl asi jen kec, za mě to byly ocelové kuličky z vel­kých ložisek a ne z cínu. Ty cínové se po­u­ží­va­ly v tiskárnách na čištění liter a moc jich asi nebylo. Kurz skleněnek byl 1:10 i více, 10 úplně no­vých hliněnek za jednu skleněnku. A pak už jen patou vytočit v jarní zemi důlek a už se házelo. A muselo se cvrnkat, žádné šu­ká­ní! Jéje, to vám bolely prsty!

Odznáčky

A tady už to není tak veselé. Odznáčky — odhaduji je pole té třicítky na rok 1978. Husákovo bez­ča­sí. Ten první, modrý, vůbec neznám. Špatně je na něm k přečtení SSČI. Nevím, co to zna­me­na­lo. Ten další, to už je jasně odznak Pionýra, jen ten rudý šátek chybí. Za ním odznáček Jiskři­ček, předstupeň ke vstupu do toho Pionýra. A na závěr nezbytný odznak SSM, Socialistický svaz mlá­de­že, pro změnu předstupeň ke vstupu do KSČ. No, ještě, že jsem se jim všem vyhnul, odznáčky jsem nesbíral. Hlavně tyto ne. Měl jsem jiný, ale ten se nesměl nikde ukazovat.

Vojenská knížka

A už jen na závěr: vojenská kníž­ka. Ani tu jsem nečetl. Do kni­hov­ny se mi nehodila. Mo­drá je dobrá, ne? Ne, fakt se mi ne­chtě­lo poslouchat nějakého ze­le­né­ho vola, který by na mě řval a snažil se mě naučit po­slou­chat rozkazy a naopak, od­na­u­čit myslet. A navíc s Ka­laš­ni­ko­vem či Škorpíkem v hrsti bránit světový mír? Nene, sou­dru­zi, to neberu.

Tuzex

A na úplný závěr? Tuzex. Taková typická komunistická lum­pár­na. Zboží z dovozu, kte­ré­ho nebylo dost pro všechny, takže se v něm pro­dá­va­lo za jakousi paralelní mě­nu, tu­ze­xo­vé bony. A k těm jste se legálně dostávali těžko. Chceš místo tesilek nor­mál­ní džíny? Vyměň si u nějakého vexláka koruny za bony, ne­nech se chy­tit policajtama, ani napálit vexlákem, a pak šupky do túzu. Pokud nebude zrovna šťá­ra, projde to. Že nevíte o co jde? To nevadí. Buďte rádi.

Nechci nijak navozovat dojem, že to byly krásné časy. Pokud to tak vypadá, tak jen proto, že jsme tehdy byli mladí. (A někteří i zdraví a hezcí.)