Harakiri na úřadech v době covidové

Že je dnešní doba pohnutá a přinejmenším hodně zvláštní, je jednoduše holý fakt. Ale nejsem si úplně jistá, zda na úřadech kdy panovala jiná morálka. Aspoň mé zkušenosti mě o tom nepřesvědčily.

Na začátku prosince loňského roku jsem naznala, že je čas zjistit si, co a kde si mám nechat potvrdit či vyřídit, abych mohla jako OSVČ nastoupit na mateřskou. Dostala jsem jackpotovou radu od účetní, že si mám zavolat přímo na OSSZ a na vše se přeptat, to by mělo být nejjednodušší. A ano, bylo by, kdyby… 

Volám na příslušné OSSZ a spouštím svou písničku poprvé. „Dobrý den, jmenuji se Jitka Sojková a jsem OSVČ, platila jsem si požadovanou dobu nemocenskou a nyní by mě jen zajímalo, když chci nastoupit na mateřskou dovolenou, jaký tiskopis si kde musím stáhnout a nechat potvrdit či jak to konkrétně funguje.“

„Počkejte, počkejte!“ ozve se na druhé straně. „Říkala jste Sojková? Tak to má na starosti paní… (chvíle odmlky). Jo, ale ta má dovolenou.“ (Pomyslím si – tak teď se na úřadech střídají, aby náhodou neseděli v prostorné kanceláři dva, a ještě si berou dovolenou. Přitom mnozí strávili své pracovní kratochvíle na home office, o němž mám jisté pochyby, jak vůbec probíhal.) „No tak já Vás přepojím na někoho jiného. Klapka 160. Na shledanou.“

… Klapka 160? To už mě mělo varovat, že to bude stejné, jako když se točí film – klapka 160 poprvé.

Z druhého konce se ozve jiný ženský hlas. „Dobrý den, jmenuji se Sojková a jsem OSVČ a potřebuji si vyřídit mateřskou. Zajímalo by mě pouze…“

„Počkejte, počkejte! Říkala jste Sojková? To je od S, to Vás přepojím na paní XY.“

„Myslíte tu paní, která má dovolenou, takže mě přepojili na Vás?“

„No to je jedno, tam musí být někdo místo ní. Klapka 158, kdyby to spadlo. Na shledanou.“

„Ale já bych jen…“ Linka se odmlčela.

… Nyní už si připadám jako zoufalá matka McCallisterová z filmu Sám doma, která volá z letiště v Chicagu na policejní stanici, aby jí někdo došel zkontrolovat syna, a oni si ji přepojují z jedné linky na druhou.

Hovor nikdo nezvedl, poté byl přerušen, takže volám znovu - s klapkou 158.

Zvedá to opět nový ženský hlas.

„Dobrý den, jmenuji se Sojková a jsem OSVČ, chci nastoupit na mateřskou a potřebuji pouze zjistit, jaký tiskopis si mám kde…“

„Počkejte, Sojková, to je od S, musíte volat paní XY. Tohle je ústředna.“

„Nezlobte se na mě, ale já jen potřebuji zjistit, který formulář mám kde potvrdit, to mi může říct jakýkoliv člověk, ať se jmenuji od A nebo od S a té paní se není možné dovolat, prý má dovolenou.“

„To musíte zkoušet no. Možná je teď na obědě. (Žádná pauza na tuto dobu nebyla v úředních hodinách nikde avizována, paní zřejmě obědvala na té dovolené.) Tak já Vás přepojím, kdyby to spadlo, klapka 158.“ A tím mi sklaplo, protože hovor zase nikdo nezvedl a přerušil se.

Uff, tak na tohle už nemám čas ani nervy. Nerodím zítra, takže zvolím cestu e-mailové komunikace. Napíšu zprávu se svým velmi krátkým dotazem, načež nezapomenu zmínit, že paní XY, které jsem se snažila dovolat a má mě mít údajně na starosti, nebyla k zastižení. Příští den mi přijde potvrzení, že e-mail byl doručen. Sláva, jaký úspěch! Skoro jsem to mohla poslat poštou. Druhý den mi volá neznámé číslo a tam paní XY. No ne, fakt to není fiktivní postava.

„Paní Sojková, Vy jste mi volala a psala kvůli té mateřské, co si máte nechat kde potvrdit.“ Ano, to souhlasí. Načež přišla další věta, která mi málem vysadila chrup z pantů. „No víte, já vlastně nevím.“ Tak proč mi teda voláááááááá??? Myslela jsem, že výhodou e-mailu je, že dotyčnou nezaskočím a než mi odpoví, své případné pochybnosti a neznalosti si doplní. Tak vážení, pracovat tímhle stylem, tak bych se neuživila a ještě bych se studem propadla.

„Víte, my teď řešíme samé e-neschopenky a já vůbec nevím. Já mám pocit, že ty maminky si sem ty papíry už nosí potvrzené samy. Taky jsem kdysi byla na mateřské, ale už si nevzpomenu.“ Tak jo, můžeme si potlachat, ale já ještě stále pracuji a má práce je závislá na nějakých výsledcích, takže hovor vedu do finále: „Takže nevíte, který tiskopis. Dobře, zjistím si to sama, jestli to vydává doktorka nebo jak to je.“ Ano, byl to tiskopis, který vystaví sestřička u doktorky a pak jej přinesu potvrdit na OSSZ. Smutné, že tohle někdo na úřadě neví, pokud vyřizuje mateřské, a ještě smutnější, že si to nezjistí, než někomu zavolá. Jo, je to fajn… Paní XY měla dovolenou, 100 % platu a nějaké znalosti ji tížit nemusely. Ať žijí kompetentní úředníci na svém místě. Na úřadech trávím čas vskutku ráda, těch příhod mám v zásobě nespočet. Magistrát, finanční úřad či snad sociálka? Všude stejná morálka. K čemu tento přebujelý a neschopný aparát živíme a potřebujeme? Jsem naprosto přesvědčená, že kdyby se počet úředníků snížil na polovinu, možná by museli pracovat déle než týden v měsíci, ale určitě by to pořád zvládali. Navíc mi už nějaký ten měsíc vrtá hlavou, jakou náplň práce mají ty tisíce úředníků najatých speciálně na EET, které teď (ne)překvapivě vzalo za své. Pochybuji, že jim někdo řekl, ať si jdou najít smysluplnou práci, však jejich hlasy se budou ve volbách hodit.