Zůstaňme, prosím, nohama na zemi

Orientovat se v dnešní době v komentářích lidí, kteří se vyjadřují k jakékoliv situaci, není úplně jednoduché. Mnohdy nevíte, o koho se jedná, jaké jsou jeho znalosti, zkušenosti a především schopnost posoudit tu kterou situaci.

Chce to zdravé kritické myšlení a především – sledovat dění kolem sebe v co největší míře sám, nikoliv pouze zprostředkovaně.

Přečíst si názory lidí, kteří komentují jistou událost, může být osvěžující a může nám to přinést nový pohled na věc, posunout nás to dál v našich úvahách a my se s tím můžeme, leč nemusíme ztotožnit. Na druhou stranu nás to může úplně odstřihávat od reality a nechat žít v nějaké prapodivné, vykonstruované bublině. Proč to píšu?

Některá vyjádření lidí nejsou šťastná. Jistě se to stalo v životě mnohým z nás a nevyplácí se každého chytat za slovo. Je dobré poslechnout si celý projev člověka a znát tak kontext. Ano, pan epidemiolog Prymula se nevyjádřil zrovna šťastně, když včera do televize sdělil jednu z možností vývoje současné situace, a to, že bychom mohli mít zavřené hranice ještě další dva roky. Skutečně na taková vyjádření je času dost. Ale když jsem si pak na sociální síti přečetla, že je to stejný estébák jako Babiš a že nás chtějí společně zavřít v ČR, trošku mě zamrazilo. Připodobňovat uzavření hranic v době pandemické k uzavřeným hranicím v době totality mi přijde trošku moc. Ano, buďme v každé situaci ostražití, ale vždy zůstávejme nohama na zemi a v realitě.

O něco později jsem si přečetla, že Babiš na ČT pronesl, že cílem není otevření hranic. Ano, seděla jsem u televize a vážně to řekl, jenže věta vytržená z kontextu v jedné skupině na sociální síti spustila smršť naprosto zcestných komentářů. A zcela zbytečně. Premiér se jako vždy krkolomně vyjádřil a zbytek věty o tom, že současnou prioritou není otevření hranic, nýbrž zajistit nejdříve funkčnost České republiky jako takové, tj. rozjet zase provozy restaurací atd., zapadla kdesi v neurčitém prostoru. Sama za sebe si myslím, že je zbytečné, abychom tahali kohokoli za slovíčka. Například náš premiér se totiž dokáže svými činy a jinými, naprosto otevřenými lžemi odepsat sám. Není nutné mu do úst vkládat víc, to vrhá stín na nás, jeho opozici. Stejně soudná by měla být ale i druhá část barikády, především si odpustit agresivní a sprostá vyjádření a být schopni přemýšlet a věcně argumentovat.

A v čem vidím hlavní problém? Lidi tráví příliš času ve skupinách na sociálních sítích, kde jsou velmi odtrženi od reality a živí se nenávistí vůči nějakému subjektu, aniž by věděli, co je skutečně předmětem diskuze. Takto vznikají fanatici, kteří nejsou žádoucí ani na jedné straně. Proto, prosím, sledujte v co možná největší míře vystoupení daných lidí naživo, v přímých vstupech v televizi apod. A přemýšlejte o tom. Srovnávejte si sami, co kdo kdy řekl, v jakém kontextu. A pak se ztotožňujte, nebo naopak distancujte od vyjádření dalších lidí. Vím, že je to svým způsobem idealistické přání, ale opravdu mě zaráží, jak snadno se dají lidi zmanipulovat. Negovat z principu každý výrok nějakého člověka, kterého nemám rád, je cestou do pekla. Výhra jsou fakta a věcné argumenty.